OTEVŘENÝ LIST PROTI ŠTVANÍ KOMUNISTICKÉHO TISKU VŮČI SDRUŽENÍ ČESKOSLOVENSKÝCH HORNÍKŮ (1927)

Redaktor Josef Kozák si v poslední době oblíbil zaměstnávati své péro psaním o Sdružení horníků a jeho zástupcích.

Je to jeho právo, ale pokud si myslí, že si tupením starých a ve hnutí dělnickém sešedivělých horníků získá zvláštní cti, to ponecháme k posouzená prostým havířům.

Tak se obral ve „Večerníku Rudého Práva“ za předmět svých posměšků prohlášení představenstva Sdružení, podepsané předsedou a otištěné ve 32. čísle „Hornických listů“, v němž se mluví o extratůře tří členů představenstva a naše členstvo se upozorňuje, aby se se všemi písemnostmi obracelo pouze na kancelář Sdružení horníků v Mostě.

Posmívá se nedosti vybrané stilisaci onoho prohlášení a potupě dodává, aby byly žádosti na Sdružení psány krasopisně a s náležitou úctou.

Redaktor Josef Kozák je akademicky vzdělaný člověk, na universitě studoval filosofii a matematiku.

Zástupci „Sdružení horníků“ nejsou filosofy, ani matematiky, mají jen obyčejné vzdělání, jakého mohly děti hornických rodičů za Rakouska nabýti, ale za to všichni mají za sebou těžkou, více než čtvrtstoletou práci v uhelnách a tak si vydělávali živobytí. Oni pracovali v onom kouři a v oněch otravných plynech, jak tak pěkně připomenul redaktor Kozák horníkům v časopisu „Průboj“. Horníci to znají, ale Kozák to ví jen z doslechu.

Oni posmívání zástupci Sdružení horníků pracovali v dolech a ve hnutí dělnickém již léta před tím, nežli budoucí filosof a matematik Kozák uzřel světlo světa.

Jejich mluva je nevybroušena a jak béře pero ruko, která čtvrtstoletí kopala uhlí, o tom by Kozák mohl míti alespoň ponětí.

Přes to však si horníci navzájem rozumějí, i když se mluví způsobem jiným nežli v pražských bárech a kavárnách a jak se mluví, tak se ovšem i píše.

Horníci mají – to můžeme filosofu a matematikovi Kozákovi říci – tuto prostou mluvu jak v hovoru, tak i ve svém časopisu, dokonce mnohem raději, nežli sebe lépe vyšperkovanou řeč, která se připravuje náladově, aby omámila posluchače, ale jíž z polovice nerozumí.

Srovná-li tedy redaktor Kozák se svým citem, aby si dělal v časopisech ze starých horníků úsměšky, nemůžeme mu v tom zabrániti.

Nestudovali jsme filosofii a matematiku a není nám tudíž známo, zda-li studnice těchto věd obsahuje také posměšky a pohrdání dělníky, kteří svojí prací všecky studie platí a studenty živí.

Buržoasie žije v této ideologii, že jsou tu dělníci pro to, aby na ni pracovali a poslouchali.

Buržoasie si dovede dělat posměšky z dělníků postavených v čelo obcí, dělal a dělá si posměšky z dělnických poslanců, poukazujíc na jejich nedostatečné vzdělání.

Kdyby se tudíž prohlášení některého z nás, anebo našemu psaní v „Hornických listech“ vysmíval někdo z buržoasie, nechalo by nás to úplně klidnými, poněvadž tato vrstva lidí je smýšlením proti dělnictvu.

Poněvadž si však vybral staré horníky za terč svého posměšku socialista a komunista Kozák, jenž je živ za dělnické peníze, dotklo se nás to a tímto mu projevujeme své mínění.“

Ústřední výbor Sdružení československých horníků v Mostě

Josef Fišer, Vojtěch Šindler, František Tůma, František Janovský, Petr Kovařík, Josef Tauchman, Václav Konopník.