Jan Harus (1874 – 1936)

Dalším v řadě košťanských hornických odborových aktivistů byl Jan Harus, narozený dne 7.července 1874 v malé vesnici Polnička u Přibyslavi na Vysočině. Na hornický sever se vydal v šestnácti letech. Podle policejní přihlášky se v Košťanech usadil dne 3.října 1890, v době, kdy si hnutí odbylo svůj vůbec první 1.máj a zažívalo rozmach.

Již jako mladý začíná pracovat na šachtách a dobývat „černé démanty“. Poznává tehdy svoji velkou lásku a pozdější velkou oporu v jeho činnosti, která s ním sdílí jeho přesvědčení. Je jí Rosálie Harusová, za svobodna Nehodilová, narozená 21.října 1873 v Planicích na Plzeňsku.

Do anarchistického hnutí se Jan Harus zapojil již v jeho počátcích, kdy se mezi severočeským hornictvem začaly šířit myšlenky neodvislého socialismu, jak si zpočátku anarchisté sami říkali, aby nebyli spojováni s těmi, co se hlásili k propagandě činu a nespojovali s „pumaři“. Naopak v anarchismu viděli konstruktivní řešení sociálních problémů dělnictva. Byli znechuceni politikařením sociální demokracie, která si hleděla především poslaneckých křesel, zatímco palčivé problémy dělnictva přehlížela a jejich odpor proti příkoří se strany zaměstnavatelů tlumila. A tak na českém severu vznikalo masové anarchistické hnutí především mezi českými havíři.

Když byla násilně potlačena první severočeská hornická stávka v roce 1882, bylo Janu Harusovi teprve osm let, přesto to v něm muselo zanechat silné dojmy a radikalizovalo jeho pohled na stávající společenské zřízení. Represe však hornické hnutí nepotlačila, přestože se zprvu stáhlo do tajných kroužků.

Počátkem 90.let vystupuje však anarchistické hnutí znovu z ilegality a jako houby po dešti vznikají různé anarchistické vzdělávací a odborné spolky – jedním z nich je i Vzdělávací spolek Omladina v Košťanech. Obdobných spolků vznikne v celých Čechách kolem třiceti a semknou se kolem redakce stejnojmenného časopisu Omladina. Časopis Omladina se stane jedním z nejproslulejších anarchistických periodik a jeho distribuci v Košťanech zajišťuje právě Jan Harus. Spolek funguje do roku 1899, kdy je v rámci velké represivní vlny zakázán a rozpuštěn rakouskými úřady.

Nějakou dobu pobýval Jan Harus v Praze, minimálně od roku 1897, v té době – přesněji dne 27.prosince 1897 – se mu a jeho ženě Rosálii narodila na Praze II dcera Marie Harusová. Do Košťan se rodina Harusových vrátila kolem roku 1900 a tam se 17.června 1900 rozrostla o dalšího potomka, syna Jana. Oficiálně se však k pobytu v Košťanech přihlásili až 15.října roku 1904.

Po roce 1900 se anarchistické hnutí na severu rozhodlo pro vytváření odborové organizace, která měla efektivněji pracovat na prosazování dělnických požadavků. Celé snažení vyústilo v roce 1903 v založení Severočeské federace horníků a Jan Harus se stal po svém návratu z Prahy jejím členem a zároveň předním aktivistou v Košťanech. Severočeská hornická federace obnovila také vydávání časopisu Omladina. A pustila se s vervou se do zápasů za zlepšení pracovních a mzdových podmínek na dolech. Na pořadu dne byl rovněž zápas s bratrskou pokladnou. Zásluhou Severočeské federace horníků bylo propuknutí velké hornické stávky v roce 1906. Stávky se účastnilo 12 000 horníků ze 40 dolů, včetně Jana Haruse. Do ústředního stávkového komité složeného výhradně z anarchistů byl za Košťany zvolen jeho kamarád a kolega Alois Frühauf. Vyhlášení a provedení stávky vyvolalo také reakci rakouských úřadů, v jejímž důsledku byla Severočeská hornická federace rozpuštěna.

