Matice svobody (1900-1914, 1919-1925)

Anarchistický a antiklerikální časopis Matice svobody začal vycházet jako pokračování Matice dělnické, které vycházela v letech 1896 až 1900 nejdříve ve Vídní a posléze v Plzni a Volnosti v Praze redaktorem Janem Opletalem. Po perzekučním zásahu proti Janu Opletalovi, byla redakce přenesena do Brna a začala vycházet pod novým názvem Matice svobody. V prvním čísle je čtenářům podáno vysvětlení, že jde vlastně o pokračování zaniklé Matice dělnické. Anarchista Jan Opletal byl totiž za svoji aktivní účast na mostecké generální hornické stávce v roce 1900, kterou organizovali severočeští anarchisté společně se sociálně demokratickými odbory, v lednu 1900 zatčen a odsouzen k měsíčnímu žaláři v Plzni a poté dle rozhodnutí úřadů „navždy z celých Čech vypovězen, to byl důvod proč Matice po dva měsíce nevyšla a Jan Opletal se musel vrátit na Moravu, a nakonec se usadit v Brně.

První číslo Matice svobody vyšlo 11.dubna 1900. Redakci a vydavatelství časopisu vedl velice pečlivě a ke prospěchu periodika sám Jan Opletal. Redakce sídlila v Koffilerově ulici číslo popisné 12 v Brně. Předplatné bylo placeno přes bankovní číslo poštovní spořitelny. Matice nesla zpočátku podtitul časopis pro vědy socialistické, pote již bez něj. Vycházel jeden čas třikrát do měsíce, ale po většinu času byl vydáván jako čtrnáctideník. .

Matice svobody se zaměřovala zejména na antiklerikální a ateistickou propagaci. Tuto propagaci chápala jako důležitou složku anarchistické osvěty a aktivity, ale všímala si i ostatních záležitostí českého i zahraničního anarchistického hnutí.

Většina příspěvku Matice svobody zůstává nepodepsána nebo jsou autoři uvedení pod pseudonymem. Kromě hlavního pisatele článků Jana Oplatala, přispívali do časopisu další anarchisté jako Alois Věkoslav Háber, Karel Vohryzek, František Steiner, Maxim Čelič, S.M. Cemper, Anna Nejedlá, Karel Rosák či Stanislav Kostka Neumann.

Časopis Matice svobody se stal jediným titulem, který přečkal perzekuční vlny proti anarchistickému hnutí na počátku 20.století a vycházel až do počátku první světové války, kdy byl úředně zastaven jako všechny ostatní anarchistické časopisy. Poslední číslo tak vyšlo 30.července 1914. Dne 31. 7. 1914 dostal neohlášenou návštěvu. Dva policejní komisaři a čtyři tajní provedli tříhodinovou domovní prohlídku a doručili mu zákaz dalšího vydávání listu. Po celou dobu války byl pod nuceným policejním dozorem.

Matici svobody Jan Opletal obnovuje po skončení války v roce 1919, antiklerikálním a bezvěreckým zaměřením tak pokračoval v jeho tradici. Jan Opletal obnovil Matici svobody a na pozvání severočeských horníků (místní skupiny Volné myšlenky) z roku 1919 přesídlil do Lomu u Mostu. „Matice svobody“ se tam uvedla v květnu 1920 svým „Husovým číslem“.

Po válce stejně jako mnoho dalších anarchistů podlehl iluzi „diktatury proletariátu“ a pod dojmy revoluce v Rusku, i on vstupuje do komunistické strany. S tím souvisí i postupný posun časopisu od anarchistického ke komunistickému vyprofilování. Jan Opletal ovšem jako jeden z prvních anarchistů brzy vytřízlivel z „bolševického“ okouzlení, poté co odmítl propůjčovat časopis pro stranické čistky v roce 1925. Bolševici využili reorganizace bezvěreckého hnutí, kdy málo akční komunistické osvětové jednoty nahradil Svaz proletářských bezvěrců, a pod touto záminkou se rozhodli odebrat mu jeho časopis. Když jim Jan Opletal odmítl Matici svobody vydat, zprvu to označovali za vrtochy starého podivína, a když nehodlal ustoupit, začali s tvrdým politickým vydíráním a osočováním. Nakonec jej vyštvali z Lomu u Mostu i z celého Podkrušnohoří.

„Máme dnes diktaturu vůdců, kteří každý svobodnější projev hurónským řevem se snaží umlčeti s poukazováním, že ten, který si proti nim dovolil vystoupit, je oportunista…“, čteme v posledním čísle Matice svobody vydanou v redakci Jana Opletala ze 17. 11. 1925 slova, která až do pádu komunismu neztratila nic na své aktuálnosti.

Jan Opletal (1857–1933)