III.Anarchistický sjezd 1906

Celoanarchistický sjezd, v pořadí již třetí, se sešel o vánocích roku 1906. Sjezd měl projednat stanovisko anarchistů k nadcházejícím parlamentním volbám a vyjádřit se k zásadám jak dále budovat odborové hnutí.

Všechny federace přišly na sjezd s tak vyhraněnými koncepcemi, že se střetly téměř ve všech bodech. Zatímco delegáti České anarchistické federace požadovali, aby anarchisté vydali veřejně odmítavé prohlášení k volební kampani, byli delegáti odborových federací značně zdrženlivější. Jejich umírněné stanovisko bylo nesporně motivováno snahami, rozšířit vliv federalizovaných odborů na další skupiny neanarchistických dělníků. Přijatá rezoluce o taktice byla tak neurčitá a obecná, že umožňovala libovolný výklad: „Kongres nechává kamarádům na rozhodnutí, jestli se chtějí účastnit na volbách – jestliže to hnutí a anarchistickému přesvědčení nevadí.“ Zásadně odmítavý postoj v této otázce v anarchistickém programu byl především k volbám do všech institucí celostátních s státem řízených. Voleb do samosprávných orgánů se anarchisté účastnili. Šlo o různé samosprávné organizace horníků, obecní zastupitelstva a zvláště pak školní rady, jimž byla v boji o české školství přikládána velká důležitost, zvláště v národnostně smíšených oblastech, jimž byl i severočeský hornický revír.

K střetnutí názorů mezi delegáty odborových federací a České anarchistické federace došlo i při projednávání druhého bodu programu o zásadách výstavby odborového hnutí. Referát přednesl anarchistický odborový delegát Ladislav Knotek který požadoval schválení výstavby federalizovaných odborů, které by na principu neutrality přijímaly všechny dělníky bez rozdílu „politického a národnostního přesvědčení“. Jménem opozice z řad ČAF vystoupil proti této koncepci anarchistický spisovatel Rudolf Těsnohlídek, jenž varoval hnutí před přeceňováním významu početnosti a apeloval na tradice anarchistických skupin, jenž sdružovaly jen uvědomělé a teoreticky poučené členy.

Varování Rudolfa Těsnohlídka zůstalo bez ohlasu. Sjezd se nesjednotil na žádném stanovisku a nechal dalšímu vývoji zcela volný průběh. Tuto bezmocnost si začali uvědomovat část anarchistů, a tak v časopise Práce vyšel článek hovořící o tom, že sjezd svými výsledky neuspokojil, neboť provedl „poměrně málo reálné práce“. Třetí anarchistický sjezd byl posledním společným shromážděním anarchistického hnutí. Od této doby konaly všechny federace již svá zasedání odděleně. Posledním pokusem o společný postup bylo zřízení Agitační komise v březnu 1907. Agitační komise měla organizovat protivolební agitaci a koordinovat všechny anarchistické akce. Neměla však dostatek finančních prostředků a účinnou podporu z řad anarchistického hnutí a ačkoliv byla zřízena jako společný orgán všech federací, spočívala veškerá práce na pražských anarchistech.

Rudolf Těsnohlídek (1882 – 1928)