Kaftan Felix: Dopis k odborové organizaci (1926)

Jest ovšem pravda, že se jak na schůzi, tak na ulicích i v dole při hovorech volá po jednotné a pevné frontě všeho dělnictva, ale tohoto cíle nedosáhneme pouze slovy a straněním se vší práce.

Každý jednotlivec musí sám se ze všech sil působiti k tomu, aby jeho kamarád schůze navštěvoval, své povinnosti vůči organisaci konal a volání všech po jednotném postupu svým hlasem sesiloval.

Není naší vinou ani vinou naší ústřední organisace, že se všeobecnému volání našemu po tomto svorném postupu staví tolik překážek do cesty, ale jisto je, že tento konečný cíl oddalují a náš zápas za zlepšení našeho bídného postavení znemožňují ti, kteří se prohlašují býti rozmrzelými nad nesvorností dělnického tábora a z organisace vystupují. To je nejlepší cesta, jak upadnout do úplného zbídačení a odevzdat se našim vykořisťovatelům úplně na milost a nemilost.

Jest pravda, že za panujících výdělkových poměrů je v odbočce snad většina členů, nepřináležejících žádné politické straně.

Ano to však nelze uznávat za důvod pro ony, kteří členy politické strany jsou, aby se proto odborové organisace vzdalovali. Práce v odborové organisaci je prací o sobě a tvoří ony základy, na nichž se budují ostatní složky organisační. Proto je nutno v odborové organisaci pracovat a žít, jí věnovat všecky síly, neboť bez odborových, staly by se i politické organisace úplně bezmocnými.

Reakce a útoky na dělnictvo musí nás utužit, povzbudit k odporu stupňovanému a nikoliv nás zmalomyslňovati. Či bylo všecko to, oč zápasili naši dědové a otcové, marným?Klamali jsme se až doposud všichni, hledajíce v socialismu naše osvobození?

Mají snad tedy pravdu ti, a jsou na správné cestě, kteří zviklaní nastalou hospodářskou mizerií, hledali spásu v organisacích křesťansko-sociálních a nebo národně-demokratických? Stokrát a tisíckrát ne! To jsou slaboši, podobní ovcím, běžícím bezmyšlenkovitě za svým pánem, aby se nechaly dohola ostříhat.

I jejich vytřízlivění nastane jednoho dne, jako se již dnes bouří křesťansko sociální dělnictvo, že zástupci jejich, obdrževše hlasů voličů, uvalili nyní na dělnictvo novou bídu zavedením agrárních cel a platů kněžských.

Padla na nás reakce, posílena jsouc ve svém útoku tím, že hrozná krise průmyslová otřásá celou Evropou. Kdo chce klesnout na stupeň bičovaného otroka, jako tomu bylo v našem odboru ještě v osmdesátých letech a kdo na onen stupeň lidské pokory a bídy chce přivésti i své kamarády, to jsou ti, kteří se vzdalují své první a základní povinnosti uvědomělého dělníka – odborové organisace.

Kdo však chápe zlovůli dnešní buržoasie a kapitalistické reakce a kdo neztratil úplně pocitu své lidské důstojnosti, musí se bránit již z pouhého pudu sebezachování, jak to činí dle zákonů přírody i každá živočišný tvor. Bránit je nám však možno nikoliv ojediněle, nýbrž v masách, v kompaktních tělesech a těmi jsou odborové organisace. Babou a slabochem je ten, kdo se této organisace vzdaluje a kdo se biči otrokáře bezvolně podrobuje!

Kaftan Felix, jednatel odbočky Sdružení československých horníků – Třebušice, rok 1926, otištěno v rubrice dopisy v publikačním orgánu svazu Hornické listy.