POZVÁNKA DO DIVADLA NĚMECKÝCH ANARCHISTŮ NA DRAMA „TKALCI“ V DIVADLE THALIA V NEW YORKU, 8.10.1894

Ve velkém divadle „Thalia“ na Bowery v New Yorku, uspořádají němečtí soudruzi od dramatických klubů z New yorku a okolí, v pondělí, dne 8. října 1894 velkolepé divadelní představení. Dávati budou epochální drama od Gerharda Hauptmana „Tkalci“, které v divadlech v Berlíně a v Paříži dodělalo se obrovských výsledků, tak že německá vláda kus až zakázala.

V drama „Tkalci“ líčí se celé to mučednictví lidu práce a tyranství panující třídy tak, jak skutečně stává. Základem kusu jest dějinná událost roku 1844, známá co „povstání tkalců“ v Německu. Zkrátka základním motivem tohoto drama bylo Hauptmannovi vzbouření tkalců v  letech čtyrycátých, zrovna jako výtečnému českému spisovateli Gustavu Pflegru Moravskému, který ku svému znamenitému románu „Z malého světa“ použil těch samých smutných událostí.

Představení to, dobře-li provedeno, účinkuje přímo pobuřlivě a má větší účinek než deset veřejných schůzí. Proto, kdo z českých dělníků můžeš, nemeškej divadlo navštíviti. Lístky k dostání jsou v českém hostinci u p. Bohumila Svobody, čís. 524 E. 5. ulice.  

V Dělnických listech byla posléze otištěna následující reportáž z tohoto divadelního představení, kterého se hojně účastnili také čeští anarchisté:

Divadelní představení v Thalia Theatre v New Yorku, kde naší němečtí soudruzi dávali v pondělí, 8. října historicko-realistickou činohru „Tkalci“ od Gerharta Hauptmanna, mělo obrovský úspěch ve všech ohledech. Toto srdce, mozek, mysl a celou nejvniternější bytost lidskou uchvacující hladové drama ze života největších bolestínů pracujícího lidu — tkalců, podáno bylo ochotníky s citem nelíčené opravdovosti, tak že dojem byl přímo ohromný. Ta tichá, zoufalá bída tkalců, to bezcitné a hrdopyšné jednání továrníka Dreissigera a jeho úředníků, to hladovění rodin, žen a dětí i mužů, při práci bez ustání, ta hostina, sestávající z psí pečeně a konečné vzchopení se nešťastných hladomříčů k odporu, k revoltě a k  boji, k  vyhnání továrního tyrana a zničení jeho obydlí i továrny, a boje s vojskem, to vše, od počátku prvního výstupu až do tragické smrti „otce Hilse,“ pravého to typu dělnické trpělivosti, odříkání, pokory a nesmyslných nadějí v boha, uchvacovalo dojmem, nejhlubším. Slze a návaly hněvu střídaly se u všech posluchačů a hromový potlesk otřásal: neustále celým domem.

Herci si úlohy velmi pečlivě nastudovali a každý snažil se, jak to kus vyžaduje a zasluhuje, by jí podal co nejpřirozeněji. Obzvlášť soudruzi Wischniewsky (továrník), Kupferschmied (mladý, vzdorovitý buřič a tkadlec Becker), Burkhardt (expedient), Most (starý Baumert), Anschutz (starý Ansorge) a z dam paní Bergerová (Heinrichová) a slečna Braunová (žena Hilseová) sehráli své úlohy mistrně.

Velké divadlo bylo úplně naplněno a finanční výsledek (pro časopis „Freiheit“) bude veliký. Kus ten budou ochotníci ještě opakovat a mimo to budou ho dávat asi v  desíti velkých městech východních. Nikdo z dělníků, kdo má příležitost, neměl by opomenout představení to navštíviti. Blahopřejeme německým soudruhům k takovému velkolepému úspěchu a výsledku.  

Gerhard Hauptman