II.Anarchistický sjezd 1903

Původně se měl II. Anarchistický sjezd konat již 25-26.12 v Praze. Svolavatelem měl být redaktor Matice anarchista Jan Opletal, poněvadž Matice byla vlastně jediným organizačním centrem a časopisem, který se v roce 1902 udržel při neustálých represáliích vůči anarchistickému hnutí. Uskutečnění sjezdu se naskytly překážky, především finanční, a tak byl odložen a sešel se na jaře 1903.

Sjezdu ještě v průběhu prosince 1902 předcházely anarchistické konference jednotlivých oblastí v Hostomicích a v Ledvicích na Mostecku.

II.Anarchistický sjezd se sešel o velikonočních svátcích 12-13.4.1903 v Praze v ovzduší dosti vzrušených debat. Bylo to v poslední době nejpočetněji obeslaná anarchistická konference. Jen ze severu přijelo 44 delegátů, víc než 10 se severovýchodu a 19 delegátů zastupovalo pražské organizace. Vzhledem k závažnosti tématu, který měl sjezd projednávat , účastnili se jednání také redaktoři anarchistických časopisů a přívrženci z řad anarchistických umělců, kteří se jinak vlastního života anarchistických organizací nezúčastňovali. Pražský spolek „Dělnická jednota na Královských Vinohradech“ však tentokrát zastupovali kromě S.K.Neumanna také Fráňa Šrámek, Jiří Mahen, Karel Toman, František Gellner či Michael Kácha.

Sjezd se nejdříve zabýval zprávami z regionů. Druhým bodem programu bylo jednání o tisku. Sjezdové usnesení, týkající se této otázky, se pokoušela vnést určitý pořádek do vydávání časopisů a jejich zaměření. Většina delegátů také projevila přání, aby bylo přikročeno k opětovnému vydávání Omladiny, která dočasně nevycházela.

Hlavním programem sjezdu byly otázky taktiky a výstavby anarchistických organizací. Na sjezdu se střetly dvě koncepce. Nakonec se II.sjezd nepřiklonil ve svých doporučeních k žádnému jednoznačnému rozhodnutí. Návrh, aby anarchisté zakládali volné skupiny k úkolům vzdělávání a agitace, byl sice přijat, zároveň dával průchod i pro neutralistické zakládání odborových organizací.
Sjezdová shromáždění byla v dějinách českého anarchismu něčím novým. Anarchistické spolky dosud postupovaly zcela samostatně, řídící se jen v nejobecnější rovině pokyny redakcí anarchistických časopisů. Po roce 1900 však i do anarchistického hnutí pronikaly nové principy organizačního života, především vědomí nutnosti solidárního postupu a vzájemných porad. Název sjezd měl zároveň odlišit podobné shromáždění od porad či konferencí jednotlivých oblastí. Anarchistické sjezdy se však nepodobaly sjezdům jiných politických stran. Bylo to shromáždění nejen delegátů, ale i všech, kteří se sjezdu chtěli nebo z finančních důvodu mohli zúčastnit. Sjezdy také neměly pravomoc nejvyššího orgánu a nerozhodovaly s konečnou platností o politické linii. Byla to tribuna výlučně diskusní, jež své závěry hnutí pouze doporučovala. Přesto však tato doporučení nabývala postupně určité váhy. Kladný význam prvních anarchistických sjezdů spočíval především v určitém upevnění celistvosti a jednoty jednotlivých části anarchistického hnutí.

Jan Opletal