Náhradou vzniká Volné sdružení českých horníků kolem nově založeného časopisu Hornické listy. Členem Volného sdružení českých horníků, které sdružuje různé odborné spolky, se stává i Jan Harus coby člen místního Spolku všeodborově kooperativního v Košťanech, který se schází v tehdejším spolkovém hostinci „U nádraží“.

Na hornické stávce v roce 1906 se podílela také slavná anarchosyndikalistická odborová centrála Česká federace všech odborů (ČFVO). Na anarchistické konferenci v Mostě konané dne 7.října 1906 ve spolkovém hostinci Jánský Dvůr padlo rozhodnutí o sloučení a založení Hornické federace při ČFVO. A tak se i Jan Harus stává členem Hornické federace při ČFVO, avšak zdárný rozvoj anarchosyndikalistického hnutí zastaví další perzekuce a rozbití odborových organizací v létě roku 1908.

Přesvědčeného anarchistu a odboráře Jana Haruse a mnoho dalších však klacky pod nohy a příkoří páchané státní mašinérií neodradí. Brzy se oklepou a sešikují své řady znovu. Dne 21.února 1909 je založena nová odborová organizace Zemská jednota horníků. Ta pokračuje ve vydávání anarchistického týdeníku Hornické listy, Jan Harus dále zajišťuje jeho distribuci na pracovišti i v Košťanech samotných. Zemské jednotě se dokonce podaří porazit v roce 1913 sociální demokraty ve volbách do báňského společenstva a bratrské pokladny. Rozvíjející se hnutí je však násilně přerušeno propuknutím první světové války.

Po velké válce bydlel Jan Harus se svojí manželkou a dětmi v Košťanech na adrese Nádražní č.p. 311. Pracoval jako horník u Lomské uhelné společnosti, kde po válce začal pracovat i jeho syn Jan jako strojník a zámečník na dole. Po první světové válce a pádu rakouské monarchie se probouzí také hnutí anarchistických horníků a již 28.-29.prosince 1918 je založeno Sdružení československých horníků v Duchcově v Českém domě. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků. Jan Harus, přestože je již zralý muž a jako 44letý má za sebou hodně zkušeností, navazuje na svou předválečnou činnost a v Košťanech stojí u založení místní odbočky syndikalistického Sdružení československých horníků. Zařadí se mezi přední členy místní syndikalistické organizace a zastává v ní různé funkce. V roce 1925 je zvolen za člena výboru odbočky, to mu je již bezmála 50 let. Ve dvacátých letech minulého století se Jan Harus také postaví rozvratným snahám bolševiků a v roce 1925 odmítne vstoupit do komunistické strany a rudých odborů. Postaví se za svoje anarchistické přesvědčení a za zachování Sdružení československých horníků jako nepolitické revoluční organizace.

Již před válkou Jan Harus jako přesvědčený anarchista vystoupil z katolické církve a stal se bezvěrcem, stejně tak učinila i jeho choť Rosálie a ani jejich dítka nevstoupila do římského ovčince. Jan Harus se zapojil do místní skupiny bezvěrců anarchistů při České anarchistické federaci. Po válce byla v roce 1919 košťanská Skupina bezvěrců obnovena a později se federalizovala do Svazu socialistických bezvěrců, a tak se i Jan Harus stal členem svazu po boku svých anarchistických kamarádů a kamarádek. Svaz vydával časopis Socialistický bezvěrec.

Hospodářská krize a nedostatek v dělnických rodinách se neblaze projeví také na jeho zdravotním stavu. Zatímco ve Španělsku se schyluje k největšímu vystoupení anarchistického hnutí v jeho dějinách, nad Československem se stahují mračna rostoucího vlivu nacismu. Dalšího šíleného krveprolití a hrůz druhé světové války se však již nedočká: přední, a ne příliš známý anarchista a odborový aktivista Jan Harus umírá ve věku 62 let. Jeho životní družka jej pochová na starém hřbitově v Košťanech, se kterými spojil většinu svého života. Rosálie Harusová umírá dne 17.ledna 1958.

Jan Harus (1874 – 1936)