PAMATUJTE NA SVÉ MUČEDNÍKY (1893)

Opět nadešel památný 11. listopad, den lásky a záští, den smutku a bolu všech utlačených lidí celého světa, ten velký pátek nové doby, v kterýž před šesti roky pět nejšlechetnějších mužů z lidu, pro věc, pro osvobození proletariátu, své životy obětovat museli.

Ano, opět nadešel den, který co němý upomínatel a prorok mocným dojmem budí a budit bude veškerý zotročený a po svobodě toužící lid k hlubokému a vážnému rozjímání. Tento den jest Mene Tekel pro celou panující třídu.

Dne 11. listopadu 1887 spáchán byl na pracující třídě v Chicagu pateronásobný justiční zločin, jež jest jedním z nejděsnějších a nejhanebnějších v devatenáctém věku! Rukou kata zničeno pět životů nejšlechetnějších mužů nové doby, kteří vroucí láskou k všemu lidu a ku svobodě puzeni, jako apoštolové lidskosti a pokroku slovem i tiskem pracovali k odstranění všeho tělesného i duševního otroctví.

Tam na té šibenici chicagské, rukou kata zardoušena měla být zároveň s životy Augusta Spiesa, Alberta Parsonsa, Louisa Lingga, Adolfa Fischera a Georga Engela volná myšlenka a genius svobody a pokroku. Jaká to hanebnost! Jaký zločin! Jaká smělost a zaslepenost té panující třídy!

Což myslí dosud tato zaslepená, lidovražedná a pokrok zadržující třída, že duch a myšlenka dá se opravdu spoutat, věznit nebo zardousit s těly její šiřitelů? Není většího klamu nad tento! Ty hranice Jana Husa, Münzera, Giordana Bruno, ty mučírny a vražedné orgie španělské inkvizice, řádění ukrutníka Alby v  Nizozemsku, ty stonásobné vraždy vládních katanů v Rakousku, Německu, Rusku, Itálii, Španělsku, Francii atd., nedosvědčuji všecky, že idea pokroku a svobody se žádným násilím ani zločinem vraždy, zničiti nedá?!

O idea pokroku a svobody je mocnější než všecka moc vládnoucích tyranů, než moc samotné šibenice! Ona vítězně přes hroby a mrtvoly padlých mučedníků, přes popraviště a bojiště a kolem žalářů kráčí stále ku předu, až dostihuje svého cíle. Tak dokazují samy dějiny. A proto i onen monstrosní zločin 11. listopadu nedovede zadržet vítězný chod pokroku a svobody, jež obsažen je v ideích a hnutí proletariátu, v ideích moderního socialismu! Každá světoborná idea, jejíž mravním základem je pokrok a lidskost, rozšíření svobody a blaha veškerenstva, jest přímo nepřekonatelnou a jakmile posvěcena byla krví a životy mučedníků, stává se mocí, jíž žádná násilná moc odolati nemůže!

Američtí katané mohli se již přesvědčiti za těch 6 roků od doby svého zločinu, že zničení anarchie zavražděním pěti apoštolů jejích nedosáhli! Oni se mohli přesvědčit a ještě se přesvědčí, že tím jen sobě a zločinnému panství uškodili a pád svůj urychlili! Ten zločin jejich jest věčnou a hroznou obžalobou pro ní, který již nikdy více neodčiní a nevymažou z dějin lidstva. Ten 11. listopad jest a zůstane na věky jejich hanbou a nepřestane jí býti ani potom, až za něj zaslouženou odplatu vezmou.

Panující třída americká, svým hanebným procesem a popravením pěti šlechetných a nevinných mužů dokázala jen, že ta její ústavní svoboda mínění, slova, tisku a shromaždování jest drzou lži a že v  Americe zrovna jako na Rusi vládne ten nejděsnější barbarismus a že ještě dnes, na sklonku 19. století, smí býti lidé pro své myšlenky, pro své přesvědčení a pro své mínění věšeni, jako v dobách tmavé noci nevědomosti a církevního i světského barbarství!

Panující třída americká zavražděním pěti mužů, pracujících ku svobodě, vyťala celému lidstvu políček a vyzvala všecky utlačené a všecky svobodáře k boji a pomstě. Následky toho stihnou jenom jí a ona je za ně zodpovědná!

