Elsnic Karel (1874- 1921)

Přední anarchista a odborář Karel Elsnic pocházel ze středních Čech. Narodil se 26. dubna 1874 v Malém Újezdě na Rakovnicku.

Z Rakovnicka se i se svými bratry vydal koncem předminulého století nejdříve na Mostecko. Dostal do kontaktu s anarchisticky smýšlejícími kolegy, které potkával na šachtách. Začal se živit jako horník na okolních dolech a tomuto oboru zůstal věrný do konce života.

Do anarchistického hnutí se zapojuje již v roce 1901. Tou dobou bydlí v Mostě. Pod vlivem propagovaných myšlenek anarchistických družstev především nedávno zesnulým anarchistou a průkopníkem hnutí Vilémem Korberem, se i mostečtí anarchisté pustili do založení družstva. Mezi zakládající členy patřil i tehdy sedmadvacetiletý Karel Elsnic. Složil závodní podíl 10 korun, co tou dobou nebyli malé peníze. Na ustanovující valné hromadě Novokooperačního dělnického spotřebního a výrobního družstva v Mostě, která se konala 23. září 1901, byl zvolen do předsednictva jako přísedící člen výboru. Pro špatnou ekonomickou situaci horníků, se však družstvo nepodařilo udržet při životě.

Z Mostecka se Karel Elsnic na krátkou dobu usadil v Lauterbachu, česky Čistá u Sokolova. Zde se ukázal, že je velice schopný agitátor, jelikož se mu podařilo rozšířit anarchistické ideje mezi místní hornictvo a tak anarchismus zapouští kořeny i na Sokolovsku. Pomáhal zde společně s e svým bratrem Josefem Elsnicem zakládat anarchistické spolky: Všeodborový spolek dělníků a dělnic „Pokrok“ v Literbachu, český Čistá u Sokolova, dále pak Všeodborový spolek dělníků a dělnic „Budoucnost“ v Bukvě, který byl založen 18. března 1906 a stal se součástí ČFVO a pak také dalšího uskupení anarchistů Všeodborový spolek „Pokrok“ pro Zvodavu a okolí, založený 7. července 1907.

Velký vliv na něj měla nově ustanovená Severočeská federace horníků v roce 1903 a její idea autonomní federativní organizace horníků neodvislé na politických stranách, řízené přímo členskou základnou na principech přímé akce.

Když pak byl v roce 1904 v Lomu ustanoven anarchosyndikalistický odborový svaz Česká federace všech odborů (ČFVO), s nadšením a obětavostí mu vlastní vstoupil do jejích řad. Brzy se stává předním aktivistou ČFVO na severu působící na Mostecku a Sokolovsku.

V prostorách „Jánského dvora“, tradičním místě setkávání tamních anarchistů se Karel Elsnic účastnil ustanovující schůze místní skupiny ČFVO Most, která se konala 27. května 1906. Na ní byl také zvolen pokladníkem.

Karel Elsnic byl dobrým a schopným řečníkem, který dokázal upoutat pozornost a zaujmout posluchače. V první dekádě 20. století řečnil na řadě veřejných i důvěrných schůzích, přednáškách a shromážděních. V roce 1906 si vzala na starost organizaci anarchistických 1.májů právě ČFVO a uspořádala řadu úspěšných manifestací s účastí několika tisíců dělníků. Na prvomájové manifestaci v Hostomicích nad Bílinou řečnil za ČFVO právě Karel Elsnic.

Karel Elsnic prožil jako přímý účastník velké boje anarchistů , včetně velkého Rýzmburského tábora s účastí 30 000 tisíc lidí v roce 1903, ale i následné stávky a mzdové boje v roce 1904, boje proti nespravedlnostem v bratrské pokladně během (pojištění horníků), zesílená činnost Severočeské federace horníků a ČFVO nakonec vyústila na podzim 1906 ve velkou hornickou stávku organizovanou anarchisty, do které se zapojilo na 12 000 havířů a stálo přes 40 dolů v revíru.

Poté co byla v roce 1907 zakázána Severočeská federace horníků, byla její náhradou založena Hornická federace, která se stala členskou sekcí ČFVO. Karel Elsnic patřil mezi zakládající členy Hornické federace a byl jako delegát mosteckých horníků vyslán na ustanovující valnou hromadu Hornické federace, která se sešla 3. listopadu 1907 v Českém domě v Duchcově. Na této valné hromadě byl zvolen revírním důvěrníkem Hornické federace. Na této přední funkci vydržel až do jejího násilného rozpuštění v létě 1908. Stejně tak byla rozpuštěna i ČFVO, které byl členem.

Ještě než byla ČFVO rozpuštěna, podařilo se jí proniknout v roce 1908 mezi textilní dělníky na Mostecku. Textilní dělníci v Horním Litvínově pod vlivem anarchosyndikalistické agitace se odklonili od sociální demokracie a její vyčkávací taktiky a pustili se do otevřeného mzdového boje, který vyústil v propuknutí stávky. Karel Elsnic nelenil, objížděl města a mezi horníky sbíral pro stávkující textiláky peníze na podporu jejich rodin.

