Omladina (1891 až 1906)

Časopis Omladina patřil mezi jedny z nejpopulárnějších anarchistických periodik, jako jeden z nejdéle vycházejících časopisů anarchistického hnutí vůbec, pomineme-li krátké přestávky, provázel ho po celou dobu jeho existence. Omladina začala vycházet nejdříve v Praze, později v severních Čechách, kdy se z opozičních tendencí původně v sociálně demokratické straně postupně profilovaly časopisy v opozici k sociálně demokratické straně a mimo ní jako listy neodvislých socialistů, respektive anarchistů.

První číslo Omladiny uzřelo světlo světa 29.října 1891 v Praze na Smíchově. Vydavatelem a odpovědným redaktorem byl anarchista Rudolf Kroutil. Vycházela jako mesíčník, poslední úterý v měsíci. Redakce sídlila v Resslově ulici číslo popisné 565 na Smíchově.

Na tento titul navazuje Omladina, časopis pro dělnickou mládež dospělejší nebo též Orgán pokrokové mládeže, Orgán Sociálně demokratické mládeže a Orgán mládeže českoslovanské vydávaný v letech 1892 až 1893. Vydávaný střídavě v Praze na Smíchově a na Kladně. V redakci se nalézají anarchisté první generace jako František Mihule, Rudolf Kroutil, Josef Zazvonil, Alois Pospíšil, František V. Lorenc, František Vrabec či Karel Plecitý. Vycházela povětšinou dvakrát do měsíce. Jako náhrada odběratelům Omladiny za zkonfiskované číslo z června 1892 byl vydán náhradou anarchistický list Mládeži. Úrývek z tehdejší Omladiny: „Kráčeli jsme v jedné řadě tak dlouho, dokud neviděli jsme cestu lepší. A radikalismus zajisté je lepší nežli ponížené plížení se… Nechceme prozatimní vlády „státu budoucnosti“. Poznali jsme, že ten stát je bludným výmyslem, my se budeme domáhat volné společnosti…“

Na Omladinu vydávanou v Praze a na Kladně navazuje časopis Omladina vydávaný v severočeském Mostu v letech 1893 až 1894. Omladina nese podtitul Orgán mládeže českoslovanské, vychází jako čtrnáctideník. Vydavatelem a odpovědným redaktorem je mostecký anarchista Karel Rosák. V roce 1893 proběhla na Mostecku první stávka vedená anarchisty – tehdy se ještě nazývajícími neodvislí socialisté – a severočeské spolky Omladiny a jejich časopis sehrály ve stávce významnou úlohu. V návaznosti na tuto Omladinu vychází v roce 1895 Nová Omladina v Mostu, později pod názvem Pokroková Omladina, kvůli zostřené perzekuci a zabavování celých čísel. Ta byla vydávána mosteckým anarchistou Josefem Pribáněm a košťanským anarchistou a básnikem Antonínem Rubešem.

Poté byla redakce přesídlena do Ústí nad Labem, kde Omladina vycházela v letech 1895 až 1896, pod hlavičkou orgánu mládeže českoslovanské. Pokračovala jako čtrnáctideník, vycházející každý první a třetí čtvrtek v měsíci. Vydavatel a odpovědný redaktor byl proslulý anarchista a švec Hynek Holub. S vydáváním jako spoluvydavatel pomáhal anarchista Antonín Rubeš, avšak v tomto roce umírá ve věku pouhých 26 let. Redakce sídlila v bytě Hynka Holuba v tehdejší Růžové ulici číslo popisné 13 v Ústí nad Labem. Začátkem února 1896 byl za své publikační aktivity zatčen Hynek Holub, plánované 6.číslo bylo opakovaně zabaveno policií. Redakce se přesouvá zpět do Mostu do Jezerní ulice číslo popisné 36. Předplatné a dopisy byly adresovány na anarchistu Josefa Kašpara v Kopicích u Mostu číslo popisné 111. Vyšlo pouze jedno číslo v pořadí 7. Mostecká policie se činila ještě více než ta ústecká, bylo tak do značné míry zkonfiskováno a není známo, zda bylo vůbec vydáno znovu.

