SOUD S PRAŽSKÝMI ANARCHISTY KARLEM MORAVCEM A LEONTÝNEM STROUHALEM (1894)

V druhé polovici července rozlétla se celou Prahou a odtud do celého světa „hrůzostrašná“ zpráva o hromadném zatčení „anarchistů“ na Vinohradech, kteří prý měli celý arsenál dynamitu a výbušných látek. Hoj, jak štěkaly tu všecky kapitalistické hyeny v redakcích i úřadech. Nyní celé toto „anarchisticko-dynamitové spiknutí scvrklo se na přestupkuvou bublinu, to jest na neoprávněné rozšiřování veřejného tisku.

U přestupkového soudu na ovocném trhu v Praze, kde obžalovaní měli přelíčení, vyšlo toto najevo: Dne 19. července 1894 dostala pražská policie anonymní dopis, s přetvořeným písmem, znějící: „u nás ve Vinohradech v Jungmanově třídě se dělají pumy v č. 86. Tam bydlí z Vídně Strouhal, Mora- vec a vedle nich Haber a Maulini.“

Na tento anonymní dopis zajistě musela policie klásti veliké váhy, neboť nelenila a dne 20. července 1894 o 4. hod. ranní obklopila dům č. 86 se všech stran 150 strážníky. Policejní komisař provázen silným oddělením stráže, vstoupil do bytu, kdež spící jmenované osoby byly prohlášeny za zatčené a odvedeny k soudu do vazby vyšetřující.

Celkem bylo zatčeno 12, z nichž bylo 11 propuštěno na svobodu. Celá tato anarchisticko dynamitnická aféra se po vyšetření scvrkla pouze na § 23 o tisku.

Odsouzeni byli Karel Moravec ku 50 zl. pokuty pro neoprávněné rozšiřování „Volných Listů“ vídenských, v pádu nedobytnosti na 10 dní s 3 posty do vězení. Leontin Strouhal na 14 dní s 4 posty, poněvadž byl souzen pro neopatrné přechovávání ciankalí.

Z důvodu rozsudku vysvítá, že Strouhal „skoupal“ Moravce. Po prohlášení rozsudku, žádal soudruh Moravec o propuštění na svobodu, uváděje, že rodina jeho nemá od čeho být živa a on, že by rád pro ní něco vydělal. „Mé zlaté dítě“ pravil p. soudce, tomu nemůžeme vyhovět.“ — Oba dva tyto procesy dokazují, jak barbarsky řádí policejní a vládní pochopové v zbídačelém Rakousku.  

PERZEKUCE ANARCHISTŮ V MLADÉ BOLESLAVI ZA ŠÍŘENÍ ANARCHISTICKÝCH LETÁKŮ A ČASOPISŮ (1894)

Před krátkým časem oznamoval telegram z Prahy o zatčení několika českých dělníků v Mladé Boleslavi. Nyní přináší časopis „Omladina“ následující o tom glosy:

Dne 7. srpna 1894 započalo před porotou v  Mladé Boleslavi přelíčení se 6 obžalovanými a sice: Josefem Andrejsem a Antonínem Lehečkou, pro rozšiřování letáku „An die beherrschte Classe Oesterreich“ (Ovládané třídě Rakouska) a časopisu „Pomsta,“ pak „Volné Listy“ Brooklynské, které tito rozesílali z Lipska.

Obsah těchto tiskopisů způsobil, že líčení bylo tajné. Žaloba odůvodňuje při jednotných odstavcích obsah těchto tiskopisů takto:

1. Hledá se tam popuditi nemajetné třídy lidu k  nenávisti proti Rakouské státní správě a úcta k císaři se ruší;

2. Že navádí se v  nich ku způsobení vzpoury a státního převratu, k neúctě císaři a k opovrhování státní správou;

3. Že obsahují spisy tyto rouhání se bohu a vybízejí ku vraždě;

4. Že podněcují ku vzplanutí války občanské;

