Federace českých anarchistů komunistů (1914 – 1919)

Na sklonku roku 1913 vypracovává přední člen ČAF Bohuslav Vrbenský kontroverzní návrh na přetvoření České anarchistické federace ve stranu s názvem Strana českých anarchistů-komunistů (SČAK). Dne 27. 11. 1913 se na jeho popud schází mimořádná schůze pražské skupiny České anarchistické federace, aby projednala jeho návrh. Průběh debaty vyzněl ve prospěch Vrbenského návrhu, jelikož zde měl mezi pražskými anarchisty a především mládeží nejvíce příznivců, kteří spatřovali v navrhovaném řešení určité východisko pro rozvoj hnutí.

Bohuslav Vrbenský (1882 – 1944)

Nesouhlas vyjádřil žižkovský anarchista a veterán hnutí Michael Kácha. Bylo přijato usnesení, aby byl Vrbenskéhio návrh přijat jako programový projekt a v tomto smyslu prodiskutován ve všech skupinách ČAF. Pravidelný výroční sjezd ČAF, který se scházel vždy o Vánocích, byl z těchto důvodů odložen až na Velikonoce. Pražská skupina ČAF na popud Vrbenského vytvořila zvláštní výbor, který zasedal v Praze pravidelně každý týden a měl za úkol připravit podmínky pro realizaci Vrbenského plánu v průběhu příštího rok. Vrbenský odeslal svůj návrh také syndikalistickým organizacím, jedna část anarchistických odborářů kolem Václava Draxla se k návrhu postavila kladně, druhá část Vrbenského plány odmítla. Vrbenský svůj návrh předložil širšímu kruhu členstva na severozápadočeské konferenci ČAF v Duchcově 15. února 1914, které se zúčastnili delegáti 17 organizací ČAF. Vrbenský většinu delegátů přesvědčil a tak v závěru diskuse delegáti vyjádřili souhlas, aby diskuse o jeho návrhu proběhla ve všech skupinách ČAF. Na stejném doporučení se shodla i další oblastní konference severovýchodních skupin ČAF konaná 22. března 1914 v Červeném Kostelci, které se taktéž účastnil jako pražský delegát. Na posledním předválečném zemském sjezdu České anarchistické federace konaném 11. – 13. dubna 1914 v Praze předkládá Bohuslav Vrbenský své návrhy na vytvoření „sverázné politické anarchistické strany“ FČAK, kolem nichž se rozvíjí obsáhlá diskuze. K jejich podrobnému propracování je zvolena zvláštní komise. Hlavním oponentem jeho návrhu a zastáncem zachování tradiční anarchistické organizace se stává Michael Kácha. Na ideovém základě ke sporu nedochází a všichni se shodují na anarchokomunistických pozicích a východiscíc, spor vyvolává taktika. Polemické připomínky Michaela Káchy k Vrbenského návrhu na utvoření „politické strany svérázné“ byly velmi oprávněné a v řadě případů anticipují obavy o anarchistické hnutí, které se bohužel naplnily. Vrbenský byl však obratný řečník a plný mladického elánu a strhl na svoji stranu většinu delegátů. Sjezd tak vyjádřil souhlas s vrbenského organizační platformou. Většina delegátů se zde vyjádřila kladně k Vrbenského návrhu, ovšem kompromisně bylo dohodnuto, že nová organizace neponese hned název Strana českých anarchistů komunistů, ale prozatím to bude Federace českých anarchistů komunistů (FČAK).

 

Přesný program FČAK měla ještě dopracovat komise, do níž byli zvoleni MUDr. B. Vrbenský, Ing. V. Borek, V. Draxl, A. Plichta, Dr. Erban, Douda, Hrubý, Steinz, Erneker a Juren. Sjezd se vyjádřil následovně: “Čeští anarchokomunisté organizují se ve Federaci českých anarchistů komunistů, jejíž program vypracuje zvláštní sjezdem určená komise, a předloží jej příštímu sjezdu k schválení. Jako základ k detailnímu propracování programu přijat jednomyslně návrh kamaráda Vrbenského.” Vrbenský diskusi s Káchou vyhrál zřejmě také faktem, že mezi příslušníky anarchistického hnutí byla pociťována potřeba pevnější a efektivnější organizace, než jakou nabízelo dosavadní “platforma volných skupin” obhajovaná Káchou. Za několik měsíců však vypukla 1. Světová válka.

