O NÁS PRO NÁS (1894)

Jsme na počátku nového roku a teď v  době, kdy každý dělník, který se považuje za pokročilého radikálního socialistu, měl by zpytovat své svědomí, co v uplynulém roce v ohledu agitačním, organisačním a pokrokovém vůbec pro dělnické hnutí učinil. A jestliže poctivě měří a váží a pak shledá, že jeho dosavadní činnost rovnala se nule anebo jen nepatrnou byla, tu měl by si pevně předsevzíti, že co pronedbal, chce v tomto roce dvojnásob nahraditi a vykonat tolik co vykonat může, když jen opravdu chce a co konat má, chceli vůbec platit za řádného člena radikálního dělnického hnutí. Jen tak, když každý jednotlivý člen a soudruh opravdu jednat bude, může hnutí dělnické pokračovat ku předu.

Lamentaci a žalob na špatnou činnost a nepostupování hnutí je slyšet na všech stranách dost, ale to nepomůže pranic, když se místo prázdných slov nesáhne ke skutečným skutkům a činům — k agitaci a k propagandě. Ostatně je z velké části pravdou, že ti, co nejvíce na nečinnost a nepostupováni hnutí hubují, sami bud velmi málo, anebo pranic nečiní a své jeremiady pronáší jen proto, aby činnost ostatním ještě více znepříjemnili a svou nedbalost jaksi omluvili. Ovšem, ono je lehko kritisovat, hubovat na jiné, ale co to je platné, když sám takový velmi činný kritikant a lamentátor nic opravdu prospěšného nečiní? A že by též sebe sám obžaloval z nečinnosti a zanedbávání povinnosti v záležitostech strany, o tom je slyšet velmi málo.

Obyčejně poukazuje se na hnutí v Evropě, jak tam se pracovalo a působí, jak tam byl každý činným a obětavým. To je pravda, i my jsme dobře o tom přesvědčeni. Ale, proč ti samí lidé, ti samí soudruzi nejsou i zde tak činní a obětaví a proč nepracují i zde tak jako pracovali v Evropě? Proč, ptáme se ? Ať nám udají příčiny! Či není toho zde potřeba ani jim ani hnuti? Nikoliv, zde jako v Evropě, ba zde ještě více je potřeba agitace a činnosti než v starém světě, neboť tam je více schopných sil než zde a socialistické hnutí je tam starší a má pevnější kořeny. Proč hnuti v Evropě má na soudruhy větší vliv a povzbuzuje k neustálé činnosti, proč vzbuzuje ten svátý zápal a nadšení? Protože jedenkaždý pohliží na hnutí vážně, opravdově a poctivě a hlavně proto, že činnost jednoho povzbuzuje činnost druhého i ostatních a protože jeden druhého hledí v agitaci a v činnosti předstihnouti a jeden druhému pracuje do rukou. A jaká obětavost venkovských soudruhů! Pro dobrou věc poslední krejcar a vše jsou vstavu obětovati! A jaká solidárnost a soudružnost v práci, utrpení a soucit v  pronásledování! Každý učiní co jen může. A ty styky a to přátelské spolupůsobení! Jak to vše pohádá, vzpružuje, sílí a pohání k práci a k agitaci, k zápasům a bojům, byť sebe nebezpečnějšími byly! Za těchto příznivých okolností a ctností soudruhů v dělnické straně v Evropě, není se pak co diviti, že hnutí má na soudruhy a dělníky tak přitažlivou moc a že dodělává se stále výsledků, které pak mají opět za následek, že tím více soudruhy i celou stranu ku předu pohání. Tyto a ještě jiné faktory jsou to, které jsou hnutí v Evropě tak ku prospěchu a činnost v hnutí, vzdor všem obtížím, překážkám, pronásledování a nebezpečenství zpříjemňují. Tam, kdo jedenkrát byl pro hnutí získán, zřídka kdy ho opustí, poněvadž není ani soudruhy ani poměry ve straně odpuzován. Vzájemná vážnost a rovnocennost utvrzuje solidaritu a přátelství.

Jak ale dopadá to zde v Americe? Většina členů odpočívá na vavřínech staré činnosti v Evropě a je činná v naprosté nečinnosti. Jiní zase neberou věc a hnutí ani vážně a pouze pro jméno — aby se neřeklo — jsou také v hnutí a ukážou se jednou za půl léta ve schůzi a to je vše. Opět jiní přilípnou se k hnutí ne z přesvědčení a z dobrého předsevzetí, nýbrž aby měli operační pole pro štvaní a hádky. Někteří zase, majíce na zřeteli osobní nebo obchodní prospěch, vydávají se za „také soudruhy“ a ti mají obyčejně přednost a rozhodující slovo, poněvadž co obchodníci „obětují se“ tolik, že jdou až mezi dělníky — hledat „kostýmry“ pro svůj obchod, který když se pozvedne přispěním dělníků, majitel jeho přestane být soudruhem a stane se protivníkem. O nadšení, solidaritě, zápalu, opravdovosti a horlivosti sotva vždy u desátého může být nějaké řeči. Velká většina členů hnutí pohlíží na vše lhostejně, anebo hubuje na jiné, kteří jsou mnohem činnější. A že „činnost“ a hubování a agitace u baru není k prospěchu, ba k veliké škodě hnutí, o tom se již mohl každý, kdo jen chce, přesvědčiti.

