PŘEDMLUVU KE KROPOTKINOVĚ KNIZE „BLAHOBYT VŠEM“ SEPSAL ELISÉE RECLUS

K sepsání předmluvy knihy „Blahobyt všem“ požádal Petr Kropotkin svého přítele, vědeckého kolegu a spolupracovníka z anarchistického listu „La Révolte“ Elisée Recluse.

Elisée Recluse se narodil 15. března 1830 v Sainte-Foy-la-Grande ve Francii. Vzdělání získal na protestantské univerzitě Montauban, v Berlíně pokračoval ve studiu zeměpisu. Poté, co se roku 1848 ztotožnil s republikány, byl nucen opustit Francii. Léta 1852-57 strávil návštěvami Britských ostrovů, Spojených států, Střední Ameriky a Kolumbie. Po návratu do Francie se věnoval geografii, jeho odborná díla a příspěvky byly velmi uznávané, o čemž svědčí i fakt, že mu později (1892) byla udělena zlatá medaile Pařížské geografické společnosti, především za jeho velké dílo „Nouvelle Geographic universelle“ (12 svazků; 1876-1894).

Ačkoli získal velký věhlas coby geograf, známější je asi díky svým anarchistickým aktivitám. Patřil k okruhu Bakuninovy mezinárodní aliance. S porážkou Pařížské komuny, kterou bránil v řadách Národní gardy, byl zajat. Jeho rozsudek deportace na doživotí byl však v lednu 1872 změněn na doživotní vyhoštění poté, co evropští vědci apelovali na vládu v jeho prospěch.

Reclus se usídlil v Clarens ve Švýcarsku. V roce 1897 mu byla udělena amnestie, přesto však setrval v exilu. Reclus mezitím neztratil nic ze svého revolučního nadšení a i v cizině byl aktivním anarchistickým teoretikem a propagátorem. Když bylo v Lyonu započato soudní řízení proti Mezinárodní dělnické asociaci, byl Reclus spolu s Petrem Kropotkinem označen jako vůdčí podporovatel anarchismu. Díky svému exilu ve Švýcarsku však unikl uvěznění.

V roce 1892 byl jmenován profesorem komparativní geografie na „Université Nouvelle“ v Bruselu, kde působil až do své smrti 4. července 1905.

Vedle odborných prací po sobě zanechal i množství těch anarchistických. Jako nejzvýznamější bychom měli připomenout dílo „Evoluce, revoluce a ideje anarchistické“; (1898). Přispíval do mnoha anarchistických periodik, nejvíce snad do „LaRévolte“ a „Les Temps Nouveaux“. Dalšími jeho publikacemi byli: „O půbodu náboženství a morálky“ (1904), „Náboženský vývoj lidstva“, „Dějiny potoka“, „O bezvládí“ a „Anarchie“. Poslední dvě publikace plánuje Zádruha vydat v edici: Teorie.

Mimo jiné byl Reclus propagátorem volné lásky a vegetariánství. Ve svém díle zdůrazňoval odpovědnost lidstva za veškerý pozemský život, bývá proto řazen k teoretickým průkopníkům enviromentalismu.