O ZATÝKÁNÍ V BOWERHILL BĚHEM STÁVKY HORNÍKŮ (1894)

Woodville, 9. února 1894.

Ctěná redakce ,,Děl. Listů!“

Zajisté četli jste a snad vás i překvapila zpráva o velkém „anarchistickém spiknutí“ a zatýkáni na Bowerhill, o nálezu ručnic, revolverů a násad od seker, na nichž ještě byla čerstvá krev a vlasy, jak do celého světa řvaly noviny kapitalistů, aby fabrikovaly veřejné míněni proti stávkujícím uhlokopům v pánvi Mansfieldské, kdežto zlodějské uhelné barony vyhlašovaly za trpitele, lidumily a dobrodince lidu.

Celý ten puff je následující. Dne 31. ledna 1894, když deputové šerifa Richardse hotovi byli se zatýkáním na Toms Run, přišli za tmy časně z rána v  počtu asi 50 osob, rozestavili se kolem tiché obce Bowerhill a čekali, kdo se objeví, aby jej jali. Nejdříve padl jim do rukou zmrzačený uhlokop, Slovinec z Krajiny, jménem Kauča, který šel na dráhu sbírat uhlí. Pak zatkli jitetého Němce Drellsa a ještě tři malé hochy a dále Němce Schultze.

Avšak to vše jim nestačilo; oni chtěli mít anarchisty a ne jen samé kostelíčkáře. Z  té bídy pomohla jim prý jedna žena, která prý jim řekla, aby šli do posledního domu tam že bydlí ten vůdce anarchistů František Choura a u Beneše že mají schůze.

Deputovaní hned jako diví spěchali k domu F. Choury, ale ten nebyl doma, neboť den před tím odešel do Pittsburku. Doma byůa jen manželka Chourová, která je Češka a nezná ani anglicky ani německy a na té chtěli vědět, kde je její muž, ale ona jim nerozuměla. Proto se dali do hledání: v dolech, ve studně, v zahradě, v posteli, pod ní, v skříni, v hrnečkách a konečně i v troubě, snad v domnění, že snad jim ho nechala žena upéci, aby měli snídaní na vidličku. Ale když nic nenašli, odtáhli s dlouhým nosem.

Zastavili se u F. Padílka, kde jim řekli, ze Choura byl v sobotu v době „riotu“ od rána až do 2 hodin odpoledne doma a Beneš též. Ale deputové se chtěli přece něčím proslavit a odebrali se do bytu Václava Beneše, kde má svou místnost řád „Duch Nové Doby“ č. 165 Č. S. P. S. Tam řekli, že prý se v domě tom odbývají tajné anarchistické schůze a chtěli vědět kde je „tajná tiskárna“ a zvláště bomby a dynamit a zbraně. Beneš jim řekl, že přišli na nepravou adresu, u něj že je síň řádu „Duch Nové Doby“ Č. S. P. S. a ten samý řád že má inkorporaci od státu Pennsylvanie. Těm chlapům blbým a nerozumným to nestačilo a tak vykonali přísnou prohlídku, ale když nic nenašli, tak vzali sebou dvě brokovnice dvojky, také nebezpečné co? A pak si vzali Beneše, který jest spořádaným občanem a pilným dělníkem a v řetězích odvlekli sebou. Jeho manželka zůstala doma s třemi malými dítkami.

A to vše děje se v zemi, která se ve světě prohlašuje za tu nejsvobodnější! O, vy pokrytci!

Druhý den spustily všecky anglické deníky v Pittsburku, které jsou největšími nepřátely Čechů a Slovanů a obzvlášť anarchistů a socialistů, velký řev o „anarchistickém spiknutí“ na Bowerhill, té tiché obci co pařeništi anarchismu, o zbrani a krvi a vůbec o hrůzách, tak že mnohým šosákům nechtěl držet ani klobouk na hlavě jak se jim ježily vlasy. A tyto vylhané zprávy nejen že poplašily Angličany, Němcé a Irčany, ale i některé naše obrvlastence v Allegheny City, kteří sestrčili hlavy dohromady a radili se, aby vypověděli Český dělnický vzdělávací spolek (člen Mezinárodní dělnické jednoty) z „České síně“ a mnuli si radostí ruce, že prý ten Choura je zavřen (pravím, byli to jen někteří) a ten jeden mu docela z bratrské lásky „Čespesácké“ přál, aby se mu dostalo to, co se dostalo chicagskými anarchistům roku 1887.

Taká je tedy pánové ta vaše svobodomyslnost, kterou neustále kolem sebe házíte a to vlastenectví vaše, že místo abyste se zastali nevinně potlačovaných Čechů, křičíte s nepřátely svobodné myšlenky: Ukřižuj!“ A to snad jen proto, že ten neb onen Čech dovolí sobě jinak smýšlet než vy? Co vám udělal ten Choura, že na něj voláte smrt? Nemluvili jste s ním vždy co přátelé? Nepodávali jste mu ještě před 14 dny přátelsky pravici? Kde hned dnes ten obrat? To nejlépe illustruje vaší svobodomyslnost, za kterou by se každý český kostelíčkář, jimž nadáváte, styděl a tak smutnou nehrál by roli jako vy. Vy jste zkostnatělí puritáni a vaše svobodomyslnost jest karty a chlast a vy jste ti poslední, na něž ten Choura hledí; to co mu přejete má na něho takový vliv jako štěkot psa na měsíček. Ten Choura může k vám jako k bratrům Č. S. P. S. zvolat slova Karla Havlíčka Borovského: „Pane bože, chraň mne před mými přáte- ly, před nepřátely‘ se ubráním sám.“

František Choura

František Choura (1852–1921)