DUCH VOLNOSTI (František Hlaváček)

O duchu volnosti, ty věrný strážce lidstva, 
ty postrachu zlých a spiklených nepřátel,
jenž vstáváš z bídy a vedeš proletář k světlu,
kdy uštván a na vždy upoután býti měl,
ty povstal jsi, kdy ukrutnost, mstivost a zloba
hejsků měšťáckých a pyšných nedouků
běsného šílenství vrchole dostoupila
a katané vražednou zvedli již ruku.

Jak proutkem kouzelným vzlétl jsi spáso naše
a naději novou do srdcí jsi nám vlil,
zamávals mohutnými perutěmi svými,
že hrůzu i obdiv u všech jsi vynutil.
To dalo nadšení a povzbudilo snahu
naší, že dnes ve svém spravedlivém hněvu,
massy mužů a žen pracují ku svobodě
a nedbají nepřátel běsného řevu.  

My prohlédli. Hle, jak náš lid svou sílu měří,
jak v boji obranném se najde s druhem druh,
jak zvedne páži svou a společně udeří
v útoku, že až nepřátelům zajde sluch! —
Hnutí dělnické ! tvorbo ostouzené práce,
jak dnes tu stojíš v tom rozkvětu a síle,
tys výmluvným svědkem, co zmůže solidárnost,
duch volnosti a moc vznešeného cíle!

Ač dosud mladé jsi — dílo nemnoha roků,
přece již obr z tebe veliký se stal.
Dnes miliony mužů pod prapory tvými,
před nimiž hrůzu dostává již kapitál.
Všichni jsou dotknuti volnosti ducha kouzlem,
svou mysl i páže ku zápasu tuží,
by sílili voje, bojujících za volnost,
a k nim se ženy, dívky i mládež druží.

Jste zahanbeni, vy kdož smích jste si tropili,
z té jiskry v popeli, z níž oheň plápolá
dnes vysoko a ohrožuje již stavení vaše.
Hle moc idei! — kdo jí odolá?
Duch volnosti rozdmýchává nespokojenost
otroků práce a kudy světem letí,
dobývá nové pole, mozky osvětluje
a burcuje ze spánku zmámené děti.

Co vzniklo z potřeby, co posvětila touha
zhnětených, co za mrtvé zvolník snad již měl,
to žije, roste, šíří se, naději budí,
že zuří, soptí; leká se, kdo jásat chtěl.
A dělník uštvaný, ten šiřitel pokroku,
vítězství mravné nad nepřáteli slaví,
neb přijda k poznání, nastoupil novou dráhu,
na níž ho žádná moc více nezastaví.  

O duchu volnosti, ty dobrý lidstva vůdče,
vyveď nás z temnoty a sluncem nám vždy buď!
Uč lidstvo lidskosti, uč myslet ho i hájit
právo své; buď strážcem každého, kdo je chud!
Ukaž dělníkům, jak mužná a pevná vůle,
jak odvážný čin a sjednocená síla,
i otroky bědné dovedou osvobodit
a odstranit tyranství staletá díla.

O uč nás zápasit, překážky překonávat,
myslet dle pravdy, by duch náš vždy výše spěl,
by všichni nejvyšší dosáhli blaženosti
a nikdo víc bezpráví a křivd netrpěl ! —
Jen v boji vítězství — tak uč ty bratry naše.
Hloupí a bojácní otroky se stanou;
mužové smělí však a v boji sjednocení,
porobu zničí, sebe lip sosnovanou.

Tak duchu volnosti, rozpni perutě svoje
a z kraje do kraje, od muže k muži leť!
Ke slunci pravdy, vždy cestou práv přirozených
a k svobodě nás dělníky sbratřené veď!
Ať otroctví těla i ducha brzo zmizí,
a my pak na půdě vyvlastněné stanem,
kde vládců krutých nebude, ni bídných robů
a každý sám nad sebou bude jen pánem.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896