FRANTIŠEK J. HLAVÁČEK: VÁNOCE (1893)

Vesele sníh poletuje,

vločka k vločce k zemí klesá,

vánoční trh oživuje,

prodavač i kupec plesá.

Slavnostní ruch všude vládne,

světla září tisícerá;

a ty sklady, věcí vábné,

vánočního svatvečera!

Zima je, než bohatého

neruší to v žertu, v smíchu,

ten má vždy ochrance svého;

zabalen je ve kožichu.

Mimo to má pojistíno,

proti zimě, milý synu! —

V žaludku maso a víno

vyrábí mu elektřinu.

Ale tam ti chuďasové,

co nemají domov, práci!

Ti jak prokletí duchové

bloudí a chuť k žítí ztrácí!

Ty ta zima krůtě mučí,

starostí jím klesá hlava,

hlad v žaludku bodá, kručí

a bol srdce rozbodává.

A ty děti! — jaká muka

bídy, ubožátka snáší!

Kde je pro ty štědrá ruka

společností dobré, naší?

Ó ty nejsou ve seznamu

šťastných! — pro ty není citu!

Pro ty nic z těch plných krámů

nemá rota parasitů.

Tisíce těch neviňátek

nemají dnes chleba kůrky,

sdílí bídu otců, matek,

mráz je tlačí do komůrky.

Hle, tam žena bledých lící

v hadry dítě zahaluje,

štědrý večer na ulici

o hladu tu oslavuje.

Muž si zoufal, neměl práce,

život samovraždou zničil

a křesťanský landlord krátce

ženu pak z domu vystrčil.

Slavně zvony nocí zvučí,

v chrámech slyšet zbožné pění,

kněží kážou, lásce učí —

je Kristovo narození.

„Sláva bohu a všem blaho!“

volá čeleď panské třídy,

venku lidstvo hladno, naho,

zmírá a vraždí se z bídy!

František Josef Hlaváček.

Otištěno v Dělnických listech, prosinec 1893

František Josef Hlaváček (1853 – 1957)