Dne 17. prosince 1922 se konala valná hromada odbočky Sdružení československých horníků v Bohosudově u Krupky, na které bylo zvoleno následující představenstvo:
Sobotka Karel – předseda
Sládek Karel – náměstek
Resl Josef – jednatel
Hainiš Ferdinand – pokladník
Hainiš Vilém – revisor
Sirák Vojtěch – revisor
Bažil František – revisor
Hlaváček Václav – revisor
Dne 27. listopadu 1921 se konala valná hromada odbočky Sdružení československých horníků v Záluží u Mostu, na které bylo zvoleno následující představenstvo:
Hřích Josef – předseda
Hána Petr – místopředseda
Blábilil Josef – pokladník
Drmla Jan – důvěrník, Záluží č.p. 15
Dominik Maulíni byl rodilým Pražanem. Narodil se v roce 1864 na Smíchově rodičům Eduardu Maulínimu a Anně rozené Smidlechnerové. Jeho manželka Anna Maulíniová byla ročník 1868. byla živnostnice, prodávala na trhu ovoce a zeleninu. Jejich manželství bylo plodné a vzešli z něj Elisabet Maulíniová (1885), Eduard Maulíni (1886), Věra Maulíniová (1898), Soňa Maulíniová (1906) a Erika Maulíniová (1908). Dominik Maulíni se živil jako pomocník řeznický.
Dominik Maulíni patřil mezi průkopníky anarchistických myšlenek. Patřil mezi přední postavy hnutí neodvislých socialistů – anarchistů, kteří vznikly počátkem devadesátých let 19. století. Patřil mezi blízké spolupracovníky Viléma Körbera, s nímž se znal již ze socialistické strany, odkud byli první anarchisté vyštváni jako nepohodlná názorová opozice.
Dominik Maulíni byl zatčen a souzen v slavném procesu s „Omladinou“ v roce 1894. V zinscenovaném a rozsáhlém politickém procesu c. k. rakouská justice přisoudila 68 obžalovaným zločiny velezrady, urážky císaře pána i jeho rodiny, rušení veřejného pokoje a řádu. Dominik Maulini byl nakonec shledán nevinným a osvobozen.
Podílel se na založení Dělnického vzdělávacího spolku „Rovnost“ v Nuslích, který sdružoval neodvislé socialisty – anarchisty. Ustanovující schůze se konala 16. února 1896. Na řádné celoroční valné hromadě konané 3. března 1897 byl Dominik Maulíni zvolen předsedou a tento post zastával do 13. února 1898. Spolek byl pro svoji anarchistickou činnost úřady rozpuštěn 2. listopadu 1899.
Dominik Maulíni byl spoluvydavatel anarchistického časopisu „Nový věk svobody“, vycházející v letech 1892 až 1895 v Praze.
Mezi mladou nastupující anarchistickou generaci patřil i JUDr. Aron Richard, který se narodil v roce 1880 v Kostelci nad Labem na Náchodsku. Jeho rodiče se jmenovali Oseas Aron (1839) a Barbora za svobodna Škábová (1856). Do Prahy přicestoval kolem roku 1895 za studiem, na vysoké škole se seznámil s anarchistickými myšlenkami. Jeho manželkou se stala Antonie Rybová, narozená v roce 1884 v Braníku v Praze. Narodili se jim tři potomci: Jiří Aron (1914), Eva Aronová (1916) a Miloš Aron (1919). Bydlel na Žižkově, za první světové války se stěhuje do Královských Vinohrad a rok na to do Braníku. Povoláním byl advokát.
V anarchistickém hnutí se angažuje především v jeho bezvěreckých aktivitách. Stal se členem anarchistického uskupení Spolek Volných myslitelů na Žižkově, který byl založen v roce 1907. Účastnil se také ustanovující schůze okresní komise pražských bezvěreckých skupin, na které byl zvolen za člena výboru za anarchisty. Tehdy ještě působil i ve Spolku Volných myslitelů Augustyn Smetana, v jehož řadách se před založením žižkovské čistě anarchistické organizace organizoval i většina pražských anarchistů.
Na valné hromadě 31. března 1914 byl zvolen posledním předsedou a tento post zastával do 26. července 1914, kdy byl spolek úředně zastaven v souvislosti s vypuknutím války.