Luisa Landová-Štychová (1885 -1969)

Válka a s ní spojené represe v letech 1914 – 1918 postihly přirozeně i české anarchisty a syndikalisty. Federace českých anarchistů komunistů byla zakázána. Šíření anarchistické protistátní a antimilitaristické propagandy bylo považováno za velezradu a přísně trestáno. Přední činitelé FČAK jako Vrbenský, Borek, Kácha či Čeněk Kober byli 25. září 1914 zatčeni pod záminkou, že se účastnili příprav k panslavistickému a protiválečnému vystoupení 28. pluku, další členové byli poslání na frontu 1. světové války. FČAK v této době nebyla schopna vyvíjet otevřeně aktivity, i když někteří členi FČAK se však nadále tajně scházeli. Teprve s blížícím se koncem války v průběhu roku 1917, v níž Rakousko – Uhersko zřetelně prohrávalo, a tudíž se začala postupně rozpadat i jeho represivní moc, se začal znovu uvolňovat prostor pro různé politické aktivity, ovšem i nadále ilegální. Svoji činnost v té době obnovila v ilegalitě i FČAK v čele s Vrbenským. FČAK rozšiřovala tajně protiválečné a protirakouské letáky a plakáty, podílela se na organizací demonstrací a stávek, kterých stále přibývalo. FČAK se podílela na masovém vystoupení dělnictva proti válce a hladu na 1. máje 1918 společně s dalšími socialistickými stranam. Stejně tak se aktivně zapojila do příprav generální stávky 14. října 1918. Od ledna 1918 probíhala jednání o sloučení Federace českých anarchistů komunistů s národními socialisty v Československé straně socialistické, jež se tehdy anarchistům jevila jako jediná odpovídající revoluční síla; anarchisté tvořili její relativně samostatné anarchokomunistické křídlo. 3. února 1918 proto proběhl sjezd FČAK v severočeském Duchcově. Anarchokomunisté zde sestavili návrh na sjednocení socialistických sil, který adresovali jak sociálním demokratům, tak národním sociálům. Tento návrh ovšem vyvolal relativně silnou opozici, která však nebyla schopna sama veřejně vystoupit. Sjezd sám navíc nebyl příliš reprezentativní vzhledem ke složitým válečným podmínkám, což vyvolalo dodatečné protesty proti zásadním závěrům, jež přijal. Na druhou stranu, o tom, že zde byl o potřebě angažovat se v nějaké formě jednotné socialistické politiky relativně jednotný názor, svědčí i to, že jednáním s ostatním socialisty byli pověřeni Jaroslav Štych, Luisa Štychová, Jaroslav Kolář, Bohuslav Vrbenský a Michal Kácha. 1. dubna 1918, došlo k spojení Federace českých anarchokomunistů s národně sociální stranou, společný akční výbor byl utvořen i se sociální demokracií.

časopis Červen 1919
časopis Červen 1919 – pokračování článku o sjezdu

Vzhledem k tomu, že ke sloučení FČAK s národními socialisty došlo v době, kdy řada anarchistů byla ještě na frontě, rozhodli se zejména severočeští anarchističtí horníci, že sloučení, jež bylo dojednáno vedoucími představiteli, musí být projednáno také na širší bázi, na sjezdu. Michael Kácha, tehdy již jako redaktor časopisu „Červen“, byl pověřen jeho přípravou.

Obeslal přes osmdesát míst v Čechách, na Moravě a ve Vídni, a dostalo se mu řady reakcí od jednotlivých anarchistů, od dotazů až po nesouhlasné reakce. V dopisech se anarchisté vyjadřovali ke sloučení s nesouhlasem, s výhradami a varovali před rozplynutím se anarchismu v socialistické straně. I když souhlas se sloučením nebyl rozhodně všeobecný, únorový sjezd Federace českých anarchistů – komunistů roku 1919, tzv. likvidační, splynutí potvrdil.