Nahoře pánům dobře je žíti, 
mají tam vše, co mohou jen chtíti: 
blahobyt, štěstí, sluneční záři, 
o, tu je lehko úsměv mít v tváři! 

Ve dne i v noci zábav si hledí, 
vždyť na ně dřou se dělníci bledí; 
a vše co svedla mozolná práce, 
vezmou si páni co zisk svůj krátce. 

Proto vždy nosí vztýčenou hlavu, 
v šizení rabů hledají slávu, 
srdce jim ztvrdlo jak ten kov zlatý, 
a bohem jest jim majetek svatý. 

Stali se dravci, lidskost v nich zmřela, 
lidmi jsou jen dle podoby těla, 
po krvi žízní, po zlatu touží 
a nás chuďasy dnem, nocí souží. 

Ať bídou hynem, bolestí lkáme, 
útrpnosti se přec nedočkáme, 
marné jsou nářky i žebronění, 
u těch, v jichž srdci ni citu není. 

Nahoře naší soudruzi v práci, 
zdraví si kazí, životy ztrácí, 
a my zde v dolech, hluboko v zemi, 
mukami věru trpíme všemi. 

Co nám, ó bratří, činiti zbývá? 
Bída a smrt se na nás vždy dívá! 
Ať dřem v továrně, neb v zemní díře, 
mají nás vždy jen za dělné zvíře.   

Slyšte, jak lenoch v paláci jásá, 
vizte, jak tyran na nás se kasá, 
hle, jak otrokář z každého místa 
léčky nám klade, porobu chystá. 

Hle, jak vyděrač drze se chlubí, 
že otroky své jak červy zhubí,
jestliže zvednou k obraně ruku, 
by odvrátili novou zas muku. 

Máme o bratří sklonit svou šíji 
před kapitálu vzteklou bestií? 
Máme se znova na milost vzdáti 
dravcům a na smrt nechat se štváti? 

Pryč zbabělosti! I červ se brání! 
My však jsme muži, máme dost zbraní: 
svobodnou vůli a silné páže, 
řeč, rozum, nám boj vésti je snáže! 

Potřeba nám jen upřímné shody 
a zřeli byste hned její plody. 
Jednotná vůle dělnické chasy, 
hned by změnila neblahé časy. 

Kdybychom všichni poctivě chtěli, 
svět by byl náš, jak je tu celý. 
Spojenou sílou v společném boji
 dobyli bychom svobody svojí. 

Soudruzi v práci, bídě i v hoři! 
My jsme ti co vše na světě tvoří. 
Co ale z toho ze všeho máme? 
Ukažme též, že bořit i známe!   

Začněme práci s veškerou silou, 
abychom strhli soustavu shnilou, 
která lenochům veškerá práva, 
nám povinnosti však a jho dává. 

Vy na povrchu, zanechte vzdechů,
s budovy státní strhejte střechu! 
My základy zas podkopem z dola, 
dynamit dáme ku zdím dokola. 

Když budem bourat z obojí strany, 
zaduní brzo děsivé rány 
a oznámí všem v blízku i v dáli, 
že tvrz tyranství v rumech se válí! 

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896