O NÁS A PRO NÁS (1893)

Dělnické hnutí mohutní, roste a nabývá vždy určitějšího rázu, na všech stranách vyzouvá se ze svých primitivních forem a přijímá na se opravdové formy revolučního hnutí třídního. Vývoj jeho znamenati je všude a krystalisační proces je v plné činnosti. Kdežto bylo dříve ve svých počátcích všude buď jen svépomocné, dle theorií Schultze-Delitschových, nebo státního a křesťanského socialismu, nebo liberálné-národní, národně-socialní, atd., opustilo nyní většinou již tyto polovičaté a neurčité formy a stalo se velkou převahou ve většině zemí mnohem radikálnějším a opravdovějším.

Dělnické hnutí v Evropě co takové, jest dnes ve svém jádru v pravdě jen socialistické a to dělí se opěť zas jen na dva hlavní směry a sice: na sociálně-demokratický a anarchisticko-komunistický. Ostatní strany a frakce dělnického hnutí jsou jen zlomky a zbytky z prvotního hnutí, které krystalisační proces dosud neprodělaly, ale i ty podlehnou jeho vlivu a nabydou brzo bud přiměřených forem, anebo úplně během doby zmizí.

Socialistické hnutí zmocňuje se proletariátu po celé Evropě a i v té konservativní Anglii, která ještě před nemnohými lety považována byla pro své zkostnatělé konservativní hnutí „trades unionistické“ za iúplně nepřístupnou socialismu, zapouští nyní socialismus všude silné a pevné kořeny, tak že úplné vítězství jeho nad „trades unionismem“ staré školy jest jen otázkou blízké budoucnosti. Tak duch revolučního socialismu postupuje všude na svém pochodu kolem světa a zmocňuje se mozků i srdcí proletariátu.

Jen v Americe pokulhává to v tomto směru o celý hon. Ne snad, že by poměry společenské v hlavním jádru byly zde jinaké než v Evropě, anebo že by zde panovala svoboda a blahobyt všech, které by socialismus a anarchismus činily v  Americe nemožným, jak to representanti a obhájci zdejší panující třídy prohlašují, — nikoliv, zdejší společenské poměry nejsou o nic lepší než ony ve starém světě, ba v mnohých ohledech jsou ještě daleko horší. To žvanění o té zdejší svobodě a o tom blahobytu atd., jsou jen plané fráse. Či netrpí zde miliony lidí bídu a hlad zrovna jako ve starém světě, ačkoliv celá země sype a hromadí nesmírné a nevyčerpatelné bohatství? Či nejsou zde pronásledováni, žalářováni a vražděni dělníci, nechtějíli o hladu dřít a věřit na tu ,.šibeniční svobodu ?“ Vše toto vidí a cítí každý dělník, který jen viděti chce a není úplně otupen. Nosem téměř každý naráží na tyto zlopoměry.

Vzdor tomu všemu ale pokulhává zdejší dělnické hnutí daleko za Evropou. Co toho je tedy příčinou? Proč tomu tak?

Protože americké dělnictvo a obzvlášť to, jež se zde zrodilo, vychováno bylo a mluví anglickým jazykem, vyznamenává se v pravdě beránčí trpělivostí a psovským patolízalstvím vůči bohatým a mocným a směšnou nafoukaností, nesnášenlivostí vůči svým dělnickým bratrům jiného jazyka a nemravnou zaprodajností, sobectvím a ziskuchtivostí, jakož i národnostní záští, děsnou zabednělostí a nepřístupností všem rozumovým náhledům. Americké dělnictvo vychováno je od útlého věku v tom největším národním, náboženském a politickém fanatismu. Ve škole, v rodině, ve společnosti, v kostele, v továrně, na ulici a všude vštěpována jest mu nenávist, zášť a nepřátelství ke všemu, co nemá zřejmou známku „americké moudrosti“, t. j. falše, humbuku a pokrytectví. Proto socialismus a anarchismus, který je ideou staré Evropy, jest mu nesmyslem, ba zločinem. Již pouhé to slovo účinkuje na něho tak popudlivě, že není vstavu chladně o něm uvažovati.

