MUŽŮM A ŽENÁM PRÁCE (František Hlaváček)

Mužové, ženy — otroci práce, 
proč naříkáte, věsíte hlavu?
Že kletbu bídy našemu stavu
vyřkli sám bůh i zeměvládce?!
Že nám útrapy v úděl jsou dány
a parasiti našimi pány
stali se dávno ve světě celém
a my otroky duší i tělem?!
Že život náš jest smrt jenom dlouhá
a radost pro nás v světě že není,
pro nás že zbývá jen utrpení,
jemuž se tyran směje a rouhá ?!

Bratří a sestry, utřete slzy —
zvedněte směle ztrápenou hlavu!
Pomozte bojem k svému si právu,
jež vám uchvátil násilník drzý!
Odvahu v mysl, meč práva v ruku,
v řady odbojných vstupte jen pluků,
v srdce svá lásku k svobodě vemte
a rudý prapor nezapomeňte!
A směle pak v boj za anarchii —
svobodu pravou nejčistších forem,
by dělník stal se volným zas tvorem
a konec rabské byl mizérii.

Toť přímý směr je tvé pravé cesty
k osvobození, zhnětený lide!
Jen tak učiníš konec své bídě
a domůžeš se blaha a štěstí!
Pryč s pokorou a shrbeným hřbetem,
jen smělost sluší dělnickým dětem!  
V ruce když meč a jasno je v hlavě,
tu dobyde se právo vždy hravě.
Nuž proletáři, vzchopte se k dílu,
pracujte nyní ve prospěch vlastní,
zřidte si volnost, budete šťastni —
vždyť máte k tomu právo i sílu!