Louisa Štychová: O volného člověka

(Pokračování z 1. čísla roč. V.)

Klerikalism je oporou militarismu a obé slouží jako základní podpěry kapitalismu. A kapitalismem jsme všichni rdoušeni – všichni. Stačí jen uvědomit si všecku tu hrůzu, která je kolem nás a na kterou, jak se zdá, pomalu zvykáme.

Nedávno byla v Lidovém domě v Praze protestní schůze nezaměstnaných. Sešli se ubožáci a křikli zoufale do světa: „Mřeme hlady!“ Ale – páni na radnici mají srdce zarostlá sádlem – do Vídně je daleko a nebe je prázdné – není tam nikoho, kdo by pomohl. Tož – zakvíleli a pak šli zase domů.

KONFISKOVÁNO

Naše ubohé, proletářské děti.

Splozené v prokleté chvíli alkoholického opojení otcova – nesoucí opici otcovu celým svým ubohým životem.

Anebo zrozené z chudokrevné matky, která má jen krůček k souchotinám.

Zrozené v nevětraném, vlhkém bytě, špatně živené, už jako nemluvně trpící všemi možnými nemocemi – vyrážkami – krticemi, neustálými katarhy, anglickou nemocí, která pro vždy zkroutí ubohé tílko. Často si myslívám, kolik škol musí projít člověk, než mu je udělen titul a právo lékaře nebo učitele. Obuvník rovněž musí se prokázat jistou zbůsobilostí ve svém oboru, než se stane mistrem, každý hledí získat potřebných vědomostí pro svůj obor – ale jak se připravují ženy k vážnému úkolu mateřskému? Právě nyní, za tak těžkých podmínek životních, není to přímo zločin, vrhat na svět děti tak bezmyšlenkovitě – tak bezcitně?

Nemyslíte, že tímto bezhlavým plozením dětí pracujeme sami kapitalismu do rukou, rodíce mu tak dostatek materiálu pro kanony a bordely?

Přetěžujeme se dětmi, na jichž řádnou výživu a výchovu nestačíme, a pak se divíme drzé odvaze těch zločinných individuí, když posílají produkty našich opilých nocí na jatky, anebo je kdesi v koutech továren a pokoutních hotelů znásilňují.

Nuže – uvědomělé ženy socialistické mají jen jednu jedinou odpověď nynější společnosti, která pro ni nemá než paragraf a fráse a povinnosti rozmnožovat národ.

Neznáme už té povinnosti!

Mají-li být naše děti ještě před narozením vysilovány a mučeny nedostatečnou výživou a péčí, je lépe, když se ani nenarodí. Nechceme rodit otroky. Chceme děti zdravé, silné, a dokud nám společnost neposkytne tolik záruky, že našim dětem se dostane správné výživy, zdravého prostranného bytu, dostatek oděvu, dokud naším dětem není společností zaručeno jasné, veselé dětství a přirozený volný vývin na podkladě rozumovém, dotud my neznáme povinností pro tuto společnost trpěti a krváceti na loži mateřském. Omezíme počet svých dítek na míru nejmenší a vychováme z nich volné, hrdé lidi, kteří budou mít nejen energii, ale i sílu a prostředky k uskutečnění naších socialistických ideí.

KONFISKOVÁNO

A je povinností čistě lidskou každého pokrokového lékaře, každé intelligentí porodní babičky, aby svou radou umožnili ženám mateřství radostné – mateřství volné. Jen to děcko je zdravé a silné, které je počato dobrovolně, ze zdravé, vášnivé lásky – z mladých, zdravých rodičů abstinentů – jehož příchod je očekáván s radostí a ne proklínáním. Jsou-li rady lékařů a babiček proti nevolnému početí dobré pro měšťácké ženy, které si jich vyžadují pro udržení krásy těl a jednoty majetku, tím větší právo na tuto vymoženost lékařské vědy má žena proletářská v zájmu zdraví svého a celých generací.

KONFISKOVÁNO

měďáky. Sta názorů ukáže vnitřní bezvýznamnost, ujasníme-li si jen, jak vznikly, jak se nutně vytvářely, ať již na podkladě individuality jejich nositele, ať následkem časově místních poměrů. Historicko-vývojový způsob pozorování je Relativnímu nedotknutelný, není oboru, kam by nevnikl svými úsudky na základě obdoby.

Proto nemůže nikde, kam sahá jeho bádání, ani poznati ani uznati vnější autority. Neboť jeho methoda vedla by ho zpět do doby, kdy ona autorita teprve se rodila, a ještě

(myslím, že chybí řádek, nebo víc)

Mluví se dnes mnoho o rovnoprávnosti žen a hospodářské neodvislosti jich od mužů. Výhody z toho plynoucí, jak ženám, tak mužům, jsou bezesporné.

Ale přes to všechno, když loni paní Viková-Kunětická vyhrála mandát na Mlado-Boleslavsku a hnedle celá Evropa psala o prvním ženském poslanci, nesdílela jsem radost a hrdost pokrokových žen.

Neboť mluvit o hospodářské neodvislosti a rovnoprávnosti žen je pouhou deklamací, neujasnění si následků těch fakt, když se při tom jeví zároveň snaha zachovati manželství a rodinu.

Jak vlastně chtějí řešit otázu hospodářské neodvislosti ženy od muže?

Jak by vypadala ta neodvislost – když chcete zároveň manželství a rodinu?