Když vzpomeneme na onen den, na onen děsný zločin a na ten jásot a řev katanů, když vzpomeneme na tu otupělost a lhostejnost dělnických mass, ba i souhlas amerických dělníků a jejich nepoctivých vůdců se zločinem tím, tu srdce naše svírá se mocným bolem a zoufalost pokouší se zmocniti se rozumu nad tou zaslepeností a zbědovaností amerického proletariátu! Ten lid pracující, jehož největší přátelé a obhájci zmírali rukou katovou na šibenici, ve své nevědomosti, otupělosti a fanatismu, nepochopil, že tou oprátkou katovou mají být zardoušeni nejen jeho přední bojovníci, nýbrž i jeho svoboda, mínění slova a shromažďování! Ta velká otupělá massa dělníků považuje ještě dnes většinou zavraždění chicagských anarchistů za čin spravedlivý a schvaluje dílo svých vlastních katanů, kteří stejně, jako ty anarchisty i je všude pronásledují a vraždí, kdykoliv se opováží třeba jen tu nejnepatrnější část svých práv žádati. Tak daleko ohloupili vládnoucí třídy ten pracující lid!

A vůdcové toho lidu ? Ten Henry George, ten Powderly, ten Gompers, Arthur a sta jiných? Byli ti moudřejší a spravedlivější? O nikoliv. Ti právě byli těmi největšími fanatiky, ti právě zločin chicagských katanů nejvíce schvalovali! Tito vůdcové amerických dělníků, kteří mají na lid svých organisací rozhodující vliv, zachovali se ve slepotě a nevědomosti své ještě bídněji! Oni svým a svých organisací vlivem mohli zabránit tomu pateronásobnému zločinu, kdyby byli po zvedli svého hlasu a byli zahřměli na ty chicagské katany: „Zadržte, vy vrahové! Ti nevinní a šlechetní bojovníci proletariátu nesmí být zavražděni! My, ty miliony jejich bratrů, tomu nedovolíme!“—Ale ti nevědomci tak neučinili, naopak, oni stejně s tou fanatickou panující lůzou volali: „Ukřižujte! Oběste je !“ A tak se také stalo.

Od doby té uplynulo plných šest roků. Dosud není valně k pozorování, že by pracující lid americký anglického jazyka chápal význam 11. listopadu. Ohromná většina této zotročené třídy dosud nachází se v oné děsné otupělosti a bezcitnosti a cit uražené spravedlnosti doposud se v  ní neprobudil, ačkoliv za těch posledních šest roků častována je ranou za ranou rukou svých katanů. Jen v malé části inteligentnějšího lidu zdá se probouzeti vědomi a poznání, že dne 11. listopadu 1887 spáchán byl v Chicagu ne čin spravedlnosti, jak kapitalistický tisk a obhájci panující třídy národu americkému namlouvají, nýbrž zločin, justiční vražda v  nejhroznějším smyslu, zločin, který jest věčnou hanbou americké republiky. Ze řad této inteligentnější třídy vychází již hlasy na veřejnost, které celý ten chicagský proces a popravu našich dělnických mučedníků staví do pravého světla pravdy. A tyto hlasy mají mocný význam, poněvadž to nejsou hlasy nenáviděných anarchistů nebo socialistů, nýbrž hlasy příslušníků nejbohatších a nejmocnějších kruhů této republiky! Hlasy tyto účinkují proto též na massy amerického občanstva mocným dojmem a nezůstanou dojista bez dalekosáhlých následků. Hlasy těchto opravdu nestranných, poněvadž k samotné třídě vládnoucí přináležejících mužů, účinkují jako zdrcující obžaloby proti těm, kteří dosud platili za žalobce a soudce spravedlnosti nad mrtvými již anarchisty a nad živoucí anarchií. Hlasy ty jsou zdrcujícím, dějinným rozsudkem nad celým tím soudním tribunálem v chicagském procesu, nad celou panující třídou americkou, z jejíž rozkazu a moci, naší nešťastní bratři a soudruzi zavražděni byli. Soudce Garry, státní návladní Grinnell, všech dvanáct porotců, všichni falešní a zakoupení svědci, všichni kdož slovem, tiskem a penězi pomáhali k odsouzení našich mučedníků jsou nyní sami souzeni a odsouzeni — odsouzeni lidmi z  vlastní třídy své!

Jaký to obrat a jak mocný bude a musí mít účinek pro budoucnost! Jedním z nejpřednějších soudců státního návladního Grinnella, soudce Garryho, všech dvanácti porotců a vůbec veškerých rdousitelů chicagských mučedníků jest sám guvernér státu Illinois, John P. Altgeld, který v červnu t. r propustil na svobodu ostatní tři soudruhy, Michaela Schwaba, Samuela Fieldena a Oskara Neebeho, z nichž první dva na doživotí a poslední na 15 roků do žaláře odsouzeni byli.

