KROPOTKINŮV VLIV NA ČESKÉ DĚLNICTVO

Petr Kropotkin se zasloužil o rozvinutí teorie anarchistického komunismu, a přestože nebyl jediný, musíme mu přiznat lví podíl aspoň na teoretickém poli, že daný směr rozvinul a dal mu respektované, pevné základy a východiska.

Myšlenkové kvašení mezi pokrokovým dělnictvem a inteligencí na přelomu 19. a 20. století dospělo k značné popularitě nejen osoby samotného Petra Kropotkina, ale hlavně idejí anarchistického komunismu, aby se nakonec tento proud stal v anarchistickém hnutí hegemonem, ke kterému se hlásila drtivá většina příslušníků a příslušnic tohoto hnutí po celém světě.

A jak tomu bylo v Čechách? Také české anarchistické hnutí si prošlo ideovým kvašením, od individualismu, kolektivismu, aby nakonec došlo k všeobecnému přijmutí anarchomunistického směru. K tomu přispěly mnohé články a především pak teoretické práce Petra Kropotkina, které byly přeloženy do češtiny a vydávány v rámci možnosti hnutí a s ohledem na státní cenzuru, která toto hnutí za c.k. Rakouska bez pardonu potlačovala.

Vůbec první Kropotkinův spis „Mládeži“ byl vydán českými anarchisty v USA v rámci International Working Peoples Association, česky Mezinárodní dělnická jednota. Psal se tehdy rok 1885 a spis vyšel v rámci redakce anarchistického listu „Budoucnost“ v Chicagu jako brožura a jako seriál článků na pokračování.

Počátkem 90.let publikovala anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku Kropotkinovi texty v rámci tří brožurek. První „Revoluční vlády“ vyšla v roce 1890, druhá „Zákon a autorita“ v roce 1893 a třetí „Revoluční duch“ v roce 1894.

Po oživení činnosti anarchokomunistické internacionály a její české sekce Mezinárodní dělnické jednoty v USA, která byla ochromena perzekucí po Haymarketských událostech z května 1886, přichází tyto skupiny (čítaly asi 30 vzdělávacích spolků) s dalšími překlady prací Petra Kropotkina.

V roce 1896 přeložil český anarchista Matyáš Hodek „Mravouku anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Následující rok 1897 byla přeložena a vydána brožura „Slova revolucionáře: revoluční menšiny“. Překladatelem byl český anarchista pod iniciály J.A.P. V roce 1898 byla v rámci této skupiny a redakce „Dělnických Listů“ přeložena Kropotkinova „Pařížská komuna“, která opět vyšla na pokračování i jako samostatná publikace.

V USA nezahálela ani anarchistická skupina „Bezvládí“, která vedla redakci časopisu „Volné Listy“ v New Yorku a v letech 1898 – 1899 – 1900 vydala ve třech svazcích Kropotkinovi „Buřičovi řeči“ i když tehdy nesly název „Slova vzpůrcova“. Navíc v roce 1901 tato skupina vydává brožuru „Komunismus a anarchie“.

Nejdůležitělším počinem českých anarchistů v Americe ovšem byl překlad Kropotkinova zásadního díla „Blahobyt všem“ (v zahraničí známé jako „Dobývání chleba“). Překladatelem byl český anarchista Václav Kudlata, a snad mu pomáhali ještě někteří jeho spolupracovníci. Psal se tehdy rok 1897. Toto dílo vyšlo v letech 1897 – 1898 na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostané brožované sešity, celkem 10 dílů.

V roce 1899 přeložil a vydal Vilém Korber v Čechách vůbec první Kropotkinův text „Kolektivismus a komunismus“. Tato 20 stránková brožurka vyšla nákladem populárního anarchistického listu „Omladina“, byla hojně čtena právě dělnickou mládeží a studenstvem. Jednalo se vlastně o část knihy „Blahobyt všem“.

Příštím rokem 1900 brněnský anarchista Jan Opletal v rámci redakce „Matice Svobody“ začal vydávat na pokračovaní brožurkově v českém jazyce podruhé kompletní Kropotkinovo dílo s názvem „Blahobyt pro všechny.“ Důvodem bylo zřejmě to, že americké vydání bylo nedostatkové a už rozebrané a byla naléhavá potřeba rozšířit tuto stěžejní práci o myšlenkách anarchistického komunismu mezi českým dělnictvem doma, nejen za „velkou louží“. Během let 1901 – 1902 pak byly jednotlivé díly svázány a prodávány jako kniha. Navíc byla „Matice Svobody“ značně populární, své obliby a zároveň odběratele si našla mezi dělnickou veřejností i mimo anarchistické kruhy a spolky.

V roce 1903 vydal Stanislav Kostka Neumann v rámci časopisu „Nový Kult“ publikaci „Velká revoluce“, kterou přeložil.

