HOSPODÁŘSTVÍ CHICAGSKÉHO „PRÁVA LIDU“ V ZRCADLE PRAVDY (1894)

Chicago, 13. října 1894.

Co dnes v Chicago dělnictvo nejvíce zajímá, jest, že časopis „Právo Lidu“ zanikl a na jeho troskách vznikl hned nový „Chicagský Občan,“ který se povážlivě kloní k — republikánské straně. Věc na pohled nepatrná, ve skutečnosti však skrývá v sobě celé drama dělnického hnutí.

Myslím, že nebude na škodu, když čtenářům Dělnických Listů aspoň částečně naznačím, jak se věci mají. Podnět k založení listu dal formálně Č. D. V. Spolek čís. 1., ve skutečnosti však to vyšlo od známých „dobrodinců“ newyorských. Ti když viděli, že dělnictvo počíná jejich hru prohližeti, tu chtěli se uhnízditi zde v Chicagu. Leč zde se jim to nepovedlo. Dělnictvo chicagské neznajíc těch intrik a úskoků, které jsou u denního novinářstva domovem, uchopilo se s nadšením návrhu, zbudovati si svůj vlastní denník, který by tlumočil jeho myšlenky i přinášelo veliké oběti hmotné, by se plán ten stal skutkem.

Když byl list založen, musel stále zápasiti s nedostatkem a členové kolem seskupení přinášeli stále veliké peněžní oběti, neb list byl řízen, mimo prvního poctivého obchodvedoucího (asi 6 týdnů) stále nesvědomitými lidmi. Ti stále jen útočili na soudruhy by na list přispěli, nebo že padne. A běda tomu, kdo byl tak smělý a chtěl vidět účty! Tomu se vynadalo, že ho navždy přešla chuť scháněti se po účtech. Co kooperace existovala, ani jednou neobdržela účty v pořádku aby je mohla přijmout. Bylo by zajímavé, nechat ty knihy prohlednout znalcům!

Když několik neděl po vyjití započato s dlužením, tu bylo každému řečeno, že vše bude zaplaceno, jakmile se učiní půjčka $1000 na „markyč“. Leč, tu najednou byl kooperaci předložen „markyč“ k přijmutí a praveno, že ty peníze se již u listu spotřebovaly! Jest to velice nápadné, že žádný o nich nechtěl nic vědět, že by je byl viděl. Nyní se o tom mezi soudruhy mluví lecos, než „markyč“ je zde a ten platí!

Již loni před vánoci se vědělo jistě, že jest nemožné „Právo Lidu“ udržeti. Avšak páni, kteří měli otěže v rukou, neměli tolik svědomitosti, by věc objasnili a soudruhy více neodírali. Naopak, dlužilo se stále a stále od dělníků, kteří každý cent doma na deset míst potřebovali.

List se svou látkou neměl cenu pražádnou. Na to se ještě vrhl střemhlav do sociální politiky, kdež si utržil blamáž a mravně i hmotně nezískal nic. Při tom se stále a vždy více štvalo proti poctivým a radikálnějším živlům.

List měl oznámek plno, půjčovalo se mu stále a zaměstnaní u něj dělníci vzdor tomu mzdu nedostávali, až konečně když měli zadržené mzdy přes 1000 dolarů, přestali pracovati. A řiditelstvo, místo co mělo věc urovnat, najalo skéby a stávkující dělníci se ještě špinili, že nechtěli zadarmo pracovat.

Nyní, když již na tiskárně vězely dluhy několika tisíc dolarů, počali někteří jednotlivci, kteří mají v tiskárně rozhodující slovo, přemýšleli, jak to narafičit, by se všech dluhů zbavili a zároveň i kooperace a také cestu skutečně našli. Svolali totiž schůzi kooperace a aby se četně nesešla, tu se ani lístky neobesílala; mimo to přišlo i několik přiteličků, kteří ani nebyli členy. Někteří proti tomuto nestanovitému jednání ovšem protestovali, ale pletichán měli většinu a byli „tělesně silní!“ Tu se začaly diktovat podmínky, pod kterými se podnik předá personálu. Pochybný „markyč“ byl ovšem první, pak přišly na řadu požadavky těch skébů a asi dvou jednotlivců. Ostatní požadavky soudruhů které obnáší několik tisíc, jakož i stávkujících sazečů byly prostě škrtnuty. Když někteří jednotlivci protestovali proti tak drzému jednání, tu nebyli ani připuštěni k slovu, tak že byli nuceni odejít. Zbývajicí umluvení pletichán pak odhlasovali předání listu a kooperaci rozpustili.

Proti tak bezohlednému jednání Č. D. V. S. čís. 1. protestoval v jednom časopisu, načež oni páni svolali opět schůzi kooperace, ač jí před tím již rozpustili a když se dostavili delegáti Č. D. V. S. čís. 1. do oné schůze, byli násilím vyhozeni, jelikož žádali, by do oné „smlouvy“ bylo přijato $50, které byly sebrány ve prospěch uvězněného soudruha Hronka.

Č. D. V. S. čís. 1. měl peníze ty pod ochranou, později byly ale zapůjčeny do Práva Lidu a nyní byly tak drzým způsobem uloupeny. Aby své „blahodárné“ činnosti Právo Lidu posadilo korunu, uveřejnilo než zašlo tu neslýchané hanebnou a lživou zprávu o dvou soudruzích, že prý ukradli koně a buggy a že byli jako loafři chyceni a posláni na 12 dní do Bridewel (městská trestnice v Chicagu).

Člověku se péro chvěje a zdráhá se psá- ti o takovém bídáctví, jaké páše dělnický tisk ! — A soudruzi, tak drzým a bezpříkladně hanebným způsobem napadení, ani se nemohli bránit, neb byli beze všech prostředků k obhajobě a americká „spravedlnost“ žádá napřed dolary než prstem hne!

Takovým způsobem páni od ,,Práva Lidu“ odstraňují a ničí dobrou pověst poctivých dělníků, kteří nesouhlasí se všemi švindly, jež tito darebáci pod zástěrkou dělnickosti páší. A takoví lotrasové chtí státi v čele dělnického hnutí!

Celá komedie se zaniknutím Práva Lidu a vyjitím nového listu nebylo nic jiného, než šikovná či hanebná manipulace, připravit dělníky o tak krvavě vydřený groš, neboť všichni „čiperní“, kteří měli u P. L. místa co něco vynášela, u nového listu jsou v tom samém postavení, s tím však rozdílem, že jsou zároveň jeho pány a mohou jistěji brát úplatky ode všech politických stran.

Lidé ti by patřili spíše do k … než k veřejnému tisku. Tak smutně skončilo to s listem, do kterého lid skládal tolik nadějí a tolik krvavě vymozolených peněz! A nejbolestnější jest, že ti soudruzi, kteří stáli v  hnutí 1886, hráli nyní tak smutnou úlohu. Snad jest tak lépe, že jsme se poznali, dokud jest ještě čas ! Tím jest na delší čas odzvoněno zdejšímu radikálnějšímu hnutí mezi českým dělnictvem. Neboť po tak trpkých zkušenostech bude těžko budovat nějakou organisaci a sbírat příspěvky na agitaci a na tisk.

Pracující lidé v jiných městech nechť si vezmou z darebáctví u Práva Lidu pro všecky doby příklad a ponaučení, a varují se všech prospěchářů a dobrodruhů, aby se vyvarovali hmotné zkáze a neodčinitelné mravní škodě hnutí dělnického. Ve vylíčení tomto není nic přehnáno, naopak ve skutečnosti vypadá to ještě mnohem černější.

Žíhadlo