Hlídka protiklerikální: Stmívá se nad Rakouskem

Stmívá se nad Rakouskem. Již delší dobu, rodiče dítek školou povinných, které úřady nechtějí uznati za bezkonfesní, neposílají děti své do kostela, zpovědi a pod. Školní úřady obyčejně donucují a nařizují vykonávání této povinnosti, proti čemuž postižení odvolávali se k ministerstvu kultu, kde za delší dobu nahromadilo se veliké množství těchto stížností, aniž by jich vůbec vyřizovalo, ať vyhověním neb zamítnutím. Vyřízení tšchto stížností nedovolal se nikdo a sice proto: vyřídila-li by se tato záležitost ve prospěch stěžovtelů, ministerstvo obávalo se klerikálů, zamítnutím podaných stížností, pak obávalo se pokrokových živlů a tak moudře nechávaly se stížnosti ležeti bez vyřízení. Až nyní 11. dubna byl puštěn do světa telegram tiskové kanceláře následujícího znění: ,,Říšský soud rozhodoval dnes o tomto případu: Obchodník Josef Šterc v Židenicích u Brna byl 10. července m. r. odsouzen okresní školní radou brněnskou k pořádkové pokutě 20 korun, v případě odepření do vězení na 48 hodin, poněvadž se tvrdošijně zpečoval posílati svoji dceru Miroslavu, která navštěvovala obecnou školu v Židenicích do kostela na bohoslužby a ku zpovědi a přijímání. Jos. Šterc podal proti tomuto trestu odvolání k zemské školní radě moravské, ale tomuto odvolání nebylo vyhověno. Říšský soud uznal dnes publikovaným rozhodnutím za právo, že v odpor vzatými rozhodnutími nebylo ani porušeno právo na svobodu víry a svědomí, příslušící stěžovateli a jeho dceři, ani nebylo porušeno právo, pokud jde o tvrzené odnětí zákonného soudce. Důvody velmi stručného rozhodnutí říšského soudu kryjí se úplně s vývody protispisu zemské školní rady. Ministerstvo obávalo se kulturního boje a vyřízena byla nyní věc ve prospěch klerikálů, takže se vzpouzející rodičové, kteří nechtějí nechati děti své sklerikalisovati, budou nyní násilím k tomu donucováni. Čl. 14. zákl. zákonu, kde se praví, že nikdo nemůže býti přidržován k nějakému úkonu církevnímu nebo k účastenství v nějaké slavnosti církevní, pokud nepodléhá moci jiného, jež k tomu moc ta po zákonu opravňuje… neplatí. Úplná volnost víry a svědomí bude zaručena každému Albáncovi… Rakušanu však není. Vzpomínáme slov P. Pauly, pronesené na smíchovské faře, který pravil dle čas. Neruda 32-I. r. ,,Již delší dobu jsem pozoroval, že správní soudní dvůr činí nálezy církevnímu stanovisku nepříznivé. Jel jsem k opatu Albánu Schlachleitnerovi a upozornil jsem ho na tuto věc, zároveň jsem mu sdělil, co by se proti tomu dalo dělati. P. Albán mé návrhy schválil, zajel si také hned k vysoce postavené osobnosti a podařilo se mu, že byl dosažen při správním soudu senát, který je vůči nám úplně povolný.´´ Tak můžeme chápati rozhodnutí i říšského soudu, který zasadil pokroku hřeb do rakve tím, že rozhodl o povinosti účasti školních dětí v náboženských výkonech. Dostalo se nám ze soukromých pramenů dosud oficielně nepotvrzené zprávy, že telegram tiskové kanceláře o rozhodnutí říšského soudu není správný, totiž, že stylisace jeho není totožna o úředním rozhodnutím. Rozhodně se k této důležité záležitosti po vyšetření všech okolností vrátíme a sdělíme s našimi čtenáři, zda tisková kancelář úmyslně pouští do světa zkomolené zprávy klerikálům stranící. Proto radíme všem, kdo mají dítky do 7. roku a chtějí z církve vystoupiti, aby dříve přestoupili i s dětmi k církvi starokatolické neb mohamedánské a pak teprve oznámili, že z církve vystupují a dítky do 14 roků zůstanou v církvi průchodni, z niž po 14. roku mohou vystoupiti. Taková prakse v Rakousku se provádí, protože děti před Římem jinak se neodstraní. V příštím čísle budeme snad moci sděliti výsledek rozhodnutí správního soudu, neboť 9. dubna rozhodoval o tom, zda bezkonfesní dítě musí míti určené náboženství, ve kterém má býti vyučováno.

Vyšlo v časopise „Zádruha“ v květnu 1913, vydávaného Českou anarchistickou federací.