Dne 17. prosince 1922 se konala valná hromada odbočky Sdružení československých horníků v Duchcově, na které bylo zvoleno následující představenstvo:
Daněk Václav – předseda, Mostecké předměstí č.p. 157
Dlouhý Antonín – místopředseda
Majer Rudolf – jednatel
Veverka František – pokladník
Mníšek Petr – člen výboru
Šimoníček František – člen výboru
Rataj Petr – člen výboru
Čtrnáctý František – náhradník
Marek Vojtěch – náhradník
Kalina Cyril – revisor
Lašťovička Karel – revisor
Anarchista a odborář Jaroslav Salaba se narodil v roce 1875 ve Spitovicích u Přelouče. Otec se jmenoval Matyáš Salaba (1847) a maminka za svoboda Kateřina Škodová (1849). S rodiči s v roce 1885 přestěhoval do Prahy a usadili se na dělnickém Žižkově. Za manželku si vzal Růženu Kosařovou narozenou v roce 1975. Narodil se jim syn Jaroslav Salaba.
Na Žižkově se sdružil do Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí, ale přední funkce ve výboru nezastával. Když byla v roce 1907 založena bezvěrecká organizace anarchistů Spolek Volných myslitelů, zaplatí zápisné a stává se členem. Ani zde jej však mezi funkcionáři spolku nenajdeme.
Po roce 1900 získávají stále větší oblibu myšlenky anarchosyndikalismu. Nutnost potřeby vytvářet anarchistickou odborovou organizaci jako protiváhu té sociálně demokratické se zhmotní v roce 1904, kdy je založen odborový svaz Česká federace všech odborů (ČFVO). Jaroslav Salaba do ČFVO taktéž vstupuje a působí v místní skupině ČFVO Žižkov.
V roce 1907 založena na poradě pražských anarchistických organizací a spolku Protivolební agitační komise, na které byl zvolen členem výboru komise. Komise organizuje mohutnou protivolební kampaň, stojí za stovkami veřejných schůzi a přednášek po různých koutech Čech.
Jaroslava Salaba organizoval solidární peněžní sbírky mezi dělnictvem a studenty na společný vězeňský fond ČAF a ČFVO v letech 1906 až 1908.
Po první světové válce se angažoval v bezvěreckém hnutí. Po válce se Spolek Volných myslitelů na Žižkově, ale i ostatní bezvěrecké spolky na severu, severovýchodě, východě a středu Čech federalizují do Svazu socialistických bezvěrců, který působí v letech 1918 až 1926. Jaroslav Salaba je aktivní v místní organizaci Svazu socialistických bezvěrců na Žižkově. Na valné hromadě 16. března 1922 je zvolen jednatelem a tento post zastává do 6. června 1924.
Dne 24. srpna 1907 byla zahájena stávka v mechanické tkalcovně firmy Melich a syn v Podmoklích u Semil. Jak píší anarchosyndikalisté v novinách Nová Omladina: „Poměry jaké v oné továrně panují jsou takřka neuvěřitelné. Poháněči Moravec a Morávek dovolují si vůči dělnictvu nejhrubších surovostí a zaměstnavateli, který po jarní stávce přidal 10 procent na mzdě a slíbil zavést 10ti hodinovou dobu pracovní od 1. srpna 1907, dodržel sice dobu pracovní, ale na mzdě český tento vlastenec dělnictvo zkrátil. Nechal jim ušlichtovat kusy až o deset metru na jednom kuse, takže možno říci, že měl oněch 10 procent zase v kapse.“ Když si dělnictvo udělené kusy samo přeměřilo vyslalo své důvěrníky k zaměstnavateli a ten jim odpověděl, aby si vzali pracovní knížky, jestli se jim to nelíbí. Na to jeden z anarchistů a důvěrník dělnictva František Šimůnek odpověděl, že klidně pracovní knížku přijímá, ale že neručí za to, neopustí-li dělnictvo továrnu. Co následovalo ze strany továrníka Melicha? Píše Nová Omladina: „Tu Melich, jako český vlastenec dal najevo svůj charakter, jak s dělnictvem smýšlí: stoupl k telefonu a zavolal celou posádku semilského četnictva a tak, nežli se dělníci nadáli, již tři muži v plném zbroji stáli u továrny a Františka Šimůnka a Josefa Babku odváděli k semilskému soudu.“ Jakmile dělnictvo vidělo jak četnictvo odvádí své důvěrníky a kolegy, zastavilo práci a vydalo se za zatčenými anarchisty v průvodu, provolávajíc hanbu továrníkovi Lemichovi a došlo až k okresnímu soudu, kde víc jak hodinu čekalo a nazpět do továrny se již nevrátilo. Zároveň byla ten večer svolána anarchisty schůze, na které se dělníci usnesli nenastoupit práci dříve , dokud Melich propuštěné anarchisty nevezme zpět do práce a mzdu náležitě neupraví. Finanční sbírku na stávkující organizovala místní organizace anarchosyndikalistů z ČFVO a jmenovitě měly být zasílány na místního důvěrníka ČFVO Josefa Buriánka z Kuchelny č.p. 190.
