OD STUPNĚ K STUPNI (1894)

Motto: „Dle skutkův poznáte je !“

Chicago, 16. října 1894.

Sleduje poslední dobou vývoj dělnického hnutí v Chicagu, umínil jsem si, upozorniti na ně české dělnictvo nejen v Chicagu, nýbrž v celém světě.

My víme, že bez dělnické literatury nebylo by zdravého dělnického hnutí, víme ale též, že špatná, zdemoralisovaná a zkorumpovaná literatura dělnické hnutí sobě podobným učiní, což jest největší vinou různých demagogů, kteří vždy pod různými „tričky,“ za obchodvedoucí, redaktory a za jednatele se k dělnickému tisku vnucují, tlačí a dostanou. Takoví lidé ale, dbají obyčejně jen o vlastní zájem a prospěch hmotný, o ukojení chorobné ctižádosti, anebo staré zakořenělé zášti proti jiným druhům a klesají pak od stupně k stupni, až se konečně stanou nepřáteli nejpokročilejší vědy sociální, t. j. anarchistické a zmizí v kapitalistickém politickém bahně, kam vlastně sami chtěli a odkud více nevybředou.

Dělnictvo pak, věříc před tím těmto parasitům a vidíc je nyní v řadách kapitalistických novinářských křováků, ztrácí nadobro důvěru v poctivou dělnickou věc, a následek toho bývá: dlouhodobá nečinnost a zmalátnělost v hnutí dělnickém. To platí ovšem o dělnictvu, které s  námi sice souhlasí, dělnickou literaturu čte, ale do kruhu našeho nejde, aby se přesvědčilo, že za několik prašivých ovcí celek nemůže a tudíž že poctivá věc, nezasluhuje odsouzení k vůli několika zaprodaným šarlatánům.

Tito obhájci peněžního žoku, kapitalistického systému, zde v Chicagu zradili již několikrát své zásady a aby byla míra jejich černého jednání dovršena, prodali sami sebe i s chicagským „Právem Lidu“ straně republikánské, v níž jsou soustředěni ti největší milionáři a tyrané pracujícího lidu!

Tito kramáři, dokud se jim anarchismus vyplácel, dokud si mohli za každou malou službu dát platit a s různými fondy švindlovat, tu byli „také anarchisty.“ Když však soudruzi jejich prospěchářství seznali, tu rázem stali se z nich sociální demokraté.

Leč dělnictvo je již znalo, nevěříc jim, že by to i s novým principem poctivě mínili a tudíž podvodníkům nezbývalo nic jiného, než chytat hejly mezi konservativním dělnictvem na vnadidlo „People’s Party.“ Avšak ani tato zpátečnická strana amerických copařů, svatoušků, temperenců a nevědomců se kramářům od Práva Lidu nevyplácela a tak, jako zradili anarchismus a později sociální demokracii, zradili nyní tím samým způsobem „Stranu Lidu.“

A aby se mohli volně zaprodat republikánům, rozpustili předem kooperaci „Práva Lidu,“ okradouce tak celou řadu soudruhů a zaměstnané u něho sazeče!

Nový list „Chicagský Občan“ je blížencem a soukojencem „Amerického Občana“ a páni řiditelové maji již tak drzé čelo, že obhajujou ve svém listě onoho posledního, resp. velkého anarchistožrouta p. Oliveriusa, který v železniční stávce si počínal jako divoká bestie, nemohl stávkářům trefit ani na jméno a velkozloděje i s Pullmanem vychvaloval co nejčistši vzory lidumilů! Tato obhajoba Oliveriusa je ovšem namířena proti „České lize,“ která nechtěla přijmout nějaké dílo od tohoto kapitalistického obhájce. Že „Občánek“ ze špinavého „Prádla“ se do této záležitosti míchá, má své pozadí. Domýšliví „velikáni“ hned když „Liga“ se založila, chtěli jí komandovat a když se nedala, tak jí chtěli rozbít. Kdyby se tak byli dotřeli do „České Ligy“ a zmocnili se vlády nad ní! To by byl šel obchod!

Místo podporování pronásledovaných v Čechách, byly by se peníze dávaly zkorumpovanému Právu Lidu! Kdyby „Chicagský Občan“ odstranil dělnickou firmu: — „věnovaný zájmům pracujícího lidu,“ — pak bysme si ho ani nevšimli. Za těchto okolností však, kdy i nadále podvádí pod ní lid a pracuje jakoo úhlavní nepřátele jeho — republikány, jest naší povinností, každého soudruha a to zvláště mimo Chicaga, varovati před těmito hanebnými podvodníky.

Mezi přednějšími kramáři, jež českému dělnictvu stranu republikánskou odporučují, jsou následující výtečníci, kteří se vydávali po léta za „také anarchisty“: Josef Pondělíček, John Vodák, Frank Bäumel a Jakub Mikolanda.

Dle skutků poznáte je a nejen dle skutků, nýbrž i dle jejich literárních mozkových „výmačků,“ které můžeme každodenně čísti i v redakční stati jejich listu.

Dne 14. října píše „Chicagský Občan“ téměř v  sloupcovém článku „krásnou“ úvahu, jež začíná takto: Poprvé v historii tohoto státu stalo se, že Čech navržen byl pro úřad státního senatora stranou velkou. Co mohou říci nyní demokraté k ospravedlnění svému, titíž demokraté, kteří vykřikují do světa, že strana republikánská jest nepřátelskou našemu jazyku, naší národnosti? A hle, strana republikánská sama postavila na lístek svůj našeho krajana Josefa Líbala za poslance do hořejší sněmovny! Proč hnedle měli by mu naši krajané hlasů odepříti? Pan Líbal je i dobrým obchodníkem a snad jediným Čechem, který jest členem — bursy chicagské atd. atd.“

V dalším článku obhajuje pan Mikolanda ochranné clo a svaluje nynější bídu na stranu demokratickou. Na první straně toho samého čísla jest velký obraz, jež představuje Wilsona v Anglii a pak McKinleye ve Spoj. Státech, jak je dělnictvem oslavován. Pod obrazem čteme ve verši, že — „dokud Anglie sem tovary své vozit bude, potud bída stan svůj u nás míti bude.“ — McKinley prý však je „dobrodincem“ dělníků a on prý jim přinese spásu! Fuj hanba! Tak píší dřívější „anarchisté!“

„Podle skutků poznáte je! se opět nanovo osvědčilo, neb právě co tyto řádky píšu, vypuklo na veřejnost, že Jakub Mikolanda byl co obchodvedoucí z office „Chicagského Občana“ vyhozen a sice jen proto, že mu uvízl politický „boodle“ za nehty, t. j. Mikolanda vzal peníze od politikářů a nechal si je sám!

Doufejme, že než se letošní volby ukončí, p. švindleristé se ještě několikráte o „boodle“ poperou.

A proto soudruzi a dělníci, poznamenejte si v mysli tyto lháře a podvodníky, ty zrádce naší svaté věcí a vyhýbejte se jim jako prašivcům a list „Chicagský Občan,“ který vám vnucují, vyhoďte i s nimi, neboť každý takový hanebný škvár nic jiného nezaslouží. Pryč s podvodníky a zrádci!

Ať žije poctivost!

Za chicagské soudruhy H. M. Břitký.