Památce anarchistických mučedníků z Náchodska v roce 1894

V devadesátých letech devatenáctého století pod vlivem propagandy činu německého anarchisty Johana Mosta a v důsledku uhýbání sociální demokracie od její původní revoluční linie se na Náchodsku začalo rozvíjet anarchistické hnutí. Místní anarchisté hltali tajně pašovaná a rozšiřovaná čísla prvního česky psaného anarchistického časopisu Budoucnost, vydávaného v Chicagu v USA a také anarchistického časopisu Pomsta vydávaného českými anarchisty v emigraci v Anglii. Nastupující první generace anarchistů čelící brutální represi vládnoucího režimu, neúnosný sociální útlak a beznaděj, v nich začala živit nejen touhu po pomstě, ale také neskutečně silnou víru v příchod sociální revoluce, která smete nenáviděné sociální zřízení.

Po vzoru anarchistů z Chicaga, o čem se dočítali na stránkách časopisu Budoucnost a zřejmě dalších, se nechali inspirovat Lehr und Wehr Verein („Educational and Defense Society“), česky zvaný Vzdělávací a obranný spolek. Tato organizace začala vytvářet na území Chicaga ozbrojenou dělnickou milici formovanou do jednotek na obranu dělnických stávek a demonstrací, do které se přidalo také mnoho českých anarchistů.

Rakouský represivní aparát se proto rozhodl zasáhnout a rozbít rozvíjející se anarchistické hnutí. Rakouské úřady zažalovali skupinu sedmi anarchistů v Náchodě pro anarchistickou činnost. Státní zastupitelství v Hradci Králové podalo proti anarchistům 5.listopadu 1894 u okresního soudu v Hradci Králové.

Hlavním obžalovaným se stal anarchista Volf Jiří, tehdy pětadvacetiletý tkadlec, narozený 6.června 1868 v Drštěkryjích a příslušného do obce Branžec. V roce 1894 svobodného a zaměstnaného jako továrního dělníka v Náchodě.

Druhým obžalovaným anarchistou byl osmnáctiletý Karel Glaser, narozený 21.října 1876 ve Slaném a do Slaného příslušného. V roce 1894 svobodného a zaměstnaného jako přádníka v Náchodě.

Třetím obžalovaným byl dvaadvacetiletý Josef Čebelka, narozený 2.října 1872 v obci Horní Radechov a příslušného do obce Velké Poříče. V roce 1894 svobodného a zaměstnaného jako továrního textilního dělníka v Plhově. Byl to právě Josef Čebelka kdo tajnou anarchistickou skupinu zradil a učinil dne 17.června 1894 udání na Jiřího Volfa anonymním dopisem, adresovaným policejnímu revidentu Kulstrunkovi.

Čtvrtým stíhaným anarchistou byl sedmnáctiletý Ladislav Čulík, narozený 21.ledna 1877 v Rudolfovicích a do Nové Vsi příslušný. V roce 1894 svobodný a zaměstnaný jako tovární textilní dělník v Náchodě.

Pátým obviněným anarchistou se stal šestadvacetiletý Karel Sršeň, narozený 30.května 1868 v Dlouhé Třebové a příslušný do Lukavic. V roce 1894 svobodného a živícího se jako pokladač v Náchodě.

Šestým obžalovaným anarchistou byl třicetčtyřiletý Karel Doležal, narozený 25.září 1862 v Hořicích a taktéž příslušného. V roce 1894 ženatého a zaměstnaného jako továrního dělníka v Náchodě.

Poslední obviněnou byla dvacetčtyřiletá anarchistka Anna Doležalová, narozená dne 7.dubna 1872 v Nové Pace a příslušná v Hořicích. V roce 1894 byla provdaná a zaměstnaná jako tovární dělnice v Bělovsi.

Anarchista Jiří Volf byl obviněn v prvním bodě žaloby z toho, že 4. dubna 1894 položit v síni továrníka Isáka Mautnera v Náchodě primitivně zhotovenou bombu.

