Kuk František (1873 – ?)

Mezi přední liberecké anarchisty patřil bezesporu František Kuk. Pocházel z východních Čech, narodil se v roce 1873 v Lukavci Františku Kukovi a Barboře za svobodna Šafránkové.

Z Královéhradecka se mladá dělník vydal za štěstím na severovýchod, aby nakonec jeho cesty za prací skončili v Horním Růžodole u Liberce, kde natrvalo zakotvil. Jako mladý dělník se seznámil s anarchistickými myšlenkami. Na přelomu století se seznamuje s mladou pětadvacetiletou vdovou Marií Ouhrabkovou, za svobodna se jmenovala Bunánková, po otci Františku a mamince Františce, za svobodna Machkové. Seznamují se v Horním Růžodole, kde sdílí společnou domácnost v domě s číslem popisným 196. Netrvá dlouho a na cestě je dítko. Jak zjistí, že je těhotná, rozhodnou se pro bezvěreckou civilní svatbu, jelikož jspu oba přesvědčení ateisté. Svatba se koná 9. srpna 1903. A již 25. října 1903 se v jejich hornorůžodolském skromném bytě rozezní dětský pláč, na svět přichází syn Pomněn Kuk.

Živil se jako tovární dělník, a tak ho přirozeně oslovovali myšlenky anarchosyndikalismu. Ten získal značné popularity po agitačních cestách Antonína Řehoře a proslulého Karla Vohryzka, která zde podnikli turné v roce 1903 a tak byla již dobře připravená půda pro další kroky. Navíc 27. listopadu 1904 byla utvořena v Lomu Česká federace všech odborů (ČFVO). ČFVO měla charakter určité rámcové základny, ve které se měly sdružovat federace jednotlivých pracovních oborů. Ustavujícího sjezdu ČFVO se účastnilo 32 delegátů ze středních, severozápadních, severovýchodních a východních Čech. Delegáti zastupovali ve svých organizacích asi 1000 členů. Za Liberecko byl přítomen a zvolen Antonín Rejha z Horního Růžodolu, se kterým se František Kuk dobře znal. Tiskovým orgánem se stal časopis „Omladina“, až dosud vydávaná Severočeskou hornickou federací. K „Omladině“ byl vydáván krejcárkový agitační list „Chuďas“ pro široké vrstvy dělnictva. Textiláci a další anarchisté z Liberecka v ČFVO zase začali vydávat svůj vlastní list „Proletář“. František Kuk vstupuje do řad ČFVO a snaží se organizovat své kolegy na anarchosyndikalistických zásadách. V řadách ČFVO stráví 4 roky plné práce, nastává velké oživení anarchistického hnutí na Liberecku a vypadá to ne lepší časy. V létě roku 1908 však udeří perzekuce a rozpuštění ČFVO.

S Františkem Kukem se však setkáme především v souvislosti s nejznámějším anarchistickým časopisem vydávaným libereckými anarchisty s názvem „Proletář“. Stejnojmenný list zde vycházel ještě v 90 letech 19. století ve spojitosti s místním spolkem „Omladiny“, avšak v roce 1897 zanikl. S oživením anarchistické činnosti na Liberecku padlo i rozhodnutí obnovit vydávaní starého periodika, a tak v roce 1906 vychází první číslo „Proletáře“. František Kuk se stává členem redakce, píše články. Po dobu uvěznění Gustava Šírka, dokonce jeden čas vede časopis a je veden jako vydavatel tohoto listu.

František Kuk vstupuje v roce 1904 také do řad České anarchistické federace (ČAF) a patří mezi přední členy místní skupiny v Horním Růžodole, v řadách ČAF je až do jejího konce v roce 1914. Pomáhá s distribucí časopisů vydávaných ČAF, nejdříve Práce v letech 1905 až 1908, poté Zádruhy v letech 1908 až 1914 a také listu anarchistické mládeže Mladého Průkopníka v letech 1912 až 1914. Bydlel na adrese Horní Růžodol č.p. 218 u Liberce.