FRANTIŠEK J. HLAVÁČEK: DĚLNÍKŮM (1893)

Mužové, ženy – otroci práce,

proč naříkáte, věšíte hlavu?

Že kletbu bídy našemu stavu

vyřkli sám bůh i zeměvládce?!

Že nám útrapy v úděl jsou dány

a parasiti našimi pány

stali se dávno ve světě celém

a my otroky duší i tělem?!

Že život náš jest smrt jenom dlouhá

a radost pro nás v světě že není,

pro nás že zbývá jen utrpení

jemuž se tyran směje a rouhá?!

Bratři a sestry utřete slzy,

zvedněte směle ztrápenou hlavu!

pomozte bojem k svému právu,

jež vám uchvátil násilník drzý!

Odvahu v mysl, meč práva v ruku,

v řady odbojných vstupujte jen pluků,

V srdce svá lásku ke svobodě vemte

a rudý prapor nezapomeňte!

A směle pak v boj, za anarchii –

svobodu pravou nejčistších forem,

by konec robské byl mizerii

a dělník stal se volným zas tvorem.

Toť přímý směr je tvé pravé cesty

k osvobození, zhnětený lide!

a domůžeš se blaha a štěstí!

Pryč s pokorou a shrbeným hřbetem,

jen smělost sluší dělnickým dětem!

V ruce když meč a jasno v hlavě,

tu dobyde se právo vždy hravě.

Nuž proletáři, vzchopte se k dílu,

pracujte nyní ve prospěch vlastní,

vždyť máte k tomu právo i sílu:

zřiďte svobodu, budete šťastní!

Báseň otištěna v Dělnických listech č. 2, 11.11.1893.

František Josef Hlaváček (1853 – 1957)