HLAS MODERNÍHO OTROKA V. (Neznámý autor)

Tak teskno mi a myšlénky 
jak mraky na obloze chmúrné
prohání se hlavou mou
a marně tlumím city búrné,
jež prsa má divoce dmou.

Já mládí svého vzpomínám
a illusí v něm krásných tak;
o, šťasten mníl jsem býti —
ne, ne, to přelud klamal zrak,
či není mě v zklamání žití?

Já zřím zpět, tam ve minulost,
kdy prch ten mládí krásný věk -
tak rychle co chvilka as
a i věk mužný mimoděk
míjí a mě - bělá vlas.

Hrozné! Kdo však příčinou,
že, jsa ještě jinoch, mám
již vzezření co chorý děd ? —
Nuž ztiš se srdce —nejsem sám,
jenž úpí v moři hrůz a běd!

Jen zři tu massu lidu
jak oddaně svůj křiví hřbet
a klidně dá se bíti -
a v žalu můj zas chví se ret:
„Zda máme dál tak žíti?

Však ne! Jak prve žal,
teď radost srdce cítí zas —
ten sporý šepot slyš —
to spravedlivých hněvů hlas
se nese v dál i šíř.

Teď hle tam mladí starci
své si tělo cvičí choré,
v němž vůle jedna platí,
své pozvedají zbraně sporé,
jimiž tyrana v hrob sklátí.

Však nebude zřít bitvy tuhé
neb stačí, rab by poutem hnul
a tyran zděšen prchá, -
jenž rabů krev pil a dosáhnul,
že v své zhyne jak mrcha.

J. R.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 20.11.1897