Není ho již tady více — 
již svou vládu dokonal, 
smutné ale upomínky 
nám chudým tu zanechal. 

Strasti, bědy, otročina 
celý rok nás soužily, 
kapitalisté jak dravci 
kolem nás vždy kroužili. 

V boji za svou existenci 
neměli jsme oddechu, 
co tu bylo potu, krve, 
co slzí a výsměchu! 

Oko vlhne, rámě klesá, 
srdce v prsou krvácí, 
při vzpomínce jak životy 
marně se nám utrácí.   

Což se nikdy zlatá volnost 
pro nás raby nezrodí? 
Což ten lid to otrocké jho 
nikdy s šíje neshodí? 

Což má věčně otročiti 
cizopásné holotě? — 
Jiným blaho rozmnožovat 
a sám zmírat v žebrotě? 

Nikoliv — jednou přec přijde 
onen velký okamžik, 
kdy svobodu lid náš uzří,
blaha, štěstí svého vznik. 

Třeba dosud tělem, duchem 
v rabských poutech vězíme, 
síly našich páží rostou, 
my se těch pout zbavíme. 

O bezcitné, kruté panstvo, 
jež nás dřeš a sužuješ! 
Ty si vlastní popraviště 
svým barbarstvím buduješ! 

Lid pracovny udržuješ 
v nejhnusnější porobě, 
běda, běda, až lid jednou 
mstít se bude na — tobě! 

Lide práce, poznej sebe — 
kapitál tvůj vrah a sok ! 
Vzhůru všichni za svobodu, 
vzhůru v boj již tento rok! 

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.