PŘISTUP JEN BLÍŽE (František Josef Hlaváček)

Přistup jen blíže, o dělníče drahý, 
v dělnickou družinu, sem mezi nás!
Podporuj všemožně svobodné snahy;
vzmuž se ku činu, již nejvyšší čas.

Zmužile vejdi jen v dělníků řady,
s láskou i nadějí k dílu se měj,
by jsi se dopídil ryzé jen pravdy
o to vždy pečuj, o to jen dbej!

Samoten jsi-li, co třtina jsi chabý,
jíž divá bouře hned rozdrtí v prach,
sám-li jsi v boji, co stéblo jsi slabý,
nemůžeš prosadit nikdy svých snah.

Jsi-li však spojený v družinu silnou,
tu záštitu pevnou pro sebe máš,
odvážným činem a prácí pilnou
s bratry si k svobodě pomůžeš snaž.  

Nahlédni v minulost života svého,
zdali jsi konal vždy povinnost svou?
Nedbal jsi svědomí, soudce to tvého,
bavil se hloupostmi, rozličnou hrou.

Dělníků snahy však nechtěl jsi znáti,
zapoměl's dělníkem že jsi i sám,
na jejich snažení uměl jsi láti,
posměchem byl tobě spolkový chrám.

Nepřítel poštval tě na tvoje bratry,
abysi poškodil dělnickou věc,
zlořečil, huboval, nadával chátry
a ty jsi pokorně sklonil svou plec.

Dělníče svedený, nešťastný bratře,
upřímné ruku svou na srdce dej!
Vždyť i ty náležíš k té chudé chátře,
jen srdce, rozumu na to se ptej !

Zrozený v otroctví, odsouzen k dřině,
znak bídy byl tobě do vínku dán,
pod tlakem jha tělo i duch tvůj hyne,
a jako psanec jsi životem štván.

Ruka tvá buduje bohatství hrady,
ku blahu pomáhá šejdířům všem,
ty však a soudruzi zmíráte hlady,
těla svá předčasně kladete v zem.

Žebrotou dítky tvé světem se plouží,
neslyšíš ubohých dojemný vzdech?
Zima a trápení mnohá je souží,
neb dány bezcitným jsou ve posměch.  

Dělníče lhostejný, poznej se jednou
a odhoď konečně zbabělost svou,
k společné práci ať ruce se zvednou,
k níž tě tvojí bratří dávno již zvou.