V článku s nadpisem Proudu neodvislých socialistů českých se dozvídáme: „V poslední době rozměry našeho hnutí, vzrůst náš početný a ujasnění mezi námi, které nastalo od doby, kdy idey neodvislého socialismu mezi lidem českým počaly nabývati půdy, vedou nás v uznání potřebné konference, na níž bychom společně mohli sobě podati ruce k další práci – k propagaci našich velikých myšlenek budoucna. Minula doba čtyř roků, kdy odtrhli jsme se od politické strany sociálně demokratické a počali jsme jíti sami: svou cestou podrážíme od té doby předsudky otroctví, nestatečnost jedinců a zásady kapitalistického vykořisťování a otročení lidu…“

Jinde: „My chceme vésti boj (…) proti veškeré tyranii, nechť povstala z kterékoliv strany. Boj pro vymanění proletariátu z nynější hospodářské krize a odstraniti veškerá pouta nevolnosti tak, aby zavládla úplná volnost všem (…) chceme vést boj ku rovnání celé společnosti lidské směru komunistického (pospolitého) volného žití.“ V jiném článku: „Má-li demokracie prospívati, musí býti hlavním jejím principem samospráva. Samospráva pak nemá míti výkonné moci, poněvadž by to byl nový druh zastoupení lidu. Tam pak, kde sám jednám za sebe, sám sebe spravuji, je bezvládí, jsem svoboden.“

Ke konfrontaci se socialistickou politickou stranou se jasně vyjadřují následovně: „Nám jde o vítězství zásad a idejí a ne strany, respektivě jejich vůdců, jde nám o skutečnou obrodu společenskou a ne o změnu osob vládnoucích…“ „Každá vláda, ať již jakákoliv, jest moc vrhající lid v podřízenost, nenechávající lid, by svobodně se vyvíjel…“ Sílící represivní vlna, měla na svědomí zastavení vydávání Omladiny, jejíž poslední číslo vyšlo 4.července 1896. Represe, jejímž cílem bylo zpacifikovat rostoucí anarchistické hnutí, nemohla zastavit nahromaděné napětí, a tak ve dnech 29.září až 10.října 1896 zachvátila severočeský region druhá anarchistická hornická stávka. Druhá velká hornická stávka, kterou organizovali neodvislí socialističtí anarchisté. Pod vlivem agitace anarchistických spolků do ní vstoupilo celkem osm tisíc horníků z 57 dolů v okolí Mostu, Lomu, Duchcova a Chomutova. Požadavky stávky se týkaly zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Někteří horníci přešli v průběhu stávky i k ostřejším formám boje – k rozbíjení oken důlních kanceláří, přeřezávání telefonního vedení, poškozování strojů. Několik důlních úředníků bylo napadeno a ztlučeno, tvrdě se zacházelo i se stávkokazy. Okresní policejní hejtman proto z obav před další eskalací přímých akcí povolal silné četnické oddíly za asistence 2 500 vojáků, stávka byla prohlášena za vzpouru a postavena mimo zákon. Policie a armáda rozehnala stávkující okupující okolí dolů a akce byla zlomena. 348 horníků (hlavně anarchistů) přišlo o zaměstnání, 77 jich bylo různě úředně trestáno (hlavně vypovězením z oblasti a zákazem pobytu). Celá stávka byla tvrdě napadána v oficiálním tisku i kritizována sociálními demokraty. Mezi horníky se však popularita anarchistické propagandy naopak rozšiřovala.

Další z konferencí, která proběhla 5.června 1898 v Chudeříně, byla zastoupena 19 organizacemi, a měla jednat o tom, jak povzbudit další rozmach hnutí. Bylo rozhodnuto přemístit redakci z Duchcova do Prahy – Vršovic. Vydavatelem a odpovědným redaktorem byl zvolen vážený stařičký anarchista Vilém Korber. Adresa redakce se nalézala v Havlíčkově ulici číslo popisné 209 ve Vršovicích. Pokladna zůstala na severu Čech u Josefa Přibáně, na adrese Teplická silnice číslo 916 v Mostě. Po smrti Viléma Korbera přebírá jeho syn Čeněk Korber, po něm Karel Vohryzek a jako odpovědný redaktor Michael Kácha. Omladina taktéž dostává novou hlavičku jako orgán neodvislého dělnictva v Rakousku a pokračuje ve vydávaní jakožto čtrnáctideníku, vycházející každý druhý a čtvrtý čtvrtek v měsíci. Podívejme se na článek vysvětlující, jak se anarchisté organizují: „Anarchisté sjednocují se jako volní, sobě rovní lidé, kteří na společném díle pracují a obapolně své vztahy ve vzájemné důvěře a spravedlnosti zakládají (…) My poznali jsme, že v centralizaci není možno se vyvíjeti, jako ve volných sdruženích samosprávných…“