Když ku př. nějaký nově získaný člen buď listem, nebo přičiněním některého soudruha anebo přednáškou ve schůzi povzbuzen byl přistoupit ke spolku a do hnutí a pak po schůzi vidí tu „činnost“ a slyší ten žvást u baru, tu jej to věru nepovzbudí ani neutvrdí v dobrém předsevzetí, spíše jej to úplně odpudí a takový pak zradí deset jiných kteří by se za lepších poměrů skutečně byli dali získat. Ano, tento zlozvyk škodí šíření se hnutí nejvíce. Co padesát soudruhů za dlouhou dobu pracně zbudují nebo získají, to jeden nebo dva u baru za chvilku zničí.

Proč ti, kteří nejraději ukazují na jiné a stále poukazují na to, jak byli činní v Evropě, nejsou tak činní i zde a proč nekonají aspoň část toho, co by konat mohli? Protože nemají ani vůle, ani chutě, ani horlivosti k tomu.

Za takových okolností jest ale hubování a poukazování na jiné a na venek nedůstojné a jen obžalováním sebe. Když mohou někteří pracovat zde po léta stejně horlivě, ba horlivěji ještě než venku, proč nemohou to všichni? Jen dobrá vůle, vážné předsevzetí, nadšení a obětavost k tomu schází. Chtějte všichni a půjde to i v Americe. Hledej jedenkaždý povzbuzení v činnosti těch, kteří si zachovali dosud nadšení a obětavost a neberte si za příklad pohodlnost jednoho pro pohodlnost vaší, nýbrž každého ochabujícího hleďte znova, ale solidním, ne urážlivým způsobem povzbudit. Zanechte sporů a třenic, pinakla a malicherností, které se hodí pro filistry, nikoliv ale pro bojovníky svobody a muže práce a chopte se věcí vážných a prospěšnějších! Buďte mezi sebou solidární a tvořte přátelské kroužky a kruhy, kde v příjemném a vážném rozhovoru uvažujte o tom, jak nejlépe podporovat hnutí, agitaci a časopis.

Nespoléhejte na jednotlivce, nýbrž čiňte každý, co vykonat můžete! Pamatujte že dělnické hnutí nemohou dělat jednotlivci, nýbrž jen massy jednotlivců. Každý člověk, i ten který se za toho nejnepatrnějšího považuje, má v sobě jistou schopnost a vlohy, že může tím anebo oním způsobem hnutí prospěti. Potřeba jen použiti jich a míti dobrou vůli. Větší činnost, více obětavosti, více opravdovosti, více nadšení, pevnosti, vytrvalosti a důslednosti, je našemu hnutí potřeba.

My svoláváme schůze a ono přijde sotva polovic soudruhů; pořádáme přednášky a ten samý výsledek. V Evropě přijde kdo může a každý stará se, aby přivedl nové hosty a přívržence. V Evropě stará se o rožšiřování a podporu dělnických časopisů každý soudruh — zde ponechává se to pouze jednatelům. Na vydání nových brožur, ačkoliv jsou v rukopisech hotovy, není ani pomyšlení, protože není k tomu peněžních prostředků. V Evropě čtou dělníci své časopisy, které jsou na jakkost četby dost chudičké, jako sv. evangelium — zde i ten nejlepší list, ta nejlepší brožura pohazuje se a málo který soudruh si ji přečte.

Dělnictvo americké je denním tiskem úplně zdemoralisováno. V Evropě je dělnictvo vychováváno, aby se odnaučilo číst krvavé a v klerikálním smyslu psáné romány, povídky a pohádky, vraždy a každodenní žvást; zde je ale pravý opak, neboť zde se dělnictvo vychovávalo a vychovává, aby se odnaučilo číst zásadní a poučné články a libovalo si jen v ducha otravujícím žvástu denních klepů, sensací a zločinů. Tím se stává, že dělnictvo, beztoho k  čtení, bádání a přemýšlení nedbalé, vždy více na duchu otupuje, lhostejní a k  zásadě činnosti a k hnutí netečným se stává. Ducha i tělo otupující zdejší život v hostincích dobíjí pak co ještě na duševní pružnosti zbylo.

V Evropě je hnutí, zásada a záležitosti strany věcí první a hlavní, zde ale věcí poslední a vedlejší. A tato zlolajná lhostejnost a otupělost řádí tu jako pravá epidemie; jeden od druhého přijímá tu nákazu, která se šíří v celém hnutí. Každý, kdo sem přijede z Evropy z hnutí, přiveze si sebou jistý fond nadšení, zásady a obětavosti, ale sotva se v zdejších kruzích a poměrech obeznámí a ohřeje, je celý fond pryč. A. toho jsou zase vinni většinou soudruzi zdejší sami, poněvadž takovému nadšenci a idealistovi všemožným způsobem zásadu, nadšení a ideály vytloukají z hlavy všelijak si ho dobírajíce, jen aby brzo otupěl a zmalátněl jako oni a oni nemuseli se před ním stydět pro svou nečinnost. To je smutné, ale pravdivé.

Nejhůře to dopadá ovšem ve velkých městech amerických. V Evropě jsou velká města nejlepšími semeništi socialismu, zde většina odjinud přineseného semene propadá brzo hnilobě a jen menší část s velkou opatrností zůstává zdravou. Příčina toho je to, co výše uvedeno. Na venkově v Americe ještě spíše zachovají si soudruzi duševní pružnost, jelikož nemají tolik styků s otravnými poměry. To jsou příčiny, proč zdejší dělnické hnutí tak málo postupuje a to ještě není vše uvedeno.

Kdyby se jim soudruzi tak příliš dobrovolně nepodávali, vypadalo by to jinak. Nuže, jsme na počátku roku. Vezměme si všichni pevně za úkol, vymýtiti z  hnutí našeho starý šlendrián a zahájit novou zásadnější a vydatnější činnost! Pevná vůle dokáže mnoho.

Dělnické listy č. 10, 6.1.1894