NÁŠ SPRAVEDLIVÝ BOJ

Společnost lidská kráčí vstříc převratu a hnutí, které jakmile v jedné zemi vypukne, rozšíří se na všecky sousední, země zrovna jako v roku 1848 a otřese přítomnou společností až v nejhlubších základech, aby nový život vypučil na rozvalinách starých řádů.

K tomuto našemu pevnému přesvědčení není nám třeba dovolávat se ani slavného německého historika Gervínusa ani italského filosofa Farrariho, kteří oba ve svých spisech brzkou katastrofu prorokují. Nám potřeba jen ten obraz, který se za posledních 20 roků před našima očima rozvinul, důkladně si prohlédnouti a pozorovati vše co se kolem nás děje a pak nanovo se přesvědčíme, že nynější společenské poměry jsou neudržitelné a že musí brzo dojít k velkému převratu.

Všecky známky a okolností nás v tom utvrzují. My vidíme onen úžasný pokrok ve výrobě a průmyslu; vidíme ohromný vzrůst bohatství na jedné a děsné množení chudoby na druhé straně; vidíme ale především probuzení se proletariátu a všech nižších tříd a zároveň zoufalé napínání posledních sil bohatých tříd, které chtějí úplné probuzení chuďasů za každou cenu zameziti.

V továrnách, v dolech, všude, kde zubožený námezdný otrok se mučí pro svého trýznitele, viděti jest nový ruch, nový život. Tohoto ruchu a těchto nenáviděných mass se panující společnost obává. Z této strany očekává bouří, která může v  krátké době rozmetat její paláce a bašty a zničit všecky její výsady a panství.

V massách toho zneuznávaného a utlačovaného lidu zapouští silné kořeny idey, které až si získají platnost mezí dělníky, rázem učiní konec tomu celému společenskému systému. Je to revoluční socialismus, který směřuje k odstranění individuelního majetku a k založení společnosti na zásadách svobody a rovnoprávnosti.

Tyto snahy marně snaží se panující třída potlačiti. Ony zapustily již velmi silné kořeny a dnes jíž čítají miliony horlivých stoupenců, kteří jsou odhodláni obětovat za ně i své životy. A čím více se panující třída snaží ideje revolučního socialismu zničiti nebo lidu zoškliviti, tím více se jich tento ujímá, tak že nebude to dlouho trvat a proletariát bude mocí ideí těch i všech ostatních okolností donucen pustit se v boj za jejích uskutečnění.

Tento okamžik nemůže být již příliš vzdálen. Všecko pracuje k jeho uspíšení: bída, která sama všecky nešťastné zaráží a k přemýšlení nutí, panující třída, která počíná si jako zběsilá a slepá a hospodářské poměry, které samy proces ten ku konci pohání.

Kdežto společenské protivy dostoupily stupně jako před velkou francouzskou revolucí; kdežto věda a pokrok žádají za radikální změnu společenskou, — snaží se panující třída brutální mocí udržeti dosavadní nespravedlivý stav a hází kolem sebe starými frásemi a lžemi, kdežto lid žádá svobodu, rovnost a blahobyt. Ona hlásá starý individuelní egoismus, štve jeden národ proti druhému, potácí se od konservatismu k liberalismu a od lžiliberalismu k despotismu a hájí vší mocí dosavadní systém, kdežto massy vyděděného proletariátu bojují jíž na všech stranách k zvrácení všech těchto starých a nespravedlivých řádů.

Vždy prudčeji naráží na sebe tyto protivy, ale je zároveň viděti, že naše věc nabývá více stoupenců, více půdy a tím též více vyhlídek na vítězství.

Panující třídy ve všech zemích napínají síly až do krajností, aby své panství před proletariátem ubránily, kdežto armáda proletariátu, počíná se teprve do pole stavět. Mobilisace pracujícího lidu jest teprve v počátcích. Avšak duch revolučního socialismu rekrutuje stále a vždy víc nových bojovníků, tak že během příštího desítiletí anebo na počátku nového století k rozhodnému boji dojití musí.

Tato jistota, že zásady naše zvítěziti musí, dodává nám všem sílu v dnešním dosud nerovném bojí a pobízí nás všecky ještě k usilovnější činností. Náš boj jest nyní ještě obtížný a vyžaduje velikých obětí; nám jest snášeti mnoho protivenství, ústrků a nevděku, ale to nesmí nikoho odstrašiti. Konečné vítězství bude nám, anebo naším potomkům tím větší odměnou. Proto zmužile v před a v boj!

Dělnické listy č.10. 6.1.1894