5. Že zjevně se tam vybízí aby užitím třaskavin jako prostředku trhacího přivoděno bylo nebezpečí pro majetek, zdraví a život jiného;

6. Že úcta k jinému členu císařského rodu se ruší;

7. Že opětně ku vzpouře a válce občanské se tam vybízí a mimo to jistým osobám v tom smyslu, aby byly uvedeny ve strach a nepokoj, vraždou se hrozí, kterážto vyhrůžka jest taková, že se jí může v tom, komu je hroženo, hledíc na důležitost zla slibovaného, vzbuditi důvodná obava;

8. Že urážky Veličenstva i celému rodu cisařského se tam opakují;

9. Že v těchto rozšiřovaných tiskopisech, haněním a spíláním hledí se popuditi proti svědkům proto, co vypověděli před soudem;

10. Že se z církve katolické ve státě uznané zákonem úsměšky tropí jen za tím účelem aby byla zlehčena atd. atd.

Dále obsahuje tento spis obžalobu na Jana Šedy a Josefa Drobníka, že se spolčili s Andrejsem a Lebečkou a s  Karlem Jirákem od r. 1893 usazeným v  Londýně a to za tím účelem aby tiskopisy obsahu anarchistického z ciziny do Rakouska rozšiřovali a tak k tomu působili, aby se forma státu násilně změnila a občanská válka způsobila. Tímto se dle obžaloby dopustili velezrády v § 68 lit. a) t. z. naznačeného a dle §. 59 lit. e) trestného.

Žaloba rozšířena pak ještě v tom samém smyslu na Josefa Drbohlava a Antonína Sudu.

Po několikadenním líčení byl 18. srpna 1894 vynešen následující rozsudek: Josef Andrejs odsuzuje se na 8 let do těžkého žaláře a čtvrtletním postem a samovazbou, Antonín Lebečka na 6 let taktéž zostřeného, Josef Drbohlav na 15 měsiců to těžkého žaláře, Josef Šeda na 8 měsíců do těžkého žaláře jedním postem zostřeného měsíčně. Drobník a Suda propuštěni byli hned na svobodu.  

Volné listy byly vydávány českými anarchisty z New Yorku skupinou Bezvládí.

JOSEF HLADÍK NA 1,5 ROKU DO VĚZENÍ ZA DOPIS JOSEFU BLAŽKOVI (1894)

V Praze byl roku 1894 odsouzen byl 17 letý komptoirista Josef Hladík z Karlína na 18 měsíců do těžkého žaláře s týmž počtem postů pro pouhý dopis kovodělníku Josefu Blažkovi v Novém Bydžově, který poštovské řiditelství odevzdalo trestnímu soudu. V  dopise zmiňoval se Hladík o prohlídce u A. Škáby a o dynamitu.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 06.10.1894, č. 49

EMIL KOBER Z PRAHY ODSOUZEN NA 4 ROKY VĚZENÍ ZA PÍSNĚ „RUDÝ PRAPOR“ A „NA ZDAR!“ (1894)

Dne 7. září 1894 stál v Praze kolovrátkář Emil Kober před šestičlenným výminečným senátem obžalován ze zločinu velezrády. Kober si kdysi od svého přítele nechal nadiktovat písně „Rudý prapor“ a „Na zdar!“ které si vepsal do zápisníku. Doma zápisník uložil. Následkem domácího rozbroje se svojí „drahou polovičkou“ který končil tím, že ona se odstěhovala a s ní i onen zápisník. Po nějaké době chtíc užiti zápisníku ku balení, nesla jej kupci, než však došla k tomuto, setkala se se strážníkem, kterému zápisník ukazovala. Tento vida něco proň příhodného, okamžitě věc udal. Kober byl zatčen a při líčení, které se odbývalo tajně, odsouzen na čtyry roky do těžkého žaláře čtvrtletním postem zostřeného.

