NEPRONÁSLEDUJTE A NEBUDETE PRONÁSLEDOVÁNI! (1893)

Štvanice proti revolucionářům a obzvlášť proti anarchistům zahájena v poslední době opět se zvětšenou zuřivostí. Všecky vlády a jejich policejní a soudní orgány, které zajisté nedělali nikdy s anarchisty žádných velkých okolků a každého stoupence této idei kdykoliv jim padnul do spárů, ať již se čeho dopustil proti stávajícímu nepořádku anebo byl úplně nevinen, bez milosti brutálně žalářem potrestali, nemají na tom ještě dost a počínají si nyní jako pravé zběsilé bestie.

Tato honba a pronásledování anarchistů má se nyní na radu španělské vlády provádět společně, všeobecně, mezinárodně a namísto jednotlivých anarchistů, mají prý se pochytat a zničit anarchisté všichni, tak aby prý byli do jednoho vyhubeni. Tedy místo jednotlivého vraždění má nastoupit všeobecná massakrace.

Nejvíce ale jako vždy štve a zuří kapitalistický tisk a tito literární otroci kapitálu překonávají ve své bestiální krvežíznivosti všecky ostatní majetkové dravce. A poněvadž prý všecka dosavádní opatření na potlačení anarchismu zůstávají bezvýslednými, tu se téměř jednohlasně odporučuje se strany těchto literárních surovců, aby všichni anarchisté odevzdáni byli katu.

A co zavdalo příčinu, že všecka tato panující havěť zachvácena je opět zuřivou vzteklinou? V Barceloně ve Španělsku vrhnul někdo dosud neznámý v minulých dnech v operním divadle bombu mezi shromážděné tam darmožrouty a parasity, která jich asi dva tucty poslala na onen svět a množství jiných více méně těžce zranila. A tento čin přičítá se španělským anarchistům, kteří prý se tak pomstít chtěli za popravení anarchisty Pallasa a jiných. A skutečně také, ačkoliv není dosud pachatel znám, vzdor tomu že již sta anarchistů bylo pozatýkáno a že při každém se křičí: „teď máme toho pravého!“ chce panující třída použít tohoto nevysvětleného činu k tomu, aby po celém světě proti všem revolucionářům zahájena byla válka vyhlazovací.

Co to dokazuje? Nic jiného, než že ta vyděračná, vládnoucí a brutální třída, která má již tolik hromadných zločinů a vražd na svědomí, zachvácena je strachem a hrůzou, že by ti věčně pronásledovaní a vraždění mohli sáhnout k odvetě a oplácet jí všecky brutálnosti i s úroky. Ano, z obavy a ze strachu chce sáhnout k novému násilí a k novým zločinům, domnívajíc se, že tím rebely buď zničí nebo zastraší a tak se před jejich pomstou zachrání.

Jen ať se ale nepřepočítá! Jak praveno, není ještě dokázáno, že atentát v barcelonském divadle spáchali anarchisté a kdyby se to i dokázalo, tu zajisté ho spáchali španělští anarchisté jen na svou vlastní pěst a zodpovědnost. Španělským dělníkům nebylo by se ale věru co diviti, kdyby čin ten ve svém zoufalství a hněvu byli provedli, či zapomněla již ta zločinná a vražedná panující třída všeho světa na všecko, co španělská vláda a španělská buržoasie na tamějším dělnictvu spáchala? Což zapomněla již na ty massakrace hladových dělníků v té samé Barceloně, v Madridu, v Xeres a jinde? Neví již nic o ukrutném zardoušení čtyřech rolníků v  Xeres středověkou garrottou a jiné a jiné vraždy a zločiny?

Jestliže tedy spáchali anarchisté jmenovaný atentát, tu dala panující třída k němu podnět, neboť ona svými dřívějšími četnými atentáty na lid dala příčiny k pomstě a k odplatě. Lid se již natrpěl, nažebronil dost za slitování a výstrah dal svým trýznitelům také dost, nyní ať se vyzývaví vrahové a tyrani nediví, že ho trpělivost přechází tolik ohledně toho atentátu.

Co se týká ale zostřeného pronásledování revolucionářů, tu mohou se pronásledovatelé teprvé přepočítati. Tím hnutí a učení anarchismu nezničí ani kolo dějin nezastaví, nýbrž proletariát ještě více proti sobě popudí. Líd pracující není zajisté krvežíznivý, ta kulturní práce sama již ten dravčí pud v  člověku, který u panujících lenochů dosud tak mocně bují, umrtvuje, ale jeli jeho krev neustále celými potoky prolévána, a vidí-li, že všecko jeho mírné snažení a prosby za zlepšení jeho otrockého stavu jsou nejen marnými, nýbrž že se žalářem, olovem a šibenicí trestají, pak ať se nikdo nediví, že v zoufalství svém a v sebeobraně oplácí násilí opět násilím!

Proto k vám opět a znova volá: Vyssávači, otrokáři a tyrané! nedrážděte a nemučte lid až do krajností! Dbejte výstrah jeho, než bude pozdě!

Dělnické listy č. 5, 2. 12. 1893