PŘÍPRAVY K SOCIÁLNÍ REVOLUCI

I.

Agitace

Šíření zásad sociálně – revolučních, má byti nejpřednějším úkolem každého individua, který k přesvědčení tomu přišel, že sociální revoluce jest nezbytnou, že se ji v žádném případě, má-li lidstvo tyranů zproštěno býti vyhnouti nelze. Do doby té než v boj zavolaní budeme, jehož se proletář celého světa nevyhnutelně zúčastniti musí, poněvadž o jeho žití nebo zkáze se jednati bude; tudíž naší svatou povinností jest, bychom takou část uhněteného proletáře jakou jen možno pro naše náhledy získali, je o nutnosti sociální revoluce uvědomovali, a tu nejkratší a nejjistější cestu po které ku svému osvobození kráčeti má, mu pokud nám to v tomto článku možné jest poukázali, a potud pokud nám to možné jest, by se tyran s naší revoluční taktikou úplně seznámiti nemohl.

Vzdor tomu, že tyrané celého světa se namáhají idee bezvládí potlačiti a v žalářích udusiti, vzdor tomu tyto vznešené myšlénky nabývají obzvláště v prohnilé Evropě, vždy více a více neohrožených stoupenců a bojovníků.

Neúnavná agitace budiž naší prací, a proto zmíníme se o této jak asi prováděna býti může.

Nejvydatněji působiti můžem v kruhu takovém, s kterým v neustálém styku se nalézáme, totiž v dílnách, továrnách, uhlodolech a obzvláště v životě společenském; všude tam kam přístupu máme. Každou sebe menší příležitost máme využitkovati v plné míře pro idee naše, obzvláště v životě společenském. Kde mládež která ještě tak mrzutá, zedřená a sklíčená starostmi není, jako starší lidé, mezi kterými se zase jinak agitovati dá pracujeme-li vůbec s nimi v jedné továrně, aneb kdekoliv, tu máme dosti příležitostí pozorovati své spoludělníky, jakého smýšlení jsou. Jakmile spozorujeme že některý dělník se svým stavem a dřinou spokojen není, tu jest zajisté povinností naší s oným trpícím v bližší styk vstoupit, jemu jeho nespokojenost vysvětliti, pravé cesty, jaké ku svému osvobození nastoupiti by měl ukázati. Zvláště vzbudíme-li u podobného trpitele zášť proti jeho vykořisťovatelům a tyranům.

Když takový nový bojovník pro myšlenku sociální revoluce získán byl, tu jest první povinností mají-li se naše idee ku před bráti, tohoto v organizační agitaci má. Tento opět rozmnoží řady naše a způsobem tím doděláme se žádoucího úspěchu!

Jiným zajisté způsobem možno agitovati v různých spolcích dělnických – obzvláště tam kde se vícero revolucionářů nalézá – tito mají spjatí býti láskou revoluční, a vždy tam kde se v menšině oroti nevědomostí neb vyškoleným šibalům nalézají býti jednomyslní, by každou příležitost ve prospěch zásad naších využitkovati mohli, a na místo jalových a „vodopolívkových“ ideálů prosaditi mohli. Obzvláště buďme na stráži v čase, kdy volební pytláci se prohání, hledajíce v organizacích podporu svou a kdy zase ubohé to dělnictvo svou návštěvou poctí by hlasy jeho lovili a jej za nos vodili. Tomuto druhu špinavých lidí podrážejme nohy nemilosrdně!

Když náhledy naše v onom kruhu pochopený byly, tu přistupme okamžitě k reorganizaci spolku onoho na revolučních základech, bez ohledu zdaliž jistá část členů odstoupí, kteří opět časem pro revoluci získání býti mohou, jen když záměr náš se zdařil a spolek ode všeho sošáctví očištěn byl, z kterého posléze revoluční skupina ba i více se udělati může.

Způsob tento ovšem jen, zde v Americe používati posud možno avšak kdo ví jak ještě dlouho? Vzdor tomu však i v Evropě v Čechách i na Moravě mohou soudruzi někteří si ponaučení vzíti, a na jiný způsob agitovati.

