Mnoho je té bídy v světě, 
jíž jest trápen chudý lid, 
různé ostny, jedy, boly 
dává nám tu pocítit. 

Jsou však ještě jiné druhy 
bídy a též bídnosti, 
a ty měřítkem jsou správným 
velké lidstva zvrhlosti.   

Bídnosti se musí jistě 
takové jednání zvát, 
když jedni z té bídy druhých 
zisk svůj umí vytloukat. 

Známkou bídáckých poměrů 
dozajista také je, 
když menšina na bídě mass 
vládu, moc svou buduje. 

Je v tom také nevyvratně 
velká bídnost rouhavá, 
když se bída za nutné zlo 
prohlašuje, uznává. 

Hlubokou duševní bídu 
také v tom je viděti, 
když lid bídu zrušit může 
a přec jí chce trpěti. 

Když však z bídy smích se tropí, 
když lká — schválně neslyší, 
tu je takové bídáctví — 
— vrchol bídy nejvyšší. 

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.