Kovář Jaroslav (1878 – ?)

Jaroslav Kovář byl mezi pražským, zvláště žižkovským dělnictvem velice dobře známý, jako neúnavný agitátor pro anarchistickou myšlenku a především jako přesvědčený anarchosyndikalista. Narodil se 5. května 1878 na Žižkově do dělnické rodiny. Tatínek Václav Kovář se živil jako strojník z Karlína a maminka se jmenovala Anna za svobodna Smolíková.

Mladý anarchista Jaroslav Kovář se vyučil rytcem. Na přelomu minulého milénia se seznámil s mladičkou Marií Kuthanovou, narozenou 5. července 1880 v Praze. Rodiče však pocházeli ze Selčan, její tatínek František Kuthan byl zedník a matka se jmenovala Františka za svobodna Růžičková. Nějaký čas žili Jaroslav a Marie ve společné domácnosti, v malém dělnickém bytě na Královských Vinohradech č.p. 850. Ještě před svatbou se rozhodli vystoupit z katolické církve a stali se bezvěrci. Bezvěrecká civilní svatba na úřadě se konala 15. srpna 1901, za účasti kamarádů z hnutí. Za svědky jim šel proslulý žižkovský švec a redaktor anarchista Michale Kácha a druhým byl anarchista a mlynárenský dělník Josef Seidl ze Žižkova č.p. 350. Rok po svatbě v roce 1902 se jim narodil syn Jaroslav Kovář.

Jaroslav Kovář se do anarchistického hnutí zapojil ještě před rokem 1900. Jeho přítelem a spolupracovníkem se stal již zmiňovaný Michael Kácha.

Prvním z anarchistických spolků, ve kterých bral Jaroslav Kovář aktivní účast byla Vzdělávací jednota Žižkovan, která byla ustanovena 27. března 1896, a navazovala na Vzdělávací beseda dělnictva stavebního pro Žižkov a okolí (1892 – 1896). Spolkové místnosti se nacházely v hostinci „U Studničních“ na Riegergase, hostinci „U radnice“ na Basově náměstí, hostinci „U svornosti“ a hostinci „U maršálka Radeckého“ v Karlsgasse na Žižkově, kam pravidelně docházel. V roce 1896 byl dokonce zvolen na valné hromadě spolku předsedou. Zastával také post jednatele spolku. Spolek rozpuštěn během represivní vlny proti anarchistickému hnutí 2. listopadu 1899.

Na vánoce 1904 byla v Praze založena Česká anarchistická federace (ČAF) a Jaroslav Kovář, stejně jako jeho kamarád Michael Kácha a dalších 250 anarchistů vstupují do nové organizace, jejíž cílem je propagační a osvětová činnost, snaha oslovit širší masy dělnictva a seznámit je s anarchistickou myšlenkou. ČAF se stala spíše výběrovou organizací, nejlepších pracovníků v hnutí. Pomáhal se založením lokální odbočky ČAF Žižkov, ve které působil v letech 1904 až 1914.

Jaroslav Kovář byl především odborář, a tak se zapojil a stal členem anarchosyndikalistické odborové centrály České federace všech odborů (ČFVO), který byla ustanovena 27. listopadu 1904 v Lomu. Ustavujícího sjezdu ČFVO se účastnilo 32 delegátů ze středních, severozápadních, severovýchodních a východních Čech. Delegáti zastupovali ve svých organizacích asi 1000 členů. Později se rozrostla na 4000 členů ve 130 odborových skupinách. Působí jako přední člen místní skupiny ČFVO Žižkov. Na sjezdu ČFVO dne 14. července 1907 v Duchcově, v hotelu Union (Český dům) zvolen za pokladníka celé federace. Delegát na sjezdu ČFVO 24. prosince 1908, na kterém byl znovu zvolen pokladníkem celé odborové federace. Měl na starost rozesílání plakátů ČFVO na veřejné schůze a tábory lidu, které bylo u něj možné objednat. Organizoval sbírku v Praze na stávkující textiláky ČFVO v Horním Litvínově v roce 1908.

To že se Jaroslav Kovář mezi svými kolegy těšil značné důvěře a respektu, dokazuje nejen to že byl několikrát zvolen pokladníkem ČFVO. Později byl Jaroslav Kovář také pokladníkem vězeňského fondu ČFVO, poté společného vězeňského fondu ČFVO a ČAF, na základě konference v Lomu v roce 1906. Zajišťoval taktéž finanční sbírky právní ochrany na fond bezvěrců v ČAF. Sám byl bezvěrec a v letech 1912 až 1914 se přihlásil k Federaci bezvěrců při ČAF. Zároveň se stal členem a jednatelem spolku „Volných Myslitelů“ Žizkov v letech 1907 až 1914.

Jaroslav Kovář se věnoval i publicistické práci a stal se redaktorem anarchosyndikalistického časopisu „Přímá akce“.

V roce 1908 udeřila na anarchistické hnutí dosud nejtvrdší represivní vlna, která znamenal zákaz a rozpuštění desítek spolků, zastavení vydávaní anarchistických časopisů a především rozpuštění nejúspěšnější anarchosyndikalistické odborové organizace v českých zemích České federace všech odborů. Byla to pro odborové hnutí anarchistů obrovská rána, a vlastně se již nepodařilo nikdy srazit tak mohutné řady. Přesto se Jaroslav Kovář a další anarchosyndikalisté po znovu pokusili vytvořit odborovou centrálu. Všeodborové sdružení dělníků Ochrana bylo založeno 5. června 1910 v duchcovském hostinci Austria s činností pro celé Čechy. Ustavující schůze se zúčastnili delegáti zastupující 14 různých oborů – od havířů a sklářů až po dokaře. Sdružení Ochrana si kladlo za cíl nahradit bývalou Českou federaci všech odborů – ČFVO a později do něj přistoupila také severočeská Zemská jednota horníků (ZJH) a severovýchodočeská a východočeská Textilní jednota dělníků.

V roce 1912 došlo k určité diferenciaci v koncepcích revolučně syndikalistických organizací. Ochrana se začala vracet k pozici spíše otevřenějšího anarchosyndikalismu a úzce spolupracovala s Českou anarchistickou federací. Jaroslav Kovář se zařadil mezi přední členy Všeodborové sdružení dělníků OCHRANA, které působí v letech 1910 až 1914.

Jaroslava Kováře proto nalezneme mezi předplatiteli časopisu „Zádruha“ (1908 – 1914) – orgán ČAF. Když v roce 1914 náhle umírá jeho kamarád a spolupracovník Josef Marek. Nalezneme mezi dalšími poděkování Jaroslavu Kováři za příspěvek na náhrobek anarchisty Josefa Marka, na který se složilo celé hnutí.

Později bydlel Jaroslav Kovář v Břetislavově ulici č. p. 645 v Praze na Žižkově.

razítko České federace všech odborů (ČFVO)