A tento guvernér, co nejvyšší výkonný úředník státu Illinois, v němž onen justiční zločin spáchán byl, prohlásil ve svém milost udělujícím obšírném spise, že po důkladném prozkoumání soudních akt a zralém uvážení všech okolností před i v  době dlouhého procesu, přišel k tomu nezvratnému přesvědčení, že chicagští anarchisté neměli žádný spravedlivý a nestranný soud, nýbrž že celý proces od počátku až do konce veden byl stranicky, že soudce Garry a státní návladní Grinnell použili všech nemravných a nezákonitých prostředků k oklamání veřejnosti jen za tím jediným účelem, aby nespravedlivě obžalovaní anarchisté za každou cenu k smrti odsouzeni byli. Guvernér Altgeld dokázal, že i celá porota a všichni svědci byli předně chicagskými kapitalisty již z předu vybráni a zpracováni a za druhé uplaceni, aby obžalované, ať jsou vinní nebo nevinní, odevzdali katu a šibenici! Ano, to vše dokázal guvernér Altgeld v dlouhém dokumentu, který působil jako dynamitová bomba v řadách panujících tyranů a soudce Garry, státní návladní Grinnell a všichni porotci a svědci dosud svíjí se pod účinkem toho rozsudku Altgeldova jako když zmiji na hlavu šlápne. A není se také co divit! Dokud jen dělníci a obyčejní smrtelníci chicagský proces a popravu anarchistů za justiční vraždu prohlašovali, tu ta lidovražedná chátra si z toho mnoho nedělala, neboť co platí u ní sebespravedlivější mínění dělníků a chuďasů? Ani ne tolik, co kňučení k smrti ubitého psa! Ale když John P. Altgeld, který jest nejen pateronásobným milionářem, nýbrž i vynikajícím právníkem a konečně i většinou zvoleným nejvyšším úředníkem státu Illinois to samé prohlásí a právnicky ze soudních akt a jinými dokumenty nezvratně dokáže, tu má to ovšem zcela jiný účinek i význam. Proto to velké zděšení v kruzích katanů a tyranů, kteří tu před celým světem odhaleni jsou co zákeřničtí vrazi, křivopřísežníci a netvoři.

A guvernér Altgeld nezůstal dlouho osamocen. Brzo po něm vystoupil známý americký předák, generál Trumbull, který ve velkém sborníku „Century“ a pak v  sborníku „Arena“ a též on soudci Garrymu, který chicagské anarchisty soudil a k  smrti odsoudil, strhl před tváří celého světa falešnou škrabošku s obličeje a postavil ho tak na pranýř co uplacence a pochopa kapitalistů a co justičního vraha. Generál Trumbull jest též jedním z nejpřednějších mužů americké bohaté a privilegované třídy a též on dokázal, že chicagští anarchisté byli nevinně zavražděni, že již před soudem byl nad nimi vyřčen rozsudek smrti a celý ten proces že nebyl nic jiného, než hanebná komedie. Generál Trumbull dokázal, že soudce Garry a státní návladní Grinnell za každou cenu z rozkazu kapitalistů chtěli obžalované přivést na šibenici a to též dosáhli a že všech 12 porotců byli schválně k tomu vybráni z houfu fanatických nepřátel dělníků a anarchismu a uplaceni z předu i odměněni po vykonané katovské práci za své služby!

Ejhle, takový je nyní vynesen rozsudek nad těmi, kteří před šesti lety dělnické agitátory odsoudili k smrti!

Bohyně Nemesis zasedá již na dějinnou soudní stolici, aby sama a spravedlivě soudila ty, kteří v slepé vášni a nepřátelství proti pokroku a svobodě lidu pracujícího dali se uplatit a potřísnili ruce své krví nevinnou! A soud ten bude vždy přísnější, čím více vědomí lidu se probudí a zaslepenost, zášť a zuřivý fanatismus ustoupí chladné rozvaze!

Nešťastní mužové, vy šlechetní a lidumilní hrdinové proletariátu! Vás ovšem nikdo více k životu nevzbudí! Vy jste zemřeli, vy jste padli za oběť fanatické lůze, vy obětovali jste se pro ten zhnětený pracující lid, pro jehož osvobození jste pracovali, trpěli a dotrpěli! Za to stali jste se mučedníky a jako k mučedníkům pohlíží k vám veškerý pokročilý proletariát a později pohlížet bude celý svět!

Lide pracující, nezapomínej na své hrdiny a mučedníky! Za tu lásku, kterou oni k tobě měli, odměňuj se jim vzpomínkou; za ty oběti, které oni tobě svou prací, působením a svými životy přinesli, odměňuj se jim přijímáním a šířením jejich svobodného učení, nejlépe bude smrt jejich pomstěna! Ta doba není daleká, kdy proletariát celého světa pozná to hrozné bezpráví, jež se na něm stále páše a jak děsný zločin spáchán byl dne 11. listopadu 1887 v Chicagu a v tomto všeobecném poznání nadejde též den tvého konečného vykoupení!

Budiž věčná, nehynoucí památka našim zemřelým a za svobodu padlým bojovníkům! Kdo ctí své šlechetné a za svobodu všech bojující mrtvé reky, ten ctí sám sebe, ten hoden jest svobody!

Dělnické listy č.1, 4.11.1893