Pacík Josef (1868 – 1922)

Mostecký anarchista Josef Pacík pocházel z východních Čech. Narodil se 26. července 1868 v obci Homilé na Královéhradecku.

Jméno manželky nevíme, ale bezvěrecká svatba se konala 13. srpna 1893. neznáme ani přesné datum jeho příjezdu na sever, muselo to být však počátkem nového milénia.

Na severu přijal místo na dole. Mladý horník se tak dostal do kontaktu s anarchisticky smýšlejícími kolegy, myšlenky anarchismu ho nadchly a zůstal jim věrný do konce svého života.

Usadil se v Mostě, kde zůstal po zbytek svého života. Stal se členem místních anarchistických hornických spolků. Odborově se organizoval v Severočeské federaci horníků v letech 1903 – 1907, poté v Hornické federaci v roce 1908 a především jako přesvědčený anarchosyndikalista působil jako člen v České federaci všech odborů (ČFVO) v letech 1904 až 1908, kdy byla státem zakázána, rozpuštěna a majetek zabaven.

Velice aktivní byl právě v řadách anarchosyndikalistického hnutí v rámci ČFVO, kdy bylo české anarchistické odborářství na vrcholu, hnutí rostlo, přidávali se noví indeferentní dělníci i nespokojení řadoví členové socialistů, kteří měli dost zrad jejích politických vůdců, které spíše zajímala poslanecká křesla než boj pracujících. Perzekuce v létě roku 1908 však vše zastavila a hnutí rozprášila, zakrátko se sice obnovilo, ale už nikdy nedosáhlo síly předchozích let.

Josef Pacík byl členem místní skupiny ČFVO v Mostě. Patřil dokonce mezi zakládající členy, byl účastníkem ustanovující schůze místní mostecké skupiny, která se konala 27. května 1906 v spolkovém hostinci Janský dvůr. To, že již patřil mezi zkušené odborové aktivisty dosvědčuje, že byl zvolen důvěrníkem místní organizace ČFVO. Takže byl co důvěrník mosteckých anarchosyndikalistů vysílán jako delegát na porady a sjezdy ČFVO, ale i další anarchistické konference.

Navíc si vzal na starost distribuci anarchistického tisku, především toho anarchosyndikalistického z díly ČFVO, jednalo se nejdříve o časopis „Omladina“, později „Nová Omladina“ a nakonec „Komuna“. Distribuce těchto časopisů se bou nesla i rizika perzekuce a věznění za jejich rozšiřování, toho se však nezalekl. Tyto časopisy vycházeli v několikatisícovém nákladu, a jen na Mostecku měly mnoho odběratelů a tak nebylo možné, aby to Josef Pacík zvládl sám, byli mu k ruce přiděleni pro pomoc s kolportáží další jeho kamarádi z ČFVO Sedlmajer, Staněk a Břečťák.

Josef Pacík odmítl nadále věřit v existenci boha, vystoupil z katolické církve a stal se bezvěrcem, a také členem místní skupiny bezvěrců v Mostě.

Pro Josefa Pacíka, nebyla solidarita prázdným slovem, ale jedním ze základních principů anarchistické teorie. Organizoval solidární sbírky a sám přispíval na vězněného kamaráda a člena ČFVO Jana Doudu. Sbíral peníze a ze své mzdy posílal peníze pro rodinu s dětmi uvězněného anarchisty a člena ČFVO Adolfa Charváta.

Podrobnosti o jeho dalším zapojení do hnutí po perzekuční vlně v roce 1908 nám dnes zahaluje tajemství. V anarchistickém hnutí nebyl z rodiny aktivní jediný, aktivním anarchistou byl také jeho bratr František Pacík a jeho žena Františka Pacíková, a také jeho další bratr Karel Pacík.

Po první světové válce nadále Josef Pacík fáral na šachtě. Bydlel v Mostě v domě s číslem popisným 1154. V roce 1922 se dostavily zdravotní potíže a nakonec své nemoci podléhá 20. května 1922. Rodina i jeho staří kamarádi se přišli rozloučit se veteránem anarchistického hnutí 22. května 1922 na mostecký hřbitov.