JOSEF MIKOLÁŠEK: Z DOPISŮ Z LOS ANGELESKÉHO VĚZENÍ – O VĚZEŇSKÉM SYSTÉMU USA, 9. díl

Přinášíme výňatek z delšího pojednání kamaráda Josefa Mikoláška (člena IWW), psané ve vězení v Los Angeles, krátce před jeho odchodem do San Diego, kamž odebral se, aby účast bral na zápase za svobodu slova a kde i užitečný život svůj dokonal, podlehnuv pěti ranám z revolveru policie, o které se domníval, že se umírňuje, jak z uvedeného vysvítá. (Zemřel 7.5.1912), dopisy byly otištěny v anarchistickém časopise „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912:

Zařízení žalářů a práce pro vězně v našem hospodářství kapitalismu jsou souladné k jeho prospěchu, při řízení společnosti a uchování stávajícího systému.

Organizace žalářů skládá se ze čtyř odvětví. Předně jsou žaláře obecní, pak postupně, zcela dle vládní organizace, žaláře okresní, státní a konečně federální. V žalářích obecních držáni jsou vězňové: obecní političtí provinilci, nezaměstnaní, tuláci, žebráci, prostitutky a podobně, v těchto žalářích nejsou vězňové držáni déle šesti měsíců.

V žalářích okresních držáni jsou okresní političtí provinilci, odsouzenci pro menší krádeže a podobně, a drženi jsou od 6 měsiců do 1 roku.

Ve státních žalářích držáni jsou státní političtí vězňové, provozovatelé větších krádeží, odsouzenci za přepadávání, pro vraždu a podobně, a držáni jsou od 1 roku až doživotně.

Federální žalář pohřbívá politické provinilce proti Spojeným státům, vojenské zrádce nebo zběhy a osoby provinivší se jakýmkoli způsobem proti USA.

V blízkosti žalářů obyčejně nalézá se nějaké polní hospodářství, kde vězňové pěstují brambory a zeleniny, které spotřebují. Vedle toho stává určitého průmyslu, při kterém vězňové k nucené práci jsou držáni. Města obyčejně mají své lomy, v nichž vězňové lámou a roztloukají kámen, jehož používáno ku stavbám budov, ulic a cest. Též velice rozšířen je průmysl cihlářský, výroba cementu a jiné součástky stavebního průmyslu. Okresních vězňů používáni ku stavbě a správce okresních cest, nebo i různou tovární práci vykonávají. Podobně státní i federální žaláře zabývají se různým průmyslem.

Zde možno zřít vězně zmrzačené, jimiž brutální policisté natloukli oči tak surově, že oční nervy zality jsou sraženou krví a poraněný nevidí. V ocelových a cementových celách sténají lidé stlučení nejsurovějším způsobem od policejních vrahů.

Zhýralí, neurvalí policejní pacholci tlučou vězně, přeráží jim dásně, žebra, lebeční a jiné kosti, trápí jich hladem, zabijí v potících místnostech použitím nejhorších trýzní jaké si lidský mozek může myslet. Tisíce takových obětí policejních vrahů bylo zabito v amerických žalářích aniž by o tom svět zvěděl.

Nejhůře vede se lidem bojácným a takovým jednotlivcům, za nimiž nikdo nestojí, aby je chránil. Nemíním zakonitou ochranu, zde platí heslo: „zub za zub, oko za oko, život za život!“ Přináleží-li dělník k revoluční organizaci, která za nim stojí a provádí ono přímé heslo v praxi, bývá uchráněn. Policie zdá si býti vědoma, kdy a kde může spáchat násilí a je-li nebezpečí – ustane.