Český časopis „Samostatnost“ vycházející v Praze, ačkoli nebyl anarchistické tendence, vydal Kropotkinovi „Paměti revolucionářovy“ v letech 1906 – 1907. Překladatelem byl Emanuel Volný.

Co je podstatné, byla v roce 1907 českými anarchisty v USA vydána významná práce „Anarchistická morálka“. Zasloužila se o to již zmiňovaná anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku a je zapotřebí poznamenat, že si tento spisek našel cestu i do Čech.

Rok 1907 byl významný také tím, že české anarchosyndikalistické odbory a jejich časopis „Komuna“ vydaly v Praze vlastně podruhé v českém jazyce další jeho důležité dílo „Buřičovy řeči“. Přeložil ho český anarchista a odborář Petr Pohan.

Posledním Kropotkinovým textem, který vyšel do vypuknutí I.světové války byla brožurka „Kolektivistické námezdnictví“. Překlad zajistil V. Icha z Plzně. A vyšlo v rámci Sdružení českých neodvislých socialistů v roce 1914.

Konec války a vznik Československa, uvolnění cenzury, samozřejmě umožnilo vydání většiny Kropotkinových děl: „Anarchistická morálka: Komunism a anarchie: Velká revoluce „ (1919), „Mladým lidem: sto let čekání“ (1920),“Pole, továrny a dílny „ (1922), „Pospolitost a vzájemná pomoc“ (1922), „Moderní věda a anarchie“ (1922), “Herbert Spencer – jeho filosofie“ (1923),“Historická úloha státu“ (1926). Na většině překladů se zasloužili členové někdejší České anarchistické federace, především Ing. Vlasta Borek a Adalbert Hoch.

Jakým způsobem se vlastně české dělnictvo k pracím Petra Kropotkina dostávalo? Nejsnadnější cestu měli samozřejmě jejich krajané v USA, ať už byli předplatiteli anarchistických časopisů nebo si přímo vydané publikace mohli zakoupit. Cesta amerických vydání byla do Čech komplikovanější, jednalo se spíše o jednotlivce a jejich spolky. Dělnické vzdělávací spolky, ať už byly anarchistické, sociálně demokratické či národní tendence zřizovaly v spolkových místnostech knihovny, časem i veřejné knihovny. Díky nim se ke Kropotkinovým spisům mohly dostat tisíce členů těchto spolků a jejich rodinných příslušníků. Nepopíratelnou zásluhu při šíření Kropotkinových prací však měli řadoví příslušníci anarchistického hnutí, především ti, kteří působili jako kolportéři (prodejci) anarchistických časopisů, kteří mimo nich, prodávali i vydané publikace mezi sousedy a kolegy v práci. Proto například vycházel „Blahobyt všem“ v dvojarchových sešitech za lidovou cenu 5 krejcarů, aby se mohl snadno prodávat i mezi nejchudšími proletáři.

Které z prací měly rozhodující vliv na utváření anarchokomunistického světonázoru prvních generací českých anarchistů?

Bezpochyby jím bylo dílo „Anarchistická morálka“, která vyšla prvně v roce 1896 v USA, v Čechách pak fragmenty v roce 1903 v Kalendáři revolucionářů, které byly velice oblíbené a tiskly se ve velkém nákladu. Podruhé pak v roce 1907 opět v USA, odkud směřovaly i do c.k. Rakouska.

Nejvýznamnějším dílem bez nadsázky však byla kniha „Blahobyt všem“ (Dobývaní chleba), která vyšla jak v USA v roce 1897 _ 1898 a zanedlouho v roce 1900 v Brně, a pomohla tak příslušníkům českého anarchistického hnutí uchopit ideje anarchistického komunismu. Získat představu jak provést společenskou změnu – sociální revoluci a jak zorganizovat budoucí společnost a na jakých principech.

Třetím dílem, který měl velký vliv na formování anarchokomunistických idejí jsou „Buřičovi řeči“. Publikované už v USA na přelomu minulého milénia. Důležité však bylo vydání této práce v roce 1907 v  Praze v redakci Komuny, co publikačního orgánu anarchosyndikalistických odborů, které čítaly na 4000 členů ve 130 spolcích a odborových skupinách. Avšak měla přesah mnohem větší, brožury tiskla v desettisícových nákladech.

A co se týče vlivu a významu Kropotkinových knih vydaných v letech 1919 – 1926? Tyto práce pomáhaly za první republiky doformovat smýšlení především revolučních syndikalistů z řad anarchistického hornictva v severních Čechách, a utvrdit v postoji nevstupovat do komunistické strany a jejich „rudých odborů“, paradoxně ti, kteří se o jejich vydání přičinili tzv. „Vrbeňáci“ (část členů bývalé ČAF) nakonec u státotvorné levice skončili (včetně KSČ).