V druhém bodě žaloby byl Jiří Volf obviněn z rozšiřování sbírky revolučních písní „Bouře“ vydanou v roce 1891 v Ney Yorku českou anarchistickou skupinou Bezvládí. Tímto činem propagoval, aby se forma vlády násilně změnila a aby se státu způsobila nějaká vzpoura a občanská válka, čím se dopustil zločinu velezrady.

Třetím obviněním vzneseným proti Jiřímu Volfovi, mu bylo kladeno za vinu to, že Jiří Volf v roce 1893 založil v Náchodě tajnou anarchistickou společnost zvanou „Peklo“. Tímto činem se dopustil přečinu proti veřejnému pokoji a řádu z tzv. tajného spolčování.

Ve čtvrtém bodě žaloby byli obviněni Jiří Volf, tovární dělník Ferdinand Nechanický z Malého Poříčí a tovární textilní dělník Josef Čepelka z Náchoda z falšování mincí. Zfalšování mincí měli spáchat koncem května 1894. Jednalo se o jeden desetník, který měli dát hostinskému Janu Pozděnovi v Malém Poříčí.

V pátém bodě byl Jiří Volf obviněn z toho, že v měsíci březnu 1894, puškaři Josefu Bošovi v Náchodě odcizil revolver v ceně 3,25 zlatých. Tím se dopustil přestupku krádeže.

V šestém bodě byli Jiří Volf, Karel Glaser, Josef Čepelka, Ladislav Čulík a František Dočekal obviněni, že neoprávněně drželi a bez prokázané nutnosti k odvrácení hrozícího nebezpečí nosili zbraně, čím se dopustili přestupku.

Dne 4. dubna 1894 večer v 7 hodin byla pořádána slavnost a zastaveníčko ve vile továrníka Isáka Mautnera u příležitosti jeho 70 narozenin. Když se se pak shromáždění lidé před domem rozešli, vybuchla přesně v 20:30 v síni jeho domu. Mezitím se Mautner se svou rodinou přesunul do pokoje v prvním poschodí. Puma, která vybuchla v síni venku za dveřmi nikoho neporanila.

Zbytky této pumy a sice střepy ze skleněné láhve, dvacetjedna kusů železa, korková látka s hadrem a drátem, kusy železného drátu, kusy roztrhané červené látky s přischlým gypsem a kus doutnáku byly ihned četnickým závodčím Karlem Bláhou z Náchoda sebrány a zároveň s oznámením ze dne 5.dubna 1894 okresnímu soudu dodány. Podle prozkoumání soudních znalců byla puma sestrojena ze skleněné lahve asi 60 milimetrů široké s hrdlem asi 20 milimetrů širokým, jejíž výše obnášela 10-12 centimetrů, do které bylo dáno 250 gramů střelného prachu. Účinek výbuchu bomby byl takový, že tlakem vzduchu byla rozbita okna.

Jiří Volf byl předtím trestaný libereckým krajským soudem pro urážku rakouského císaře. Jiří Volf byl také autorem stanov tajného anarchistického spolku, který měl za účel boj proti kapitálu, tedy majetným třídám a domáhání se zlepšení dělnických poměrů pomocí zbraní. Spolek vybíral na členských příspěvcích 5 krejcarů týdně, jeho členové se cvičili ve střelbě a konali pravidelně schůze v pátek večer za tmi v lesích „Montací“, „Kostné hoře“ nebo u vojenského hřbitova. Celkem měl spolek dvanáct členů. Založen byl v roce 1893, když ještě Jiří Volf pracoval v Březové v Prusku a do Náchoda docházel.

K tajnému spolku „Peklo“ patřil také 18 letý přádník Glaser Karel, který měl prohlásit, že by se měla umístit puma do domu továrníka Dectera. Dále byl obviněn, že napsal na záchodě firmy Benedict Mautner et Warndorfer v Náchodě: „Ať žije anarchie, ať žije Ravachol“.

