Navara Josef (1890 – 1958)

Josef Navara se narodil 30. prosince 1890 ve Smečicích na Rokycansku. Jeho otec Michal Navara byl dělník a matka Dorota Navarova vedla, jak bývalo zvykem domácnost, oba tedy rovněž pocházeli ze Smečic. V roce 1891 pobývali v Chrástu u Plzně. Také oni vystoupili z církve, stali se bezvěrci a k bezvěrectví vedli i svého syna.

Josef Navara se zařadil mezi tisíce poctivých dělnických aktivistů a syndikalistů, kteří působili na počátku minulého století na hornickém severu. Jeho úloha v syndikalistickém hnutí se nijak nesnižuje tím, že nepatřil mezi mistry pera a uchvátivé řečníky, byl poctivým řadovým členem odborové organizace, bez kterých by nikdy nebyla tím, čím byla. Právě syndikalisté jako on, tvořili krev Sdružení československých horníků.

Do Košťan se přistěhoval i s rodiči 25. 2. 1913. Před vypuknutím války pracoval jako dělník. To, před čím varovali anarchističtí antimilitaristé, se stalo skutečností. Navarova mladá léta poznamenala první světová válka. Když vypukla, bylo mu 14 let a byl odveden k vojsku. Po čtyřech krvavých letech přišel toužebně očekávaný konec bratrovražedného boje a rovněž konec nenáviděné habsburské monarchie. Ve společnosti to vřelo, první dělnická vystoupení a stávky začaly propukat již koncem roku 1917.

Ve dnech 28. – 29. prosince 1918 bylo založeno Sdružení československých horníků v Duchcově v Českém domě. Sdružení československých horníků (1918 – 1930) byla syndikalistická organizace pod heslem „Osvobození dělníků bude dílem jich samých. Přímou akcí k obrození proletariátu“, která navazovala personálně a tradicí na anarchosyndikalistickou Zemskou jednotu horníků.

Po první světové válce se Josef Navara začal živit jako horník. Bydlel společně s rodiči na adrese Masarykova č. p. 319. Rodiče již byli staří a nemocní, tak se o ně s láskou staral. Příliš peněz mu nezbývalo a tak poznal na vlastní kůži dělnickou bídu. V roce 1921 fáral na dole Marie. Na pracovišti se seznámil se syndikalistickými myšlenkami, které ho uchvátily.

A tak se jako mladý dělník zapojil do obnovujícího se hornického hnutí tvořeného anarchistickým dělnictvem. Josef Navara se zapojil do činnosti Sdružení československých horníků a stal se členem místní skupiny syndikalistů v Košťanech. Zažíval pro dělnictvo jednu z nejprogresivnějších etap, dobu stávek, demonstrací a neustálých bojů na pracovištích. V té době je hornictvo v ofenzívě, stávky končí vítězstvím a ve prospěch kladených požadavků.

Jméno syndikalisty Josefa Navary mohlo být navždy zapomenuto, nestalo se však, jelikož ho přeci jen nalézáme v roce 1929, kdy je na valné hromadě košťanské odbočky zvolen za člena výboru.

Ve dvacátých letech minulého století se ani on nenechal obalamutit bolševickou propagandou. Postavil se rozvratným snahám bolševiků a jejich autoritativnímu jednání. V roce 1925 odmítl vstoupit do komunistické strany a postavil se proti přičlenění do rudých odborů Mezinárodního všeodborového svazu. Postavil se za svoje syndikalistické přesvědčení a za zachování Sdružení československých horníků jako nepolitické revoluční organizace.

Celoživotní družkou a souputnicí se mu stala Anežka Navarová, narozená 14. prosince roku 1902. Jakoby si jeho generace nevytrpěla dost první světovou válkou, postihlo ji navíc válečné běsnění a řádění pravicové reakce za II. světové války. Již jako starý muž měl možnost se přesvědčit, jak vypadala lidová demokracie a diktatura proletariátu v podání komunistické strany, do které odmítl vstoupit. Josef Navara zemřel dne 24. ledna 1958 ve věku 68 let. Jeho choť ho následovala dne 8. října 1982. Odpočívají ve společné hrobce na hřbitově v Košťanech.

Navara Josef (1890 – 1958)