„Můžeme být poraženi, nikoliv však podmaněni. Nadchází doby vážné, které vyžadovati budou, aby každý z nás byl na svém místě! Vzhůru! Nepříznivé chvíle sklátily naše úsilí, nezlomily však naši vůli (…) Nepoddáme se! Budeme-li chtít, budeme-li opravdovými, budeme-li vážni, budeme-li celými a pevnými, kdož by nám odolal. Slabí se poráží, silní vítězí!“ Vydávání časopisu zastavila až silná represivní vlna v letech 1889, časté zabavování výtisků, což vyčerpalo finanční možnosti tohoto periodika. Navíc zatýkání a věznění anarchistů vykonalo své, s tím i související rozpuštění všech anarchistických spolků i spolků, které byly pod vlivem anarchistů či v nich měli anarchisté významné slovo. Jedenáct předních anarchistických představitelů bylo zatčeno v Mostě roku 1899. Nakonec bylo v protianarchistickém procesu souzeno celkem 20 anarchistů. První byly rozpuštěny anarchistické spolky ve Vídni, pak následovalo rozpuštění 14 anarchistických spolků Omladiny, krátce na to v říjnu 1899 dalších 21 vzdělávacích, podpůrných, odborných a zábavných spolků anarchistů. V dalších měsících následovaly další spolky, které s anarchisty sympatizovaly. Jak uvádí anarchistický časopis Matice dělnická, jeden spolek byl rozpuštěn jen proto, že řečník na spolkové schůzi ji zakončil slovy: „Naše vychování jest anarchistické. Anarchista je člověk, jenž svobodně a samostatně žije, sama sebe vésti chce bez policie.“ Přestože se redakce Omladiny snažila časopis udržet, nakonec vyšlo poslední číslo 17.října 1900.

Vydávání dalšího pokračování Omladiny převzala až nově vzniklá Severočeská hornická federace, která byla dosud nejpočetnější a nejlépe organizovanou složkou anarchistického hnutí. Vznikla na ustanovujíci schůzi 13.září 1903 v Duchcově. Když pak byla ustanovena dne 27.listopadu 1904 Česká federace všech odborů, v jejíž řady vstoupila také Severočeská hornická federace, stala se Omladina publikačním orgánem celé ČFVO. Omladina začala vycházet jako svazový časopis této federace. Májové číslo Omladiny ještě vyšlo jako samostatné a vydal je jeden z členů Severočeské hornické federace – anarchista František Hajšman. Od června 1903 začala Omladina vycházet jako pravidelný časopis v Lomu s podtitulem „časopis horníků“. Od 9.sešitu již nesla podtitul orgán Severočeské hornické federace. Redakční práce se ujal pražský anarchista pobývající tou dobou na severu Karel Vohryzek, stařičký duchcovský anarchista Tomeš Kaše, a kamarád a blízký spolupracovník Karla Vohryzka, známý anarchista Bedřich Kalina z Duchcova. Do časopisu přispívali také další anarchisté, jako všem známý Jaroslav Hašek, Karel Toman, Fráňa Šrámek, Ladislav Knotek, Josef Holub, Václav Ort či Josef Rosenzweig-Moir. Redakce Omladiny sídlila v Nových Verneřicích u Mostu, posléze v Hrobu a nakonec se usídlila v Lomu. Časopis se opíral o širokou základnu severočeského hornictva a zažil své nejlepší období, i když musel neustále čelit perzekuci, která anarchistické časopisy, jeho redaktory a hnutí jako celek provázela neustále, na rozdíl od státotvorné sociální demokracie.