DOPIS ČESKÝCH ANARCHISTŮ Z GRAND CROSSING (1893)

Grand Crossing, v prosinci 1893

„Tak bídné časy nepanovaly ještě nikdy v Americe jako letos!“—Takovou píseň zpívá dělnictvo po celé zemi a má pravdu. Zde, kde se dříve pracovalo 5 dní v týdnu, nyní dělá se jen 2 neb 3 dni; a kde se dříve pracovalo tři dni, nedělá se nyní nic, tam je úplně zavřeno. Saloníci a maloobchodníci, kteří nejsou finančně silní, utíkají od své živnosti, když v ní ztratili všecky své dřívější úspory. A proč? Inu proto, že od maloobchodníků nekupují kapitalisté, nýbrž jen dělníci a ti, nemajíce práce a výdělku, nemohou též kupovat.

Věru, jest již na čase, aby maloobchodníci a maloživnostníci přišli k poznání, a přestali sloužit těm, jenž jsou jim a veškerému dělnictvu, ba všemu člověčenstvu na škodu. Zvláště chicagské dělnictvo by si mělo vzíti pro příště na mušku všecky ty, kteří proti jeho vůli zvolili opět vraha Garryho za vrchního soudce, který jest vstavu poctivého občana uvrhnout pro pět slov pravdy do kriminálu a pro deset slov na šibenici.

Nuže, páni saloníci, groceristé, řezníci, oděvníci, obuvníci, punčocháři, bačkoráři a hadráři, — nejste i vy též dělníci? Nedřeteli jako koně celý den až do noci, pak na vás leží velká starost, abyste konečně nepřišli o to, k čemu jste si za dlouhá léta a velkým namáháním a úsporami pomohli. Naší povinností jest, bysme se spojili a spojenou silou se domohli našeho, uloupeného nám práva. Naše existence bude stále ohrožena kapitalistickými dravci, dokud jim společnou silou nepřekazíme loupežné řemeslo. Poznejte se! A. W.

Dělnické listy č.8, 23.12.1893