NOČNÍ ROZMLUVA (Karel Miroslav Třasák)

V pozdní zimní době noční 
v malé jizbě dosud lampy svit,
u stolečku sedě stařec šedý
počne takto k sobě hovořit:
„Ideo ty krásná a nešťastná,
pro tebe rád vše jsem obětoval,
tebe jsem se od mladosti držel,
tobě svůj život jsem věnoval.

Od tebe já štěstí doufal
které do dnes dlužna jsi,
že co hvězda spásonosná
vyvedeš lid z bludné temnoty.“
Smutně v dlaně skloní hlavu,
čelo kalí chmůrný mrak
mrtvé ticho v jizbě vládne,
v dálí bloudí jeho zrak.

V tom jak vnitřní svědomí hlas
by v něm samém se probudil,
zachvěl ním tu z nenadání
as touto řečí k němu promluvil:
„Nemožno docílit vašich snah,
dokud vzájemě se sami potíráte
zisku mrzskému jen k vůli,
druha, bratr bratra zaprodáte!

Svorně páže pozvedněte
proti tomu jenž vás hněte,
snadno, jistě zvitězíte!“
Stařec zvolna hlavu pozvedá,
a probouzí se ze snění -
„věru pravdivé to bylo vidění.“
Až mír a láska se v lidu rozhostí,
pak i blaho na zemi se uhostí.

Karel Miroslav Třasák.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 30.11.1895