Američtí dělníci věří jen tomu, co jim kněz, advokát, profesor, politikář, a kapitalistický tisk vychválí. Sami svobodně, samostatně o společenských poměrech a jich příčinách uvažovat nedovedou.

Oni nemají dosud žádného pevného třídního vědomí a nepokouší se ani, aby takového nabyli. Oni pracují na své bossy, kteří jsou zároveň bossy politickými a ty mají za své dobrodince a živitele. Těch se bojí, ty poslouchají a od těch všecku spásu očekávají. Oni paradují před politickými švindlery nejhoršího druhu a dobrovolně i za peníze konají jim služby otroků. Oni běhají do kostelů a honí se za všemožným humbukem. Oni pořádají národní, plemenné, náboženské a politické štvanice. Bijou se s dělníky jiných národností o kus chleba, ale proti kapitalistickým loupežníkům nemají odvahu ani ozvati se, když jim tito i poslední sousto od úst ukrádají a krky jim podřezávají.

Když se však někdy přece stane, že někteří z nich chtějí způsobit nějaké opravy, tu obyčejně pro samé stromy nevidí les, nevidí hlavní zlo pro samé malichernosti, tyto a ne hlavní zlo reformovat chtějí a poněvadž to nejde, znova ve starou lhostejnost upadávají.

A vzdor této nicotné činnosti, nebo lépe řečeno nečinnosti, jsou panující třídou pronásledováni zrovna jako radikální dělnictvo evropské, ba ještě více a brutálněji. Ani to malicherné kramaření, jak ho s sebou přináší to zdejší hnutí řemeslných jednot není jim panující třídou dovoleno volně prováděti. Při každé i sebe nepatrnější příležitosti nechá je vládnoucí plutokracie zobuškovať, střílet, vrhat do žalářů, jako by to byla jen rota vzbouřivších se trestanců a nikoli „svobodní američtí občané.“ Než ani podobné massakrace pro nic za nic nejsou vstavu americkým dělnictvem pohnouti a oči mu otevříti. Mimo oněch, kteří takovýmito násilnostmi osobně postiženi byli, nikdo se proti nim ani neozve, ba i tito hubují a nadávají jen několik dní a pak zase upadávají ve starou otupělost.

Co je to jen za lid, že je tak ku svým třídním zájmům lhostejným, že si dá mlčky líbit každé násilí panující třídy ? Co je příčinou této jeho otupělosti, netečnosti a nedostatku všeho smyslu i citu pro spravedlnost a lidská práva? Vinou toho je mizerná výchova a všeobecná korupce a veřejná demoralisace, jíž téměř celý americký národ podléhá.

Americké dělnictvo nachází se pod vlivem a v moci bídáckých darebáků a demagogů všeho druhu, kteří jej balamutí, využitkovávají k osobním sobeckým účelům a svádí jej od pravé cesty. To je kletba zdejšího dělnického hnutí. Dokud tato nebude odstraněna, dokud moc bídáckých demagogů a prospěchářů není zlomena a dokud se zdejší proletariát neemancipuje od těchto koruptních svůdců a uplacených pochopů kapitalistických, dotud nepřijde to zde rozené americké dělnictvo k poznání svých práv a povinností, dotud nenabyde důvěru v sama sebe a nepochopí, jaká moc spočívá v solidárním hnutí mezinárodního proletariátu a v zásadách revolučního socialismu. Jak dlouho tento smutný stav ještě potrvá?

Dle toho může každý pochopit, jak obtížné postavení mají zde anarchisté v  zemi, kde je lid vrtohlavý jako ovce a nechá sebou zacházet jako stádo dobytka, aniž by to pozoroval, aniž by poznával, že je karabáčován a honěn na jatky! Věru, kdyby hnutí dělnické v Evropě nečinilo ve všech zemích tak obrovské pokroky — zde museli bychom nad tou mizérií zoufati!