Nejvíce možno však šířiti zásady naše tiskem, hlavně „letáky“. Žádná sebe živější a nadšenější slova nepřivodí takový účinek jako tajný tisk, který mezi lid rozšířen byl!

Každý soudruh a bojovník revoluce měl by si vždy sebou vzíti, časopisy, letáky a brožury revolučního obsahu a kde se mu příležitost naskytne tyto hned upotřebiti. Jako při různých slavnostech a shromážděních – ať si jsou již jakéhokoliv rázu – nechá se vždy velmi mnoho učinit, jsme-li na věc poněkud připravení.

Příští sociální revoluce, jak nám zdravý lidský rozum praví se od dřívějších dosud nám známých revolucí velmi lišiti se bude, zvláštní svou universální povahou, totiž že ne jediný národ neb stát, nýbrž veškeří národové evropští na snad i v jiných dílech světa to budou, jenž proti svým tyranům boj na život a smrt zahájí, protož jest naší povinností hlásati nauku revoluční čisté a vřelé bez sofistiky německých sociálně demokratických profesorů, a lid nám porozumí. Hlásejme svobodu, svobodu úplnou. Kdo svobody druhého se bojí, má zajisté nekalý záměr. Nenechme se vy poctiví dělníci svésti lidmi druhu takového jež z dělnického hnutí z vašeho zájmu učinili si obchod. Pryč s těma, na smetiště a v opovržení s nimi!

Pryč se vším parlamentarismem ze řad dělnictva, které nalézá se dnes v drápech divoké bestie, kteráž nemá s námi žádného slitování, a lační po krvi naši!

Nuže soudruzi lační-li bestie tato po krvi dejme ji tuto ať v ní utone. Žádnou humanitu, žádné smilování! Zničme ji! Lidstvo nebude se moci dříve volně vyvíjeti, dokud bestie ta dýchati bude.

Připravujme cestu posvátnému hněvu lidu pracujícího, ať nám není zdarma vytýkáno, od tyranů celého světa, že jsme mužové věštící smrt a záhubu, ano! Dle lidského pojmu, jak si jej každý sám utvoří, a jak se jej ten či onen znáti naučí. Soudíme-li však dle stávajících poměrů musí každý uznati že osvobození pracujícího lidu, nedá se jinak provésti než cestou násilnou a se zbraní v rukou!

Ano nepřátele bezvládí vrhají se vždy na pokyn nějakého padoucha v boj, jak všude v dějinách vidíme, a které boje vraždami a loupeži nazvati možno, nevědouce ani ve své blbosti zač a proč bojuji, a proč člověk člověka vraždí? Jediný osudný povel vraha zněl a lid co dravá šelma vrhl se v boj proti svému dobru, proti svým bratrům by těsněji schována byla pouta otroctví. Za takovéto hanebné činy není nikdo zodpovědný nikomu, bez vůle lidu bez vůle toho či onoho národa se to učiní, by jednotlivý padouch své libůstce a rozkoši zadost učinil.

Ale my anarchisté bojujíce za vymanění se z rukou jednotlivých a spolčených tyranů za lidskost všeho světa, nazvaní jsme lupiči, paliči, vrahy a hubiteli nynějšího sociálního nepořádku, ano ano, my to nezapíráme, a věštíme záhubu a zkázu, všude a všem našim tyranům a pracujícího lidu otročitelům; zato však celému pokolení lidskému chceme pojistiti „volné žití“ o které tyrany byl oloupen.

Ano ano vezte a třeste se všichni tyrané, my toho nezapíráme že úkolem našim jest boření a boj sociální nevyhnutelný, a však z boje toho musí dělník pomoci vědy a chemie vyjíti co vítěz – ano ani vrahové my chceme boj, by již jednou zavládl tam kde člověk žije klid a nikým více by rušen nebyl výkřiky, v otroctví úpějících až do krve pracující oběti. Ano chceme boj, boj to na život a smrt jenž se jedenkráte odehráti musí a který bude posledním v historii lidstva.

(in.: Volné listy; roč. IV.; č. 37)