Odsouzení anarchisty Aloise Habera na 8 měsíců žaláře (1895)

Před soudem čtyřčlenným. Dne 13. listopadu 1894 vykonána byla z rozkazu policejního ředitelství domovní prohlídka bytu vršovického zlatníka Františka Toužila, známého veřejnosti z loňského procesu tzv. „Omladiny“. Při výše zmíněná příležitosti byla mezi jiným zabavena na Toužilově stolku obálka opatřená adresou : „Slavná redakce časopisu „Volných Listů“ ve Vídni“. V přítomnosti Toužilové byla obálka otevřena a nalezeny v ní dva proužky papíru, jež husté byly popsány. V záhlaví pak byl nadpis: „Syn své matky. Kresba A. Habera“.

Poněvadž obsahoval článek různé ostré narážky, shledán obsah jeho závadným a pátráno po jeho autorovi. Byl jim 25letý rukavičkářský ponocník Alois Haber, o kterém rovněž na těchto místech již častěji zmínka se stala. Naposledy dne 20. listopadu 1894, když se soudruhy svými Procházkou a Miňovským stál před výnimečným soudem, obžalován ze zločinu rušení veřejného pokoje a senát prohlásil se tehda býti nepříslušným, odkázav záležitost k rozhodnutí porotního soudu.

Haber zatčen byl před vánocemi a zavedeno a ním k vůli rukopisu v Toužilové domácnosti zabavenému, vyšetřování pro zločin urážky členů, císařského domu.

Včera 16.ledna 1895 dospěla věc k líčení, jež konalo se za předsednictví rady zem. soudu p. dra. Hennera. Veřejným žalobcem byl nám. st zást. p. Výšin a obhájcem p. dr. Ladislav Klumpar.

Žalovaný přiznával se, že článek psal a uváděl, že je to pouze nedokončená črta zamýšlené povídky. Na začátku listopadu odevzdal prý rukopis Toužilovi se žádostí, aby na obálku připojil pětikrejcarovou známku a poslal věc na adresu „Volných listů“ vídeňských. Toužil však list odeslati zapomněl a tak dostal se manuskript žalovaného do rukou policie. Toužil ovšem neznal obsah listu a nebyl by se ho také dověděl, kdyby komise psaní nebyla otevřela. Nicméně spatřovala žaloba v odevzdání rukopisu akt zdělovací, o němž mluví zákon v paragrafu 63. tr. zákona.

Obhájce pan dr. Klumpar namítal na začátku líčení nepříslušnost soudu, uváděje, že záležitost ta patří spíše před tribunál porotní, jelikož se týká deliktu, jenž tiskem měl býti spáchán. Soud však námitce této nevyhověl. Po provedeném řízení uznán byl žalovaný vinným ve smyslu žaloby a odsouzen do těžkého žaláře v době osmi měsíců, zostřeného samovazbou každých 30 dní.

Soudem uznáno však, že nebyl zločin dokonán, nýbrž že spáchán pouhý pokus trestního skutku dle § 64. Mluví paragraf tento o zdělení závadného spisu osoba jiné, čili předpokládá se, té tato osoba třetí obsah listiny se dozví. V tom, že odevzdal Haber zalepenou obálku Toužilovi, nelze shledávati zdělovací akt, protože Toužil nebyl oprávněn psaní rozbaliti a přečísli si je. Žalovaný zanášel se úmyslem, aby a obsahem článku seznámena byla redakce vídeňského časopisu a úmysl tento zmařen byl tím, že Toužil na odeslání dopisu zapomněl.

Ku přelíčení, jež konalo se tajné, dostavila se také manželka obžalovaného a nemluvnětem na rukou. Když vyslechla rozsudek dala se do hořkého, bolestného pláče. Pan dr. Klumpar ohlásil, že proti rozsudku podá stížnost zmateční. 

zdroj: noviny „Národní listy“ z 17.1.1895