Karel Elsnic byl zároveň členem místního sdružení anarchistů Vzdělávacího a podpůrného spolku v Mostě, za spolek byl vysílán jako delegát na různé anarchistické konference, a dle toho byl členem výboru, nejspíše jednatel či důvěrník.

Neustávající perzekuce anarchistického hnutí, však Karla Elsnice, stejně jako mnoho jeho dalších kamarádů, neodradila od další činnosti. Také on stál v prvních řadách při obnově odborového hnutí horníků. Karel Elsnic co delegát anarchistů z Mostu se účastnil ustanovující valné hromady Zemské jednoty horníků konané 21. února 1909. Jako známý a ostřílený anarchosyndikalista byl zvolen do funkce místojednatelem Zemské jednoty horníků.

V roce 1904 byla založena také Česká anarchistická federace (ČAF), které se stal členem. Pomáhal s distribucí časopisů ČAF, nejdříve anarchistického listu „Práce“ vycházejícího v letech 1905- 1908 a poté listu „Zádruha“. Pomáhal rozšiřovat i další tiskoviny a publikace, stejně jako výtisky Lidové přírodovědecké knihovny v rámci ČAF.

Přesvědčený anarchista Karel Elsnic, se taktéž přidržel zásady „žádný bůh, žádný pán!“ a vystoupil z katolické církve s stal se aktivním bezvěrcem. Proto také stál při zrodu anarchistické Skupiny bezvěrců při ČAF v Mostě. V roce 1908 jej nalézáme jako důvěrníka této bezvěrecké organizace. V té době bydlel Karel Elsnic na adrese Plynární ulice č.p. 626 v Mostě, kam mu měli být zasílány formuláře pro výstupy z církví a přihlášky pro vstup do skupiny bezvěrců. Nutno podotknou, že boj vedený anarchisty proti klerikalismu a za vystupování z církví byl na severu velice úspěšný a po severu se začala šířit lavina bezvěrectví mezi dělnictvem.

Severočeští anarchisté a bezvěrci reagovali na výzvu pražského arcibiskupa z roku 1908, který vyzval katolické kněží, aby se účastnili veřejného života a snažili se zakládat katolická odborová sdružení. Proti čemu se ohradili anarchističtí dělníci výzvou otištěnou na stránkách Hornických listů: „Tuto klerikální rozpínavost nelze přehlédnouti. Je nutno se společně postaviti proti těmto klerikálním choutkám a pány klerikály odkázat k jejich místům a nepřipustit, by pod rouškou odborových organizací bylo dělnictvo klerikalismem malátněno a ubírána mu všechna energie v bojích za větší kus chleba.“ Anarchisté tak vyzvali všechny bezvěrce z Mostecka, aby se přihlásili u důvěrníka nebo pokladníka místní organizace bezvěrců v Mostě a vyzvedli si sběrací listiny na peněžní sbírky. Bylo tak možné učinit u důvěrníka Karla Hladečka nebo u pokladníka Karla Elsnice.

Popularita Karla Elsnice neklesala, ani jeho zápal za prosazení sociální spravedlnosti, účastní se většiny důležitých porad a konferenci, jako například Krajinské anarchistické konference v Mostě konané 7. července 1910.

Když na valné hromadě Zemské jednoty horníků, která se uskutečnila 10. července 1910 v hostinci „Janský dvůr“ v Mostě dosavadní předseda František Podolka vzdal funkce, byl přítomnými delegáty do funkce předsedy vybrán právě Karel Elsnic společně s Františkem Fišerem. Na následující pololetní valné hromadě v roce 1910 byl ve funkci předsedy Zemské jednoty potvrzen a zastával ji jíž výhradně sám.

Stát se předsedou a hlavním představitelem Zemské jednoty nebylo jen tak, logicky žádná privilegia mu to v anarchistické organizaci krom respektu ostatních nepřinášelo, naopak přitáhlo to pozornost zaměstnavatelů a represivních složek. Bydlel stále na stejné adrese v Plynárenské ulici s číslem popisným 626, kam byla také zasílána korespondence týkající se Zemské jednoty horníků a taky přihlášky nových členů.

Strádání a hlad všudepřítomný v příbytcích dělnických rodin dolehl i Karla Elsnice, kterému první světová válka nakousala zdraví. Přesto, aby uživil rodinu, pracoval dál jako horník na dole Anna u Souše, kam se přestěhoval. Rodina Elsnicova bydlel na adrese Souš č.p. 142.

S podlomeným zdravím se Karel Elsnic ještě stal členem nově vzniklé revolučně syndikalistické odborové organizace vytvořené z řad anarchisticky smýšlejícího hornictva s názvem Sdružení československých horníků, které bylo založeno koncem roku 1918 náhradou Zemskou jednotu horníků zakázanou v roce 1915 za činnost nepřátelskou státu. V Sdružení československých horníků se však již kvůli zdravotním potížím neangažuje jako dříve a přenechává místo mladším.

Odborář a hornický aktivista umřel na zástavu srdce 24. listopadu 1921 ve věku 47 let. Bezvěrecky pochován byl 27. listopadu 1921 na hřbitově v Souši, kam se s ním přišla rozloučit rodina a jeho kamarádi.