ZATČENÍ JULIE VYHLÍDALOVÉ VE VÍDNI (1894)

V neděli 19. září 1894 dopoledne byla konána v sále hostince „TJ zlatého rysa“ v  Novém Lerchenfeldu schůze stavebních dělníků. Vládní komisař pro trvalé výtržnosti schůzi tu rozpustil zvláště když známá řečnice dělnic vídeňských socialistická agitátorka Julie Vyhlídalová, neobyčejně ostrým spůsobem proti vládě i celé nynější společnosti brojila. Sál byl po rozpuštění schůze vyklizen, při čemž došlo k srážce mezi policisty a dělníky. Při srážce té byli zatčeni dva socialisté, na to pak vídeňský trestní soud dal rozkaz, aby byla zatčena také Julie Vyhlídalová pro pobuřující řeč svou v schůzi novolerchenfeldské. Vyhlídalová byla potom odpoledne zatčena a dopravena k trestnímu soudu ve Vídni do vazby vyšetřovací.

TANEČNÍ ZÁBAVA ČESKÉHO DĚLNICKÉHO VZDĚLÁVACÍHO SPOLKU K. H. BOROVSKÝ V CLEVELANDU, 29.1.1894

Český dělnický vzdělávací spolek Karel Havlíček Borovský v Clevelandu, který sdružoval místní české anarchisty v rámci Mezinárodní dělnické jednoty (česká sekce International Workingmens Association), pořádala v pondělí, dne 29. ledna 1894 v místnostech pana Josefa Dezorta, č. 42 Quebeck ulice, taneční zábavu. Vstupné obnášelo pro pána s dámou 15 ctů., každá druhá dáma 15 ctů. Začátek byl v 8 hodin večer. Čistý výtěžek byl věnován ku podpoře „Dělnických Listů“.

ZPRÁVA O ZATÝKÁNÍ ANARCHISTŮ V PRAZE A NOVÉM BYDŽOVĚ (1894)

Dělnické listy vydávané českými anarchisty v Americe, přinesly tuto krátkou zprávu o zatýkání anarchistů doma

Na Vinohradech u Prahy zatčeni byli dělníci Moravec, Dominik Maulini, Leontýn Strouhal a Alois Věkoslav Haber, v Novém Bydžově Josef Jelínek a v  jiných městech dalších několik osob a všichni uvězněni u zemského trestního soudu v  Praze. Obviněni jsou, že jsou členy tajného spolku pro zhotovování třaskavin.

ZPRÁVA O ZALOŽENÍ ČESKÉHO DĚLNICKÉHO VZDĚLÁVACÍHO SPOLKU „ŠUMAVSKÉ POHOŘÍ“ V BOUND BROOK (1893)

Bound Brook 15. ledna 1894.

Ctěná redakce „Dělnických Listů“!

Žádám vás tímto za laskavé uveřejnění této kratičké zprávy týkající se založení našeho vzdělávacího spolku v Bound Brooku.

Dne 28. prosince 1893 sešli jsme se zdejší dělníci, pracující ve vlněné zdejší továrně, počtem 13 členů za tím účelem, bychom sobě učinili mezi námi svazek přátelský, který by nás: blíže k sobě pojil a takto se spojenými silami pracovati mohli ku povzneseni stavu dělnického. Založili jsme si tedy spolek dělnicko-vzdělávací jenž ponese jméno „Šumavské pohoří“.

Na to 7. ledna 1894 zvolili jsme si úřadníky následující soudruhy: za předsedu:, Josef Mužík, za tajemníka: Josef Křesl, za pokladníka: Jan Novotný.

Veškeré dopisy zasílány budtež na tajemníka Josefa Křesla, Bound Brook, Box 246 New Jersey.

Co se týče odbírání „Dělnických Listiů“ usnesli jsme se po řádné rozmluvě a poradě, že nám možno prozatím pouze jedno číslo odbírati pro naši spolkovou čítárnu, an mezi členy nyní zavládá velký nedůstatek poněvač se zde téměř nic nepracuje již po 6 měsíců; jakmile se poměry naše zlepší, bude, nám možno více exemplářů odbírati.

Provolávaje sociální myšlénce hřímavé „Na zdar!“ znamenám Josef Mužík.