Kebza František (?-1919)

Předním představitelem anarchistického hnutí v Zabrušanech patřil František Kebza. Pocházel z obce Ouhroby u Chotěboře na Vysočině.
Jeho manželkou se stala Barbora Kebzová, která se narodila dne 9. května 1880. Seznámil se s ní, když na hornický sever přijel za prací někdy koncem předminulého století.

Barboře a Františku Kebzovým se dne 15. května 1900 narodil syn Antonín Kebza, který se ještě před válkou vyučil pomocníkem ve smíšeném obchodě. Další potomek se jim narodil 23. července 1906 a byla jí Marie Kebzová, která se vyučila krejčovou a po válce byla učednicí a zaměstnankyní v krejčovské dílně paní Černé v Želénkách. Naposledy se v bytě Kebzových rozezněl dětský pláč dne 23. června 1908, kdy se narodila dcera Irma Kebzová.

V roce 1904 byla založena Česká anarchistická federace (ČAF), která sdružovala anarchistické propagační skupiny. Do řad ČAF vstoupil také František Kebza. Místní skupina České anarchistické federace se ustanovila i v Želénkách. František Kebza se stal jedním z její předních členů a aktivistů. Mezi místními dělnictvem rozšiřoval anarchistické myšlenky slovem i písmem, především distribucí anarchistických časopisů „Zádruha“ a „Mladý Průkopník“.

Česká anarchistická federace vedla také kampaň za výstupy z církví, bojovala s klerikalismem a snažila se vybudovat silné bezvěrecké hnutí. A tak při místní odbočce ČAF vznikla skupina anarchistických bezvěrců, ve které byl František Kebza aktivní. Z církve vystoupil a stal se bezvěrcem nejen on, ale i jeho manželka Barbora, jejich děti byly rovněž vyškrtnuty z církve a prohlášeny za bezvěrce.

Ještě před velkou válkou se Česká anarchistická federace přetvořila na návrh MUDr. Bohuslava Vrbenského na Federaci českých anarchistů komunistů – FČAK. Po válce v roce 1918 došlo k sloučení anarchokomunistů s českými socialisty do České strany socialistické, kde anarchisté vytvořili anarchokomunistickou frakci. Také František Kebza se jako člen FČAK stal příslušníkem politické organizace ČSS a v místní skupině v Želénkách zastával funkci důvěrníka.

Aktivní byl také v syndikalistickém hnutí. Ve dnech 28.-29. prosince se konal ustanovující I. sjezd syndikalistických odborů Sdružení československých horníků. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků a jejíž členem byl i František Kebza. Stál u zrodu syndikalistické odbočky v Želénkách. Stanul v čele místní organizace horníků a v roce 1919 zastával funkci předsedy odbočky Sdružení československých horníků. V té době pracoval jako horník na dole Konkordia v Želénkách.

Již před válkou, tak jako mnoho dalších severočeských anarchistů se stal členem Tělovýchovné jednoty Sokol a v místní skupině v Želénkách v roce 1919 zastával post místopředsedy. Zároveň byl také členem Národní jednoty severočeské a navázal také na bezvěreckou činnost anarchistů. Stal se členem místní Skupiny bezvěrců. V roce 1919 se podílel na organizaci bezvěreckého plesu pod hlavičkou bývalé České anarchistické federace, která ve skutečnosti nebyla nikdy rozpuštěna i když došlo k přejmenování na Federaci českých anarchistů komunistů. Hornické listy o akci informovaly zhruba následovně. „Dne 29. března 1919 uspořádali příslušníci České anarchistické federace (ČAF) v hostinci „U Egra“ v Želénkách u Duchcova „Ples bezvěrců“.

Před první světovou válkou se dokonce nějaký František Kebza živil jako hostinský a provozoval již zmiňovaný hostinec „U Egra“, který se nacházel v Zabrušanech v domě č. p. 36. Samo sebou zde měly spolkové místnosti také anarchistické spolky.
Aktivní byl také v obecní samosprávě. Byl členem školní rady. Když se v roce 1919 konaly volby do obecních samospráv, byl František Kebza za anarchisty zvolen za člena obecní rady a člena obecního zastupitelstva.

Neutichající aktivitu a vůli změnit věci společenskou aktivitou, však násilně a náhle přerušila smrt, která všechny překvapila. Anarchistické hnutí postihla citelná ztráta, muže, který rozdával energii a byl příkladem pro ostatní.

Pohřeb předního želénského anarchisty a syndikalisty se konal dne 28. prosince 1919 za obrovské účasti obyvatelstva i jeho kamarádů z místa a okolí. Za Sdružení československých horníků promluvil nad jeho hrobem kamarád a anarchista Václav Daněk z Duchcova, za Sokoly Suk. Pohřbu se účastnily všechny místní spolky, dále sokolové z Duchcova, Hostomic a Ledvic, kamarádi z politické organizace z Hostomic, skupiny bezvěrců z Ledvic, Duchcova a Hostomic, ale také obecní zastupitelé ze Zabrušan i Želének, jeho samozřejmě zástupy jeho kolegů horníků z dolu Konkordia. Organizaci pohřbu organizoval jeho kolega a kamarád anarchista František Lukáš ze Želének.

Takto se loučí syndikalisté s Františkem Kebzou na stránkách Hornických listů:
„Úmrtím bratra Kebzy odešel nám jeden z nejlepších pracovníků našich. Bratr Kebza byl jedním, který měl největší zásluhu o zřízení české školy a který pracoval neúnavně ve prospěch našeho národního a sociálního hnutí a ku prospěchu svých spoludělníků a přece od mnohých byla jeho práce brzděna. Teď ještě slovo k vám bratři! Vy všichni, kteří jste znali bratra Kebzu, vstupujte na jeho místo a pracujte dále ve šlépějích jim nám vytčených ke zdaru naší české věci a sociálního hnutí. Na zdar! E.“

Po smrti manžela, tak pro anarchistku Barboru Kebzovou, nastalo velice těžké období. Rodina se ocitla bez živitele. Přestože mezi horníky fungovala silná sounáležitost a solidarita, vdovám s dítkami se jednotlivci i organizace snažily pomáhat, to však nemohlo stačit. Na hřbitově proběhla, jak bývalo zvykem finanční sbírka na vdovu a sirotky. Stalo se tak i v případě Barbory Kebzové a její dítek.
Bývalo zvykem, že ženy zůstávaly v domácnosti a staraly se o výchovu dítek a domácí práce, včetně drobných zemědělských prací, kdy na předzahrádkách vypěstovali nějakou tu zeleninu na přilepšenou na chudý dělnický stůl. Babora Kebzová po smrti manžela nastoupila práci na dole Konkordia v Želenkách, kde pracovala jako dělnice na nakládce uhlí. Do práce jde i syn Antonín Kebza, který taktéž nastoupil jako dělník na odkrývce dolu Konkordia. Také mladá Marie Kebzová se snažila přivydělat nějaký drobný peníz do rodinného rozpočtu v krejčovské dílně. Nejmladší Irma Kebzová zatím navštěvovala školu. Podle záznamů, které máme v roce 1921 rodina Kebzová bydlela v domě v Zabušanech č. p. 49.