NAŠE MYŠLENKA (František Hlaváček)

Ve vážné době, na počátku roku, 
s bolestí v prsou a se chmurou v oku,
stojíme zde, v tom bídném našem stavu
a starosti steré tíží nám hlavu.

Co přinesou nám noví dnové?
Svobodu, či otroctví nové?
Zda vyjasní se náš již zrak,
či větší bude bídy tlak?

Budeme hořký kalich opět píti —
svobody slunko zdaž nám pozasvítí?
Uskuteční se naše ideály,
či zůstanou nám v nedozírné dáli?  

Rozradostní se naše líce,
či čeká nás běd ještě více? —
A v mozku našem hluk a šum,
otázky klepou na rozum.

Myšlenku jednu hned zas druhá stíhá,
hned naděje, hned pochyba se míhá
a sotva v mozku naděje se zrodí,
zároveň s sebou i pochybnost zplodí.

Nuž buď jak buď ! My nezoufáme.
A třeba letos nedočkáme,
by splnil se náš ideál,
my směle půjdem za ním dál.

Ten ideál, jenž nejkrásnější září,
na cestu svítí nám a zlo tmy maří,
ta myšlenka svobody krásné, zlaté,
nám dává síly, city budí svaté.

A třeba pro ní trpět máme,
my k svobodě se přece známe.
Jak bídný jesti ten náš stav,
my nezřeknem se přec svých práv!

Až doposud snášíme křivdy, zloby,
co zplodily jich všechny smutné doby.
Neuznáni a odstrčeni stranou,
za naší práci měří se nám hanou

a naše snahy v kletbu dány,
ač blahu všech jsou věnovány.
Než buď si. — My žijeme přec
a s námi naše dobrá věc!

Jako ten orel ve svém prudkém letu,
myšlenky blesk prolétá říše světů,
budíc nesmělé a duševně líné
a za svobodu dosud málo činné,  

tak že co včera ještě spalo,
dnes ideou dotknuto vstalo
a staví se do řad a v šik. —
Hle, to myšlenky moc a vznik!

Vznešenou myšlenkou v pohnuté době,
bude lidstvo opět vráceno sobě
a odvalí stranou ten těžký kámen,
pod nímž se dusil vždy svobody plamen.

Volnosti sílou — její žárem
ráj lidu vzkvete — všem bude darem
a zřízen bude nový stan,
v němž nebude otrok, ni pán!

Jen v této myšlence záruku máme,
že svobody blahé se doděláme!
Jen od ní čekáme své vykoupení
z povšechné bídy, z svého utrpení.

K myšlence té s celým svým vznětem,
jak prolétá tím širým světem,
obracíme rozum i líc
a zříme budoucnosti vstříc.

O myšlenko nová, ideo svatá,
ty tvůrce dobra leť o leť!
Ať každá duše i mysl jest jata,
ať probuzen je celý svět!

Rozehřej prsa a rozplameň zraky,
povzbuď ta srdce sklíčená!
Zaplaš již jednou ty záhubné mraky,
ať lidskost není ničena!  

Myšlenko volnosti, zásado smělá,
ty vůdcem naším stále buď!
Ať lidstvu rozum otevře se zcela,
zaplesá blahem každá hruď!

Myšlenko veliká prolétej světem,
každému v srdce lásku vlej!
Obdaruj mysle všech posvátným vzletem,
k svobodě lidstvo probouzej !

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896