Což by bylo lidské, chtít na ženě, která je matkou, aby vedle ošetřování dětí, jich výchovy a obstarávání domácnosti sháněla ještě živobytí?

Bylo by to vůbec fysicky možné, aby tomu všemu vyhověla? Jakým hrozným je život takové ženy vidíte už ostatně dnes. Což je to lidské – vysadit děti neodvislé ženy všemožnému nebezpečí nedokonalé výchovy a péče jen proto – aby se vyhovělo nedokonalým představám o rovnoprávnosti žen a při tom se porušila stará, přežilá forma lidského spoužití – čili – aby se vlk nažral a koza aby zůstala celá – čistě měsťácká sofistika.

My, socialisté, máme jiné rozřešení této otázky.

Víme, že manželství je původcem erotických předsudků, které činí pohlavní a mateřskou volnost ženy illusorní. Víme, že věrný trabant manželství je prostituce.

Víme, že úzké kroužky rodinné jsou nejen brzdou všeobecného volného vývoje, ale že křiví charaktery a ničí krásný pocit bratrské vzájemné solidarity hned v zárodku.

Jen tehdy bude lidstvo šťastným a volným – až zrušíme hranice nejen států a zemí – ale i rodin a spojíme všechno to smavé a nevinné dětství v jednu rodinu.

Volné školy Ferrerovy jsou kolébkou této budoucí veliké, neohraničené rodiny lidské. Jedině společná výchova dětí obou pohlaví odstraní příčiny nepřátelství mezi mužem a ženou – bude pak více lásky a spravedlnosti na světě, žena bude opravdu rovnocenným člověkem a bude moci bez obavy před urážkou a znásilněním zadívati se do upřímných očí nejen přítele, ale i milence. Ale jak jsem již řekla. Tuto krásnou budoucnost uskuteční jen intelligentní zdraví lidé!

Zdraví!

To znamená – už dnes musíme regulovat naše potřeby – upravit naši životosprávu – a uvědomělí socialisté musí si ujasnit svů poměr k alkoholu.

Nedávno měl zde v Michli přednášku soudruh dr. Kraus – o abstinenci. Zajímavé bylo, že věcné důvody protialkoholní – resp. protipivní, uznal důvěrník pivovarských dělníků, kteří zde měli před tím schůzi – za úplně pravdivé a sám poukázal na to, že pivovarští dělníci, co se týče úrazů – stojí na druhém místě za horníky. Proč? Poněvadž jsou pivem takřka živi.

Dr. Kraus zde uváděl a číslicemi dokázal, že pivo není ani výživné – neboť 40 gr. alkoholu ruší úplně účinek těch 49 gr. výživných látek – že pivo neposiluje, ani neosvěžuje. Naopak. Alkohol požitý byť i jen v mírných dávkách, ruší trávení a oslabuje lidský organism – zvláště jemná tkaniva nervová. Nemoc nedostaví se hned – ale pomalu a jistě počne hlodat na kořínku života.

Mimo to je alkohol vydatným spojencem kapitálu.

Je-li dělník přepracován, hlásí se únava jako signál k odpočinku.

Dělník místo aby protestoval proti přepínání svých sil a reklamoval důsledně své právo na odpočinek – napije se a omámiv takto svou únavu, dře statně dál v tom hrozném klamu, že se posílil!

Vím, že v dělnictvu je mnoho touhy po sebevzdělání. Důkazem toho jsou stále pořádané přednášky ve všech koutech Prahy i venkova.

Ale – jednu kardinální chybu má většina těchto přednášek. Totiž pije se při nich a kouří, že by vzduch mohl krájet. Následek toho pití je neustálé chození ven a zpět – hluk židlí, cinkání sklenic, což všechno tříští pozornost posluchačů, takže výsledek přednášky je nepatrný.

Nehledě k tomu, že tato nepozornost jest pro řečníka přímo urážkou a znechucuje mu kulturní práci, je tu ještě další důsledek – zcela opravněné výčistky žen – které by velice rády šly na přednášku, ale nemohou v místnosti vůbec vydržet pro kouř a pro hluk ničemu nerozumí. Škoda tedy času.

Tedy i alkohol je brzdou volného vývoje člověka – a já apeluji na Váš lidský cit, přátelé. Nemáte-li sami dosti síly, abyste odvykli alkoholu, neboť abstinentem se člověk nestává rázem – tož redukujte svou potřebu pití na míru nejmenší – to je v zájmu Vašem – ale jako povinnost kladu Vám, otcové i matky – jménem našich ideí socialistických – nedávejte alkohol svým dětem. – Řekněte jim pravdu, budou-li se ptáti, proč Vy pijete?! Řekněte jim, že alkohol stal se Vaším ošklivým zvykem a vysvětlete jim jeho zhoubnost. Nákladem dělnického knihkupectví vyšla brožura od Boži Poláka „Alkoholismus a dělnictvo“ – odporučuji tuto brožurku všem těm, kdož to se svým socialismem myslí doopravdy – kdož touží po skutečné volnosti.

Neboť volným je člověk tehdy, když sám je tak silný, tak ušlechtilý svým vnitřním a vnějším životem – že vůbec zákonů nepotřebuje. Žít krásně a zdravě bez psaných zákonů – to je podmínka volnosti. Nehledati boha někde v povětří, ale státi se sám bohem – tou nejkrásnější, nejdokonalejší bytostí pod sluncem.

Publikováno na stránkách anarchistického časopisu Zádruha v květnu 1913

Luisa Landová-Štychová (1885 -1969)