Kamil Neumann se narodil v roce 1878 v Mělníku. První manželkou byla Marie rozená Černá. Narodila se 9. června 1875. Společně se odstěhovali na Žižkov. Živila se jako soukromnice. Zemřela 3. srpna 1907. Jelikož byla taktéž bezvěrkyně, měla civilní pohřeb a byla pochována na Olšanech. Jako vdovec se podruhé oženil a jeho druhou ženou se stala Karla Neumannová, která se narodila v roce 1885. Kamil Neuman se živil jako typograf, mezi touto profesí nebyl jediným anarchistou.
Kamil Neumann se stal členem místních anarchistických spolků. Aktivní byl především v bezvěreckém hnutí. Patřil mezi zakládající členy anarchistické bezvěrecké organizace Spolku Volných myslitelů na Žižkově. Na ustanovující valné hromadě, která se sešla 12. července 1907, byl zvolen jednatelem a tento post zastával jedno funkční období a mandát mu skončil 4. července 1908.
Do Komořan u Mostu svolali anarchisté na neděli 4. srpna 1907 manifestační schůzi proti tvořícímu se kartelu místních obchodníků a domácích pánů a pro založení kooperačního podniku. Za anarchisty vystoupil na schůzi Karel Vohryzek, za sociální demokraty byl pozván Aster. Jak dosvědčuje zpráva v periodiku „Komuna“: „Na schůzi pozváni sociální demokrat Astr, propadlý kandidát poslanectví za duchcovský okres a kamarád Vohryzek, aby každý ze svého stanoviska vyložil, jak si založení takového dělnického podniku představuje, Astr se však nedostavil, za to poslal místnímu důvěrníku sociálně demokratické strany dopis, ve kterém dle obsahu (neboť úplný obsah se tají) prohlašuje, že není mu možno referovati o témže předmětu vedle kamaráda Vohryzka. Pro dojem, jakým tento dopis působil mezi vlastními straníky, je příznačné, že sám důvěrník občan Strejc se následkem tohoto dopisu vzdal své funkce a ze strany sociálně demokratické vystoupil. Po dopolední veřejné schůzi, na které referoval kamarád Vohryzek, uspořádána schůze důvěrná, na které usneseno, podnik založiti na zásadách doporučených kamarádem Vohryzkem, to jest předně nevyplácet dividend, nezačíti, pokud podíly nebudou úplně splaceny, nakupovati a prodávati za hotové a prodávati výhradně jen členům. Přihlášku členství učinilo prozatím 60 osob z Třebušic a z Komořan. Přejeme novému podniku mnoho zdaru.“
Dalším z řady anarchistů, kteří spojili své osudy s proletářským Žižkovem, byl František Neumann. Narodil se roku 1871 v obci Rakousy na Turnovsku. Manželkou se mu stala Anna Neumannová, narozená roku 1860. Porodila mu dítka Zdeňku Neumannovou (1896) a Vlastu Neumannovou (1897). Přesné datum jeho příchodu do Prahy neznáme, víme však, že na Žižkově je hlášen od roku 1898. Domovské právo jako obyvatel Žižkova obdržel až 25. května 1911. Pracoval na železnici, v profesi konduktéra dráhy, co by dnešním jazykem znamenalo, že dělal průvodčího vlaku.
Na Žižkove se zapojil do anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ pro Žižkov a okolí. Po založení anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO) v roce 1904 vstupuje do řad této organizace. Působí v místní skupině ČFVO Žižkov.
František Neumann se za své železniční kolegy účastnil jako delegát jarního sjezdu ČFVO v roce 1908. Sjezd ho zvolil za hlavního účetního celé ČFVO.
Ve spolupráci a po úspěšné agitaci Karla Vohryzka a dalších anarchosyndikalistů se mu a jeho dalším kamarádům daří proniknout více na železnici. Pro anarchosyndikalistickou věc získávají další nespokojené železničáře a v roce 1908 je ustanovena nová členská sekce Federace železničářů při ČFVO. Čítala přes 80 členů, a chystaly vznikat odbočky po celých Čechách i mimo Prahu. Dokonce vyšlo i první číslo časopisu anarchosyndikalistů železničářů s názvem „Předzvěst“. Číslo však bylo kompletně zabaveno policií a další vydávání zakázáno. Policejní místa totiž s velkými obavami sledovali pronikání na státní dráhy, obávali se propuknutí stávky vyvolané anarchosyndikalistickou agitací, která by vážně ochromila chod monarchie a byla by silnou zbraní při stávkách horníků, kde měli anarchisté silné pozice. To stát nemohl dopustit a tak udeřila perzekuce, zatýkaní a nakonec rozpuštění slavné ČFVO v létě 1908.