Hošek Josef: Závěrečné slovo na valné hromadě kladenského revírů (1929)

„Nyní závěrem slovo všem příslušníkům Sdružení na Kladensku. Tak jako v předcházejících letech se končila naše valná hromada přáním plného zdaru naší organisační práci, ale třeba říct otevřeně, že od převratu (1918) nebylo v našem revíru takové rozháranosti v odborovém hnutí jako dnes, a jak nesnadno jest ono přání uvésti ve skutek. Zbědované naše sociální postavení a neutěšené poměry organisační vyžadují mnoho pilné práce všech našich členů, má-li býti dosaženo obratu k lepšímu. Jak přispějeme k uskutečnění onoho přání? Musíme provésti v revírním výboru i v odbočkách řádnou kontrolu naší organisační činnosti, odstraniti nalezených nedostatků, učiniti v plné míře zadost usnesením sjezdu Sdružení, býti co možno v nejužším styku s našimi členy a přesvědčovati je o nezbytnosti plnění sjezdových opatření, zvláště pokud se týká zvýšení členských příspěvků. Toto nebylo učiněno v zájmu potřeb ústředí, nýbrž pouze a jedině v zájmu členů a jejich rodin, jak jsme se nedávno přesvědčili všichni ze zkušenosti poslední naší čtyřdenní stávky na Kladensku. Není možno oddávati se nadějím v průmyslový mír za takových poměrů, kdy žije dělnictvo v bídě a nedostatku, jiskra odporu stále v dělnictvu doutná a může vzplanouti v požár. Kdyby se stále nechystalo k odporu, k obraně jako k výboji, bylo by ztraceno. Je proto absolutně nutno, aby bylo pro takové případy alespoň v jakési míře zajištěno. Pracujme všichni na schůzích i mimo ně k posílení poznání této nutnosti, pro posílení naší odborové organisace, plňme svědomitě převzatých na to povinností, neboť prostřednictvím své odborové organisace pracujeme pro sebe v prvé řadě.“