Není jisté jestli byl Josef Čepelka policejní agent nebo zrádce, který prodal své kamarády pro vypsanou odměnu 300 zlatých, jak sám při procesu uvedl. Pravděpodobnější je, že se propůjčil policii s cílem rozbít rodící se anarchistickou skupinu, která budila neklid náchodských úřadů a továrníků.

Všichni zmiňovaní anarchisté byli obviněni z toho, že se podíleli na činnosti tajného anarchistického spolku „Peklo“ a z nošení zbraní.

Jiří Volf při policejních výsleších nikoho neprozradil. V soudním protokolu je uveden výslech Jiřího Volfa v následujícím znění:

Byl jsem členem a zakladatelem spolku „Peklo“. Spolek ten měl za účel právo a spravedlnost dělníků se zbraní v ruce proti kapitálu. Členy toho spolku neznám a kdybych je znal, tak jména jejich nepovím, třebas za to dostal provaz, tím méně dnes je neprozradím, jelikož spolek ten jest již asi 8-10 neděl rozpuštěn ode mne samého a onu pumu jsem u Mautnerů já sám vlastní rukou položil a za dveře Mautnerova domu dal. Také jsem sám zhotovil. Je to moje nečest, že jsem tak dlouho zapíral, ale přiznávám se, protože by úřadování a vyslýchání mně nemělo konce. Když jsem získal asi pět členů, zhotovil jsem písemné stanovy, nadepsané „Peklo“ – boj proti kapitálu a připomínám, že v nich uvedeno bylo, že zlepšení dělnických poměrů musí se stát pomocí zbraní, že menší zbraň opatří si každý sám a že obdrží za příspěvky členské. K účeli opatření zbraně přispíval každý člen týdně 5 krejcary, ač k tomu nucen nebyl. Nedostatkem materiálním pojmul jsem zášť proti bohatým továrníkům, a umínil jsem si je spolu se stejně smýšlejícími především postrašit, aby s dělnictvem lidštěji zacházeli, je z práce pro malichernost a pro politické náhledy je hned nepropouštěli a práci lépe odměňovali. Získal jsme celkem 12 členů a ti byli vesměs tovární dělníci z Náchoda… Často jsem přemítal o stálé bídě dělníků, zejména továrních a velkém blahobytu továrníků a vůbec zaměstnavatelů. Z toho, že továrníci jedině z mozolů dělníků dobře žijí, pojal jsem proti nim zášť a nenávist a to již v době, když jsem seznal život tovární, což jest již asi 6 roků. To mně vedlo k tomu, že jsem se odhodlal dáti hněvu průchod nějakým skutkem. Asi tři neděle před oslavou sedmdesátých narozenin Isáka Mautnera, jež byly spojeny s hudbou a zpěvem a zpestřeny s průvodem a lampiony, pojal jsem myšlénku, tuto slavnost překazit, za to, že z dělnického lidu saje a sláva se mu dělá“.

Porota soudu v Hradci králové, zabývající se pokusem o atentát na továrníka Isáka Mautnera, zodpovídala celkem 19 otázek. Nakonec rozhodla o vině Jiřího Volfa v 5 případech, u Karla Glasera ve třech případech. Anarchista Jiří Volf byl odsouzen k 7 letům těžkého žaláře, zostřeného měsíčně postem a ročně jednou temnou komůrkou. Karel Glaser byl odsouzen k 21 dnům vězení a k 10 zlatým pokuty.

Věznitelé jim však připravili opravdové peklo, oba odsouzení anarchisté Jiří Volf i Karel Glaser ve vězení zemřeli. Jak u soudu doznával sám Jiří Volf nebylo cílem atentátu někomu ublížit, ale pouze postrašit továrníky, aby se k svým zaměstnancům chovali lidštěji. Pro své přesvědčení a odvahu, zaplatili svým životem a zařadili se do dlouhé řády anarchistických mučedníků, jejíž jména a činy měla být zapomenuta.