POBĚHLICE (Neznámý autor)

 Našli ženu na vesnicí 
utrápenou poběhlici —.
Bez pátera — beze hrany
kosti její ve hrob dány.
Nemodlili — nezvonili
do jámy ji pohodili — —

Na faře tam prázdní číše;
hejsa! brávo ! že nedýše — —
nemůže svět nic nám říci,
ďábel vezmi poběhlici.”

— Až bude lev z ruky žráti,
a had na ledu se hřáti
bude kněžstvo lidu přáti - - -
Kdo dvě oči v hlavě má,
ať se jich jen vystříhá !

Pohleďte v západ, na červánků zář,
jesti havranům černým na postraš.
Hle, jak hrozným křikem se zvedají,
špinavým cárem ji zakrývají.
Lid to však zřící, v zlobě se jen třese
nad hejnem jich se již bouře nese.

„Zlatý starý čas”. — Vzdech to copařů
slyšet denně od hlupců a tmářů.
Dříve znal jen lid modly a romány,
dnes přírodní chce znáti zákony.
Havrani krákaj’ —- „kam přivede to Vás?’
„K zlaté svobodě!” poví každý z nás.

Karabáč.
Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 12.06.1897