Just František (1858 – 1924)

Mezi skoro zapomenuté severočeské anarchisty se měl zařadit i František Just, jeden ze starých veteránů a průkopníků tohoto hnutí.

Anarchista a odborový aktivista František Just se narodil 26. října 1858 v Podluskách u Roudnice nad Labem. Jeho tatínkem byl František Justa a maminka se jmenovala Anna Justová, za svobodna Kavrelová.

Nevíme přesně kdy se přistěhoval na hornický sever, ale bylo to zřejmě někdy před koncem 19. století.

Začal fárat na místních dolech na Duchcovsku, kde se jako socialistický smýšlející dělník přiklonil na stranu průkopníka anarchistického hnutí Viléma Korbera, Tomeše Kašeho, Františka Dlouhého, Hynka Holuba a nečetné řady dalších. Stal se nejdříve účastníkem hnutí neodvislých socialistů, kteří se odštěpili nebo byli vyloučení z řad sociální demokracie pro jejich kritiku reformismu a parlamentarismu, a především stranické poslušnosti. Stal se přesvědčeným anarchistům, ačkoliv toto označení znamenalo nemalé potíže na pracovišti a taky ze strany rakouských úřadů.

František Just byl jak při zakládání místních anarchistických vzdělávacích skupin „Omladiny“, ale zároveň při utváření odborných spolků, které v roce 1903 vedly k vzniku první anarchosyndikalistické organizace Severočeské federace horníků, která působila v letech 1903 až 1907, kdy byla rozpuštěna a zakázána v souvislosti s anarchistickou hornickou stávkou na podzim roku 1906. Poté vystřídal další anarchistické odborové organizace horníků Hornickou federaci při České federaci všech odborů, která měla jepičí živit a působila pouze v roce 1908 kdy byla zakázána, byl členem také Volného sdružení českých horníků (1907), která se utvořila jako neformální spojnice odborných spolků po zákazu SFH kolem časopisu „Hornické listy“ a posléze také Zemské jednoty horníků, sdružující anarchosyndikalisty v letech 1909 až 1915.

František Just nepatřil mezi přední funkcionáře anarchistických spolků a organizací, neměl na to beztak moc času, věnoval se jiné důležité činnosti – publikační práci hnutí. Svůj osud spojil s anarchistickým týdeníkem „Hornické listy“, který vycházel v Duchcově, kde také nějaký čas bydlel. V letech 1905 až 1908 byl na konferencích anarchistického hornictva, na která byla vysílány delegáti několik desítek spolků, zvolen členem redakční rady „Hornických listů“, která byla složena povětšinou ze šesti volených zástupců a dalších spolupracovníků. V redakci Hornických listů měl na starost vyřizování expedice novin, vyřizoval předplatné, inserci a také jejich rozesílání, což opravdu nebyla snadná úloha, přeci jen jednalo se povětšinou o týdeník s několika tisícovým nákladem.

V Hornických listech neplnil jen administrativní úlohu, překládal také cizojazyčné články a občas přispíval i vlastními texty.

Po první světové válce bydlel v Dolním Jiřetíně v domě s číslem popisným 112, kde také tento starý anarchistický aktivista 3. ledna 1924 zemřel. Jeho staří kamarádi se s ním přišli rozloučit na jeho poslední cestě při bezvěreckém pohřbu 6. ledna 1924 ba místní hřbitov v Dolním Jiřetíně.