J. Hlaváček: Výpady a nápady

Smuten seděl král malého státu na zříceninách dobyté pevnosti. Špatná byla bilance půlletní namáhavé války. Přibylo mu za tu dobu pět kilo a ubyla polovina armády.

Vtrhl vítězně do rozbité pevnosti, osvobodil ujařmené bratry a proti jejich vůli vzal je pod svoji ochranu, ale nevděční bratři neplatili, jak měli již ve zvyku, nově vyměřených daní a exekutory věšeli klidně na nejbližší strom.

Tím ovšem ztratili všechny sympatie nového krále, jenž byl ochoten po tomto trpkém poznání, vzdáti se jich i dobytého města, jak velmoci si toho přály a jak na tom i sousední Velký stát, z důvodů lehce pochopitelných, trval.

Král tedy byl již ochoten upustiti od svého tvrdošíjného odporu, neboť mu imponovala více slíbená peněžní kompensace za dobrovolné vydání dobytého města, než nejistá perspektiva nové války.

Dosud však neučinil officielního prohlášení a ponechal volné pole fantastice válečných novinářů, neboť věděl dobře, že ovládá nejen politiku i mír Evropy, ale i kursy cenných papírů.

Král by bursovní spekulant a kursy spekulačních hodnot stály poměrně vysoko. Bylo nutno kursy snížiti. Proto společná nota velmocí, aby vydáno bylo dobyté město, neměla vlivu na krále. Měla však vliv na kursy cenných papírů. Nyní však Velký stát, jenž byl na věci nejvíce interessován, pohrozil ultimatem a zakročením na vlastní pěst. Král podíval se do kursblatu a zamračil se. Musí ještě klesnout. A dal postaviti velká děla na pohraniční hory, ovládající jižní část Velkého státu.

Toho dne padaly kursy tak rychle, jakoby chtěly klesnout nejen na nulu, ale i pod nulu (označovaly by se pak znaménkem minus). Nyní bylo skorem jisto. Válka vypukne znovu. Klerikální listy Velkého státu štvaly do války, neboť vydání sporného města bylo životní otázkou Velkého státu. Velvyslanec na spojenecké konferenci prohlásil, že všichni národové Velkého státu jsou v této otázce za jedno a že touží pomstíti urážky, které jim byly vrženy ve tvář.

Leč tvrdošíjný král stále opakoval: Jen přes naše mrtvoly.

Velký stát povolil mimořádný úvěr pěti set mil. na kanony. Následkem toho mnoho bursiánů se pověsilo a mnoho firem, těžíce z příhodné situace, vyhlásilo úpadek. Na banky podniknuty byly runy a židé vyměňovali papírové peníze za zlaté s 50proc. ziskem. Peníze byly zakopány do země a více se již nenašly. Nezaměstnanost se vzmáhala a na nábřežích a ulicích bylo ticho jako o velký svátek. Měšťáci koupili si mapy a na hranice Malého státu (o jehož existenci až dosud ničeho nevěděli) zapichovali papírové praporky. Z toho bylo jisto, že se mobilisuje.

Sociální demokracie byla přivedena do trapných rozpaků. Zaneprázdněna sbírkami na volební fond strany, přípravami k májové slavnosti, nemohla přirozeně věnovati se agitaci protiválečné, která ostatně neměla by valného smyslu. Svolala sice schůzi lidu, ale mluvilo se tam o volebním právu žen a schválena příslušná resoluce.

Sociální demokracie žádala sice brzké svolání parlamentu, ale byla celkem povděčna tomu, že nebylo vyhověno jejímu uctivému přání, neboť ušetřila si nových rozpaků.

Nelze jí však upříti ono plus, jež si získala vydáním mírového manifestu:

Stručný výtah: Sociální demokracie je zásadně proti válce. Ale válku vypovídá vždy vláda Státu. Sociální demokracie za to nemůže, za to je zodpověden Stát. Žádáme proto své stoupence, aby zachovali za každých okolností rozvahu a klid, neboť tím nejlépe dokážeme mravní převahu a nedáme příležitost vládě, aby nás umlčela vyhlášením výminečného stavu.

Bohužel, stala se nemilá příhoda, všeobecně však odsouzená. Ve městě pokusili se lidé zameziti vojsku nástup do vlaku a příbuzní odjíždějících položili se plni zoufalství na koleje vlaku, aby znemožnili jeho odjezd, takže bylo nutno použíti násilných opatření.

Přes to, že Nacionální Listy nazvaly jednání lidí, kteří nastavovali prsa na bodáky, uličnictvím nezodpovědných proudů, a provokací zjednaných (kým?) agentů provokatérů, a ubezpečovaly vládu loyálností svého národa, jenž neměl s tím nic společného a je ochoten krváceti za svou vlast, přes to, bylo vyhlášeno stanné právo.

A bylo všude ticho, neboť nevyhasla dosud autorita šibenice.

Události šly pak rychle, nezadržitelně. Podáno ultimatum a měla býti již zahájena ofensiva.

Král Malého státu probíral se kursblatem a usmíval se. Vydal válečnou manifestaci k svému národu a posečkal půl dne. Pak rozeslal svým agentům na bursách evropských telegrafické disposice: „Kupte akcie“ a císaři znepřátelené země oznámil, že vzdává se pevnosti v zájmu evropského míru.

Král Malého státu vydělal za den přes 10 mil. franků.

J. Hlaváček, vyšlo v časopise Zádruha