Odborové snahy anarchistů za osmihodinovou pracovní dobu v roce 1900

Perzekuce anarchistického hnutí na podzim roku 1899, která vedla k rozpuštění většiny anarchistických spolků, hnutí nezastavila. Brzy poté vznikla řada nových spolků a hlavním požadavkem anarchistických horníků se stalo prosazení osmihodinové pracovní doby.

Dne 29.prosince 1900 vyšlo ve zvláštním čísle anarchistické odborného listu „Horník“ provolání vyzývající těžařské společnosti, aby bezodkladně od nového roku 1901 zavedly na všech dolech osmihodinovou pracovní dobu. Akce byla připravena na několika předcházejících veřejných schůzích a táborech lidu. Anarchisté prohlásili, že pokud nebude tomuto požadavku vyhověno, nenastoupí 2.ledna 1901 do práce a vyhlásí stávku. Majitelé a správy dolů požadavek odmítli a požádali o pomoc politické úřady, přítomnost armády a četnictva museli státu hradit ze svého. Do severních Čech bylo pro udržení pořádku povoláno velké množství četnictva. Jelikož anarchisté viděli, že uhlobaroni i státní moc je připravena na likvidaci stávky, vyhlášení stávky museli odvolat, bez momentu překvapení, neměla stávka šance na úspěch.

Anarchisté se však nevzdali. Na 24.únor 1901 byla do Mostu svolána konference horníků, které se zúčastnilo 67 delegátů, na které byl plán stávky a boje za osmihodinovou pracovní dobu poupraven. Na konferenci bylo dohodnuto, že nebude stanoveno pevné datum, ale vyčká se příhodné situace. Redaktor listu „Horník“ anarchista František Hajšman dostal za úkol vydat letáky a potom bude akce zahájena. Akce se ovšem protahovala.

Na hornické konferenci 4.srpna 1901 v Ledvicích kriticky vystoupil anarchista Hynek Holub a kritizoval Františka Hajšmana, že nese hlavní podíl viny na tom, že stávka ještě nebyla zahájena. Hlavní příčinou nezahájení stávky byl ovšem spíše příchod krize v uhelném průmyslu a omezování těžby, nastala situace, kdy vyhlášení stávky nebylo příhodné a zaměstnavatelům do karet, protože se za této situace mohli klidně dovolit vyhlásit výluky.