Avšak ty obrovské výsledky a mohutnění revolučního dělnického hnutí v Evropě, sílí nás i zde a nedají nám zmalomyslnět. My víme, že povel a počátek k revolučnímu boji vyjde z Evropy a strhne pak proletariát všeho světa k sociální revoluci, která se na všecky civilisované země roz- šíří. My víme, že i Amerika, vzdor vší té nynější lhostejnosti dělnictva, dřív nebo později bude socialismem dobyta jako všecky ostatní země, kde vládne moderní civilisace.

Proto máme dosud odvahu a nezlomnou vůli dále trpělivě pracovati, proto neustáváme a neustaneme volati k našim soudruhům; neochabujte v agitaci! Neztrácejte důvěru a mysl! Nepozbývejte naděje a víry v naší svatou věc a její zásady, že v době několika minulých let nedocílili jsme v Americe takových výsledků svou agitací, jakých jsme očekávali a jakých bysme se byli v každé jiné evropské zemi dodělali!

Každý soudruh, každý náš agitátor se přesvědčil a ví, že v Americe je stokrát obtížnější agitace a působení než v Evropě. Proto kdo v této podivínské a zabednělé zemi rozžehne světýlko v kotrbě jen jediného člověka, vykonal pro hnutí revolučního socialismu více, než kdyby byl v  Evropě poučil, zagitoval a získal hnutí sto proletářů. Tento výrok není přehnaný, ba spíše ještě mírný a každý agitátor nám dá za pravdu. Máme ale zoufat a hodit flintu do žita? Máme úplně zmalomyslnět, jako sta našich starších soudruhů? Nikoliv. Jen pevná vytrvalost dodělá se výsledků. Že se nepodařilo přistěhovalým a řeči a poměrů neznalým agitátorům v době jednoho desítiletí v zemi podivínů a humbukářů, sobců a pokrytců, v zemi korupce a totální veřejné demoralisace utvořit silnou, sociálně revoluční armádu, jest sice politování hodné, již k vůli těm velkým obětem, ale proto přece není potřeba soudruhům zoufati a z bojiště utíkati. Naše věc i zde kráčí ku předu, ovšem že zvolna, za to ale jistě.

Naší soudruzi a agitátoři, obzvlášť ti z  mladších, nesmí zapomínati, že i počátky socialistického hnutí v Evropě byly velmi obtížné a těžké! Jak dopadalo to se sociálním hnutím v Evropských zemích ještě v letech sedmdesátých! Tenkrát bylo evropským socialistům také těžko agitovat, ačkoliv se nedá upřít, že i v době nejhroznější lhostejnosti a policejní persekuce v počátcích socialistického hnutí v Evropě, neměli agitátoři socialismu nikdy a nikde tak obtížné postavení a tolik překážek a obtíží k překonávání jako v Americe. Následkem a v uvážení toho všeho, každý kdo zde na svém místě vytrvá, kdo vzdor tomu všemu dále pracuje, agituje a působí a neztrácí ani důvěru a lásku k věci, ani odvahu k dalším zápasům, činí se tím více o dělnické hnutí zasloužilým, zasluhuje dvojnásobně uznání a všemožnou podporu v tomto obtížném díle.

Proto voláme k vám soudruzi a přátelé, k vám bojovníkům svobody, rovnosti a pokroku: „Neochabujte, neztrácejte mysl ani důvěru, nýbrž se zvětšenou ještě úsilností zahajte agitaci! Seskupte se všichni pod prapor náš, pod prapor lidskosti a svobody, pod ten rudý prapor všech utlačených, pod nímž již tolik reků bojovalo, dosud bojuje a konečně zvítězí! Agitujte slovem i tiskem a pamatujte, že dobré, zasadní časopisy a brožury jsou k agitaci nejlepším prostředkem!“

Pryč se vší rozmrzelostí, lhostejností a pohodlím i nedbalostí! Vzhůru k činnosti a k zápasu! Všecky pochybnosti a výmluvy stranou! Povinnost volá, nuže mužové práce, spějte v řady a v před, za jasným cílem ku spáse nás všech! Naše věc jest spravedlivá, poněvadž směřuje k tomu, aby lidskost, svoboda a pokrok konečně přišly k trvalé platnosti a ona vzdor všemu protivenství, překážkám a pronásledování zvítězí!

Dělnické listy č.2, 11.11. 1893